Šťovík tupolistý je považován za velmi významný plevel s velmi vysokou konkurenční schopností. K jeho rozšíření přispěla především nedostatečná péče o louky a pastviny, přičemž při nedostatečném obdělávání může škodit i na orné půdě ve všech pěstovaných plodinách.
Jedná se o velmi hojný plevelný druh s velmi vysokou konkurenční schopností, který se vyskytuje od nížin až do horských oblastí. Nejrozšířenější je na loukách, pastvinách a na nezemědělské půdě; při nedostatečném obdělávání škodí i na orné půdě ve všech kulturních rostlinách. Širokolisté šťovíky (kam řadíme kromě uvedeného druhu i šťovík kadeřavý a šťovík alpský) představují pro zemědělce neustálý problém při hospodaření na travních porostech, zejména na ekologicky hospodařících farmách, kde nelze použít účinné herbicidy. Jedná se o agresivní rostliny, které ze svého okolí vytlačují kulturní trávy a jeteloviny. Jejich píce obsahuje značné množství kyseliny šťavelové, tříslovin a alkaloidů, a proto je odmítána skotem i ovcemi. Navíc vzhledem k vysokému obsahu vody (téměř 90 %) obtížně a pomalu zavadá a působí technologické problémy při produkci sena a senáží.
Hubení šťovíků v travních porostech je vždy dlouhodobým procesem, což je dáno především postupným vzcházením semen z půdní zásoby. Pro jejich úspěšnou eliminaci je nezbytné využít všech dostupných opatření a nespoléhat se pouze na použití herbicidů. Mezi základní opatření náleží setí travních a jetelových osiv bez přítomnosti semen šťovíků. Dále je nutné zamezit dozrávání a vysemenění dospělých šťovíků opakovanou sečí, omezit hnojení na zaplevelených plochách (snížení konkurenceschopnosti vzcházejících rostlin šťovíků), vápnit kyselé půdy (podpora konkurenceschopnosti kulturních druhů) a dosévat prořídlé a mezerovité porosty.*
Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno
Foto Sten Porse
Celý článek naleznete v časopisu Farmář č. 2/2024.
