Naše hodnocení stavu porostů ozimých obilnin v období jejich regenerace vychází z analýz půdy a rostlin odebraných na konci zimního období 14.-18.2.2002 na vybraných lokalitách Žabčice (výrobní oblast kukuřičná), Kroměříž (výrobní oblast řepařská) a Telč (bramborářská výrobní oblast). Porosty založené na výzkumných pozemcích uvedených lokalit slouží každoročně k prvnímu hodnocení stavu ozimých obilnin a následným doporučením regeneračních dávek dusíku. V letošním roce byla naše sledování rozšířena o výsledky z pozemků zemědělské praxe.
V důsledku vydatných a vytrvalých srážek v září loňského roku (v Kroměříži byl naměřen trojnásobek dlouhodobého průměru) bylo možno zahájit zakládání porostů ozimů až v samém závěru měsíce nebo až na začátku října. K posunu výsevu oproti optimálním termínům došlo především u ozimého ječmene, ke zpoždění došlo také u žita (většina porostů byla založena do 15. října) a tritikale (výsev většinou v 1. a 2. dekádě října).
Říjen byl naopak teplotně nadnormální a velmi suchý. Mokrá a slehlá půda rychle vysychala a s výjimkou půd lehkých se tvořily tvrdé hroudy, které komplikovaly předseťovou přípravu i samotné setí. Rostliny vzcházely ve vysychající a hrudovité půdě za vyšších teplot vcelku rychle, ale nerovnoměrně. U ozimého ječmene došlo v důsledku sucha k prodloužení období od vzejití do začátku odnožování.
Pokles průměrných denních teplot pod 5 °C, který indikuje ukončení vegetace na podzim, byl v roce 2001 zaznamenán v Kroměříži již 9. listopadu, tedy přibližně o týden dříve, než je obvyklé. Stav porostů ozimé pšenice a ozimého ječmene na této lokalitě je uveden v tabulce 1 (v tabulkách jsou pro srovnání uváděny také hodnoty z vegetačního období 2000/2001). Porosty pšenice seté na začátku října měly v té době asi 3 odnože na rostlinu, porosty seté na konci první dekády října začínaly odnožovat, porosty z pozdních výsevů měly 1 list a nebyly ještě úplně vzešlé. Hmotnost sušiny nadzemní části rostlin odpovídala počtu vytvořených odnoží. Ozimý ječmen byl málo odrostlý a měl pouze 2 odnože.
Období od listopadu do druhé lednové dekády bylo charakteristické teplotami pod dlouhodobým průměrem, se silnými mrazy zejména v prosinci a na počátku ledna. Srážkově byla zima podnormální, i když dlouho ležící sněhová pokrývka mohla svádět k opačným závěrům. V Kroměříži sníh roztál až v poslední dekádě ledna, kdy po silných mrazech přišlo výrazné oteplení. Poměrně vysoké teploty pokračovaly i v únoru, zvláště v jeho první polovině. Při tomto oteplení obnovily rostliny ozimých obilnin růst a pokračovaly v odnožování.
Podle výsledků odběrů rostlin provedených ke konci druhé dekády února na lokalitách Kroměříž, Žabčice a Telč byly porosty ozimů dosti nevyrovnané, zejména porosty ozimého ječmene. Výsledky růstových analýz z jednotlivých lokalit jsou uvedeny v tabulce 2 .
Vývojově byly porosty většinou v II. etapě organogeneze (na vegetačním vrcholu se zakládají kolénka budoucího stébla), u ozimého ječmene v Kroměříži pokročil vývoj vzrostného vrcholu hlavního stébla do III. - IV. etapy organogeneze (na vegetačním vrcholu se oddělují budoucí články klasového vřetene a začínají vznikat základy klásků). Hmotnost sušiny nadzemní biomasy odpovídala vytvořenému počtu odnoží. Životaschopnost porostů, které přečkaly zimní mrazy pod sněhem, byla většinou stoprocentní.
Obsah zásobních látek
Obsah zásobních látek (vodorozpustných cukrů) v nadzemní biomase rostlin by se z hlediska dobré využitelnosti živin měl pohybovat v předjarním období v rozmezí 150 - 170 mg na gram sušiny. Při krátkém podzimu a při zimách s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou, pod kterou dochází při omezení fotosyntézy vlivem nedostatku světla k prodýchávání cukrů, bývají u odebraných rostlin obvykle zjištěny hodnoty nižší. Za pokračujícího teplého počasí ovšem rostliny plynule pokračovaly v růstu a při probíhající fotosyntéze se obsah zásobních látek zvyšoval. Dalo se předpokládat, že na konci února a začátku března byla většina porostů ozimých obilnin schopna využít i vyšší regenerační dávky dusíkatých hnojiv.
Zásoby dusíku
Situaci ohledně zásoby minerálního dusíku pod porosty obilnin dokumentují grafy 2 a 3. Na lehkých půdách v Telči došlo k vyplavení dusíku z celého profilu a zásoba Nmin byla velmi nízká. Nízký poměr mezi nitrátovým a amonným dusíkem (N.NO3-/N.NH4+ nižší jak 10) navíc poukazoval na nízkou intenzitu nitrifikace. Na středních a těžších půdách v teplejších oblastech (Žabčice, Kroměříž) je patrný posun Nmin do horizontu v hloubce 30 - 60 cm. Z tabulky 3 (orientační hloubka zakořenění rostlin podle počtu odnoží) je možno odvodit, že živiny z tohoto horizontu nebyly ještě pro rostliny v regeneraci využitelné a rozhodující úlohu měly živiny nacházející se v menších hloubkách. Z rozboru 40 vzorků půdy od pěstitelů bylo zjištěno, že zásoba minerálního dusíku ve vrstvě 0 - 30 cm byla pozemek od pozemku velmi rozdílná a závisela na celkovém způsobu hospodaření daleko více, než např. na předplodině. Zjištěné hodnoty podle výrobních oblastí jsou uvedeny v grafu 3. Posuzováno v průměru, bylo třeba volit dávky dusíku o cca 10 - 20 kg N.ha-1 vyšší oproti plánovaným normativům (v závislosti na oblasti a předplodině).
Celkově lze konstatovat, ozimé obilniny byly na počátku jara 2002 vesměs ve stavu, který skýtal dobré výchozí podmínky pro cílené vedení porostů v dalším průběhu vegetace. Do jisté míry byly podmínky jednodušší než v roce předchozím, kdy volba vhodných opatření k extrémně přehoustlým a přerostlým porostům byla mnohem problematičtější.
Ing. Petr Míša, Ph.D.,
RNDr. Ilona Svobodová,
Ing. Radomíra Střalková
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s. r. o.
