Pro udržení půdní úrodnosti má obzvláště v ekologickém zemědělství zásadní význam vhodný osevní postup a zařazování meziplodin. Právě proto toto téma se jako jedno z mnoha těšilo velké pozornosti účastníků semináře Hospodaření na orné půdě v ekologickém zemědělství konaného v závěru loňského roku v Chrudimi.
Nové informace pro ekologické zemědělce
Seminář uspořádal Spolek poradců v ekologickém zemědělství EPOS jako jednu z mnoha akcí. Další semináře se stejným tématem, či na téma Základní podmínky pro hospodaření v ekologickém zemědělství, Právní úprava ekologického zemědělství po vstupu České republiky do Evropské unie, Hospodaření na trvalých travních porostech, Hospodaření v oblastech ochrany vod atd., začaly po celé české republice probíhat již v listopadu minulého roku a budou pokračovat až do letošního dubna. Informujeme o nich také v Kalendáři akcí našeho týdeníku Zemědělec. Spolek poradců v ekologickém zemědělství tuto sérii seminářů pořádá díky podpoře programu SAPARD.
Půdní úrodnost
O péči o půdy a využití výsledků agronomického zkoušení půd hovořil v Chrudimi doc. Ing. Bořivoj Šarapatka, CSc., z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. „Ekologické zemědělství chrání půdní úrodnost lépe než konvenční zemědělství, neboť obsah organické půdy je obvykle vyšší v ekologicky obhospodařované půdě. Organicky obhospodařované půdy vykazují vyšší biologickou aktivitu. Podle řady prací není v při různých systémech obhospodařování rozdíl ve struktuře půdy. Před erozí chrání ekologické půdu ekologické zemědělství lépe než konvenční,“ shrnul odborník svoji přednášku.
Multifunkční osevní postup
Jak připomenula ve své přednášce Ing. Blanka Procházková, CSc., z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, v ekologickém zemědělství plní osevní postup mnoho funkcí a proto musí být sestavený mnohostranně. Jedině tak může mít příznivý vliv na půdní úrodnost, obohacuje půdu živinami, může zabezpečit dostatek dusíku pro pěstované rostliny, chránit vody a půdy před degradací (eroze, smyvy dusíku a fosforu, vyplavování dusičnanů), dosáhnout ekonomicky únosných výnosů a kvality produkce, zajistit dobrý zdravotní stav plodin a regulovat zaplevelení či zajistit druhovou pestrost pěstovaných plodin skýtající dostatečné možnosti pro přežívání prospěšných organismů.
Ing. Procházková proto ekologickým zemědělcům připomněla známá biologická, pěstitelská i organizační pravidla sestavování osevních postupů. Zdůraznila význam zařazování jetelovin a luskovin a význam zařazování využívání zeleného hnojení (podsevy, strništní meziplodiny) jako zdroje organických látek a zajištění co nejdéle trvajícího vegetačního krytu, pokud možno i přes zimu.
Meziplodina konzervou dusíku
Podle ing. Procházkové jsou meziplodiny „konzervami dusíku“. Jak dále objasnila, meziplodiny (především letní strniskové meziplodiny a strniskové podsevy) jsou zdrojem snadno rozložitelné organické hmoty, která stimuluje organické pochody v půdě.
Organická hmota z kořenů a nadzemních částí rostlin zlepšuje fyzikální vlastnosti (zejména strukturální stav půdy), před zaoráním přispívá k ochraně půdy před vodní větrnou erozí a k lepšímu využití srážek v meziporostním období.
Neopomenutelný význam meziplodin spočívá v poutání živin z půdy v biomase rostlin a jejich postupném zpřístupňování a omezování jejich vyplavováním (především dusíku).
Z přednášky dále vyplynulo, jak významné jsou v ekologickém zemědělství jejich fytosanitární účinky – potlačování chorob, škůdců a plevelů. Zejména při specializaci rostlinné výroby, především při hospodaření bez chovu skotu, plní meziplodiny na zelené hnojení funkci zlepšujících plodin a přerušovačů obilních sledů.
Příklady meziplodin
Ing. Procházková jmenovala ve svém vystoupení některé vhodné meziplodiny. Z ozimých meziplodin jsou to např. jílek mnohokvětý, vikev huňatá, inkarnát, peluška, žito ozimé či řepka ozimá. Z letních a strniskových meziplodin jsou to slunečnice roční, bob koňský, řepice, pohanka, vikev setá, svazenka, peluška, vikev setá či hořčice bílá. Jako podsevy jsou vhodné jílek mnohokvětý, jetele plazivý nebo zvrhlý, tolice dětelová, úročník bolhoj či štírovník.
Na semináři věnovaném hospodaření na orné půdě se však nehovořilo pouze o zmíněných tématem, odborníci z několika výzkumných pracovišť podrobně informovali rovněž o bilanci živin, regulaci plevelů, nitrátové směrnici a mnohém dalším, k čemuž se budeme se k nim vracet i na stránkách Zemědělce.
