Porosty ozimé řepky jsou zaplevelovány především jednoletými ozimými druhy plevelů. Zatímco v minulosti se nedalo hovořit o typicky řepkových plevelech a porosty zaplevelovaly především ty druhy, které byly v půdní zásobě v důsledku pěstování ozimých obilnin, pozdější časté zařazování řepky vedlo k tomu, že se na ornou půdu dostaly a dlouhodobě se zde udržují i takové druhy, které se v jiných plodinách než v řepce jen těžko uplatní.
Plocha, na které je v ČR pěstována řepka, rostla tak, jak tomu nebylo v případě žádné jiné plodiny. Zatímco v roce 1933 bylo na území dnešní naší republiky podle Českého statistického úřadu pěstováno 298 ha řepky, v roce 2013 to bylo rekordních 418 808 ha. Její podíl v rámci celkové plochy osevů tak narostl z 0,008 % (1933) na 17 % (2013). To má (i přes pokles v následujících letech až na letošních 350 tis. ha) kromě jiného za následek změny ve výskytu mnoha škodlivých organismů včetně plevelů.
Podmínky pro výskyt plevelů jsou v porostech řepky oproti ozimým obilninám do značné míry odlišné. Výrazně časnější termín setí a nižší počet rostlin řepky dává plevelům prostor a čas na podzimní vývoj, plevele snadněji dosáhnou potřebné vývojové fáze nutné pro bezpečné přezimování. Herbicidní regulace řady dvouděložných plevelů je v porostech řepky komplikovanější, než v porostech jednoděložných obilnin, typické je to především pro druhy z čeledi brukvovitých, naproti tomu regulace plevelných trav je naopak jednodušší.
Následně uváděné druhy plevelů se vyznačují tím, že zatímco v řepce patří k velmi škodlivým a obtížněji regulovatelným, v jiných plodinách se uplatňují výrazně méně, nebo téměř vůbec. Můžeme je tedy označit jako plevele specifické pro porosty ozimé řepky. Výskyt řady z nich není v ČR rovnoměrný a obecný, jsou ve velké míře vázané především na nižší až střední polohy. Ve vyšších polohách se s nimi prakticky nesetkáváme a plevelné spektrum řepky se zde více podobá ozimým obilninám.
Článek, který si celý můžete přečíst ve Farmáři č.7/2021, se podrobně věnuje úhorníku mnohodílnému, prlině rolní, hulevníku Loeselovému a lékařskému, barborce obecné řepici a dalším druhům.
Ing. Josef Holec, Ph.D.
Česká zemědělská univerzita v Praze
