Většina zemědělských podniků se snaží najít komoditu, o kterou je na trhu zájem a jejíž cena zaručí slušnou rentabilitu jejího pěstování. Nejinak tomu bylo i v ZD Rosice hospodařícím na chrudimském okrese. Zdejším pěstitelům se před lety podařilo najít skulinu na trhu s krmivy pro okrasné ptactvo, holuby a drobné hlodavce. Proto zde začali s pěstováním prosa a dalších plodin vhodných pro toto využití.
Na 2200 ha zemědělské půdy pěstují rosičtí hospodáři v největší míře obilniny (z toho na 90 ha tritikale), řepku, cukrovku a krmné plodiny pro poměrně velkou živočišnou výrobu. Odborníkům je dobře známý zdejší šlechtitelský chov prasat.
Kromě tradiční zemědělské výroby patří k podniku i vlastní jatka, pekárna, pěstitelský lihovar a síť několika prodejen. Agronom družstva ing. Zděněk Mašín vidí v provozování těchto nezemědělských činností pro podnik několik výhod. Za prvořadou považuje zajištěný odbyt a rychlý tok peněz, se kterým při spolupráci s odběrateli mimo podnik počítat nelze. „Při našem hospodaření se snažíme o uzavřené cykly, to co vyrobíme, chceme také sami prodat. Nechceme aby finanční zhodnocení naší produkce bylo ve prospěch překupníků,“ říká.
Této myšlenky se rosičtí pěstitelé drží i při své další netradiční aktivitě – výrobě krmných směsí pro okrasné ptactvo a hlodavce. Jak nám ing. Mašín prozradil, tato myšlenka se v podniku zrodila díky tomu, že mezi zaměstnanci podniku jsou chovatelé drobného ptactva a holubů.
Letošní premiéra - senegalské proso
Před lety zde začali pěstovat pro tento účel proso seté, žluto i červenosemenné. Loni, kdy zde byla výměra prosa asi 20 ha, se podařilo dosahovat výnosů 3,8 t/ha u červenosemenného prsa a 4,5 tun u žlutosemenného prosa. Protože se urodilo i dalším pěstitelům, cena, za kterou mohli proso prodat byla nízká. Proto se v Rosicích rozhodli nechat proso na zásobách.
Z toho důvodu letos proso seté vystřídala další specialita: proso senegalské. Tradičně sklízené a vymlácené má podobné využití jako proso seté, navíc je však možné sklízet i celé klasy. Ty se celé umisťují do klecí, kde přímo z nich ptáci vyzobávají semena. Pro pěstitele je samozřejmě výhodnou vyšší cena. Na druhé straně je však sklizeň celých klasů senegalského prosa velmi náročná na organizaci práce v podniku. Klasy se totiž sklízejí ručně nůžkami. V Rosicích takto plánují sklidit alespoň část z letošní desetihektarové výměry. Ing. Mašín rovněž zvažuje, že takto sklidí jen nejlepší klasy a poté porost posečou tradičně mlátičkou. Vše ještě rozhodně těsně před sklizní podle podmínek v podniku a také podle rozdílu v nabízených cenách za vymlácené a nevymlácené proso.
Jak nám dále ing. Mašín řekl, proso podle něj není náročnou plodinou a v podmínkách jeho podniku je jejich pěstování bezproblémové. Do osevního postupu se řadí jako každá jiná obilnina. Samozřejmostí ale musí být volba jen pozemků nezaplevelených jednoděložnými plevely, které by v této plodině byly těžko hubitelné. Ochrana proti dalším škodlivým činitelům není nutná. Ani na výživu nemá podle ing. Mašína proso zvláštní nároky, pravdou však je, že dobrá výživa se na výnose významně odrazí.
Jak již bylo zmíněno, svoji produkci se Rosičtí snaží prodávat již ve finální podobě. Proto neprodávají jen čisté zrno prosa. Míchají ho s dalšími komponenty směsí, jejichž receptury sami sestavují nebo se řídí požadavky zákazníků, samozřejmě podle toho, jakým druhům zvířat jsou určeny. Z vlastní produkce využívají tradiční obilniny, slunečnici, hrách, řepku, pelušku, vikev, nahý oves atd. Pro příští sezónu uvažují i o pěstování lesknice kanárské. Některé semena jsou nuceni nakupovat, protože ta v českých podmínkách pěstovat není možné, například semeno konopí, nigeru, kardy atd. Výroba směsí, ke kterým využívají speciální míchačku, jež rovněž semena čistí, podléhá kontrole státních orgánů. Kontrole podléhá i označování krmiv. Hotové krmné směsi ZD Rosice prodává větším odběratelů a také ve vlastní prodejně krmiv.
Jak nám na závěr setkání ing. Mašín řekl, také v zemědělství platí známá pravda: „Jednou si dole, jednou nahoře.“ A proto se podle něj nemohou spoléhat jen na několik málo komodit. Pokud by se neurodily nebo by významně klesla jejich cena, znamenalo by to pro podnik velkou ztrátu. Ostatní plodiny, ke kterým patří i zmíněné speciality, v takovém případě ekonomiku podniku podrží.
Text a foto
Petra Vaňatová
