Současné systémy obhospodařování travních porostů

Louky a pastviny zaujímají v ČR 970 tisícha, což je téměř 25 % výměry zemědělské půdy, a jejich zastoupení trvale narůstá (od roku 1989 o 12 %). Tento nárůst je pozitivní v tom, že se snižuje procento zornění zemědělské půdy, ale problematický v tom, že jej nepředstavují pouze porosty založené podle ekologických podmínek, ale většinou jde o spontánní, samovolné zatravnění opuštěné orné půdy.

Další problém je ve sníženém pícninářském významu travních porostů. Úroveň produkce objemné píce je v podstatě určována chovem skotu - poptávkou. Snížené stavy skotu, za posledních deset let na polovinu, snižují i potřebu píce z travních porostů ke krmení a zdůrazňují potřebu modifikované pratotechniky na zabezpečení jejich funkcí mimoprodukčních.
V ekologicky vhodném a ekonomicky únosném obhospodařování travních porostů jde v zásadě o nalezení kompromisu mezi biotickým tlakem přírody, což je určité stanoviště charakterizované půdními a klimatickými podmínkami, a činností člověka- způsoby ošetřování. Travní porost ponechaný ladem se sukcesí se postupně vrací k lesu. Dodá-li člověk jen málo energie, například ve formě jedné seče, mulčování či pastvy a nezasáhne do drnu, zůstávají ekologicky stabilní, extenzivní květnaté louky a pastviny nebo porosty bez pícninářského využití. Dodá-li více energie ve formě hnojiva, větší frekvence sečí, pastvy, přísevů, obnov a podobně, pak vznikají travní porosty nutričně kvalitnější a výnosné.
Travní biom je společenstvo mnoha druhů. Rostlinná společenstva se výrazně liší podle stanovištních podmínek, a to především půdních a vláhových. Každý travní porost má snahu přizpůsobit se stanovištním podmínkám, zachovávat svou přirozenou strukturu, vlastnosti a funkce. Podstatou obhospodařování je vyhovět určitému stanovišti a přizpůsobit mu intenzitu a způsob využití travního porostu. Vycházíme tedy jednak z produkčního potenciálu stanoviště, charakterizovaného BPEJ (bonitovaná půdně ekologická jednotka), nebo také EVH (ekologická výrobní hladina ), a jednak z účelu využití daného porostu. Produkční potenciál stanoviště vyjadřuje dlouhodobě dosahovaný hospodářský výnos buď bez hnojení, nebo při určité hladině výživy.
Pro současnou a praktickou potřebu systému obhospodařování v ČR členíme travní porosty podle produkčního potenciálu stanoviště a způsobu využití na:
o Louky
- intenzivní 1. dočasné, obnovované ( 3-4 seče, výnos v seně 6-10 t.ha-1)
2. dočasné, pro střídání s polařením( 3-4 seče, výnos v seně 6-10 t.ha-1)
3. přisévané ( 2-4 seče, výnos v seně 6-8 t.ha-1)
4. trvalé ( 2-3 seče, výnos v seně 4-7 t.ha-1)
- extenzivní 5. trvalé ( 1-2 seče, výnos v seně 2-4 t.ha-1)

Pastviny - intenzivní 6. dočasné ( 4-5 pastevních cyklů, výnos v seně 6-10 t.ha-1)
7. trvalé,přisévané ( 4-5 pastevních cyklů, výnos v seně 6-10 t.ha-1)
- extenzivní 8. trvalé ( volná pastva, výnos v seně 2-3 t.ha-1)

9. Jetelovinotravní směsky na orné půdě ( 3-4 seče, výnos v seně 6-12 t.ha-1)

10. Travní porosty pícninářsky nevyužívané (ošetřování,mimoprodukční funkce)

I. Systémy obhospodařování travních porostů využívaných sečením

Obhospodařování travních porostů - pratotechnika, musí být v korelaci se stanovištěm. Její úroveň odpovídá produkčním schopnostem dané lokality a účelu využití píce. Změna porostu je potom obecně, ale zákonitě funkcí stanoviště, času a způsobu obhospodařování - pratotechniky.
Rozhodujícími faktory hospodářského výnosu travních porostů jsou: přirozená úrodnost půdy, úroveň výživy, floristické složení, počet a termín sečí, průběh počasí na jaře a ve vegetačním období, druh, odrůda a složení směsky při obnově , nebo přísevu.

Úrodnost půdy
Pro louky a pastviny se zpravidla vyčlenily pozemky, nevhodné pro ornou půdu. I tak je ovšem více než polovina výměry TTP na rovinách a svazích do 8o většinou na půdách nivních, glejových a na kambizemích (hnědé půdy). Z velké části se ale jedná o roztříštěné a vzdálenější pozemky.Mimo půdního typu a druhu je rozhodujícím faktorem půdní úrodnosti vláhový režim. Na vlhkých až čerstvě vlhkých stanovištích rostou nejkvalitnější druhy s nejvyššími výnosy. Úrodnější pozemek je také charakterizován hlinitou až hlinitojílovitou půdou. Travní porost je schopen vylepšit těžší půdy svojí kořenovou soustavou obohacením o organické látky a humus. Zlepšuje tak strukturu a úrodnost půdy. Agrochemické vlastnosti luk a pastvinv rozhodujícím horizontu 0 - 0,2 m bývají horší oproti orné půdě. Především pH bývá často pod žádoucím rozmezím 5 - 6, přičemž půdní reakce má větší vliv na kvalitu píce, než na její výnos.
Při dlouhodobém (12 ti letém) trojsečném vyžívání lučního porostu je dynamika pH a zásobenosti živin v půdě následující: pH neklesá ani na nehnojené variantě, Cox má naopak u všech variant mírně sestupnou tendenci. Koncentrace přijatelného P klesá na nehnojené variantě, ale stoupá při každoročním hnojení 30 kg P.ha-1 (68 kg P2O5). S rostoucími dávkami dusíku, tedy vyšším výnosem, klesá zásobenost K v půdě, a to až na úroveň 85% původního stavu při ročních dávkách 83 kg K.ha-1 (100 kg K2O). Rovněž Mg v půdě klesá při vysokých výnosech. Hořčík je živina při hnojení zanedbávaná a přitom velmi důležitá jak pro nutriční hodnotu píce, tak i v konečném důsledku ve výživě lidí. Zvláště pastevní porosty je třeba hnojit hořčíkem, protože při jarních odběrech, především za chladného počasí, je koncentrace Mg nízká, což ohrožuje skot travní tetanií (Ca + Mg) : K = 1 : max. 2,2 - tetanický poměr (tab. I).

V rozhodujícím horizontu 0 - 0,2 m, kde je cca 95% kořenů trav, je pod drnem daleko bohatší (3 - 10x) mikrobiální život než na orné půdě. Probíhají zde složité biochemické procesy mineralizace, ale i tvorby humusu. V oblasti rhizosféry se rozhoduje o vzájemném ovlivnění rostlin, a to chemickými látkami vylučovanými kořeny, které jsou jiné povahy než výživné. Tento vztah se nazývá allelopatie a inhibiční látky, působící vůči jiným rostlinám, ale i stejného rodu, allelopatika. Tyto, zatím přesně nedefinované látky, způsobují nízkou polní vzcházivost při přísevu a vysvětlují rčení, že „jetel po louce nejde“, nebo „jetelová únava půdy“.
Pro udržení, respektive zvyšování úrodnosti půdy pod drnem, je důležité „nadzemní“ ošetřování. Tedy buď 1-2 seče s odstraněním hmoty, nebo 2x mulčování, tzn. udržení porostu bez zaplevelení a náletu. Pro vlastní půdu a trvalý humus je rozhodující udržení půdní reakce nad 5, vyrovnaná výživa N, P, K, Mg a přijatelný vláhový režim.
Výživa a hnojení

Výživa je intenzifikační faktor k dosažení vyššího výnosu a kvality. Čím je přirozený produkční potenciál stanoviště nižší, tím relativně vyššího efektu (přírůstku z hnojení) dosáhneme. Vyjdeme-li ze situace, že pH i zásobenost živin je v rovnováze, pak exportovaný dusík sklizní převyšuje hodnoty dusíku dodaného hnojením až do dávky 150 kg N.ha-1, při vyšších dávkách se již exportuje méně dusíku než se dodá hnojením, což je ztrátové a vzniká nebezpečí vyplavení nitrátů do podzemních vod (tab. II).

Zvyšováním dávek N klesá jeho produkční účinnost, a to v závislosti na produkčním potenciálu půdy a průběhu meteorologických podmínek. Porost kostřavy červené je neekonomické hnojit vyšší dávkou než 80 kg N.ha-1. Naproti tomu porost trojštětosrhový je ještě rentabilní hnojit dávkou 165 kg N.ha-1 při trojsečném a 145 kg. ha-1 při pětisečném využití. Při těchto dávkách se dlouhodobě dosahovalo 6,9 resp.5,6 t.ha-1 sušiny. K dosažení maximálního výnosu, tj. 7,4 t.ha-1 bylo třeba u trojsečného využití dávky 270 kg N a u pětisečného porostu k max. výnosu
6,4 t. ha -1 dávky 305 kg N.ha -1.
Při každoročním hnojení dávkou 32 kg P. ha-1 (73 kg P2O5) se navrátí exportem živin sklizní následující podíl (%) této dávky (tab. III).

To znamená, že fosfor dodaný ve hnojivech není při efektivních dávkách kolem 150kg N.ha-1 využit a bude účelné nehnojit fosforem paušálně, ale zachovat určitý poměr k dusíku. Ten nebude stálý, ale s vyššími dávkami N se bude rozšiřovat ( tab. IV). Vše za předpokladu vyhovující zásobenosti P v půdě i požadované koncentrace v sušině píce (0,3%).

Při každoročním hnojení dávkou 83 kg K.ha -1 (100kg K2O) se vrátí ve sklizni vždy více drasla, než jsme dodali. Také u nehnojeného porostu exportuje sklizeň v průměru 60 kg K z 1 ha. Dochází k uvolňování K z půdy, které probíhá prakticky celoročně, i když není odčerpáván rostlinami, část se vyplaví, ale část v jarním období pastvy ohrožuje zvířata svou vysokou koncentrací v píci 2,5 - 3 %. Potřeba zvířat je 0,5 % (0,2 – 1). Proto je vhodné posunout hnojení draslem po prvním pastevním cyklu respekt. po 1. seči.

Vzhledem k dostatečné koncentraci K v píci není účelné zvyšovat dávky drasla hnojením až na exportovanou výši, která by byla 123 kg. K.ha-1 (148 kg K2O) při hnojení 50 kg N, ale až 143 kg K (171 K2O) při hnojení 150 kg N.ha-1. Docházelo by k luxusnímu příjmu K, na druhé straně při dlouhodobém hnojení 83 K k poklesu přijatelného K v půdě, bez ohledu na dávky dusíku, v průměru na 95 % původního stavu. Proto bude účelné hnojit intenzivní plochy (ovšem ne do zásoby) ročními dávkami podle dusíkatého hnojení, tedy výnosu sušiny ( tab.VI a VII ).
Hnojení trvalých travních porostů minerálními hnojivy (neobnovených, nepřisetých, tedy s nižším podílem jetelovin do 10-20 %) vychází z produkčního potenciálu stanoviště, tj. typu porostu, průměrných výnosů minulých let a počtu sečí (pastevních cyklů).
VI. Výživa trvalých travních porostů

1) dávky nad 85 kg N. ha-1 dělit na 2x a porost využívat více než 2 sečně.
VII. Výživa obnovených, přisetých travních porostů a jetelovinotravních porostů na o.p.

1) Tyto dávky dusíku používat až 2.-3. rokem, kdy je již zastoupení jetelovin pod 30 %. Do té doby aplikovat dávky dusíku v rozmezí 40 – 60 kg.ha-1.
Hnojení travních a jetelovinotravních porostů organickými hnojivy:
Kejda - na drn až do 200 kg N.ha-1, dělených alespoň do 2 dávek, v jednorázové dávce max.40t kejdy.ha-1, organická hmota - sláma nesmí tvořit vrstvu neprostupnou pro trávy tj. nad 10 mm. Na seté porosty až 250 kg N v dělených dávkách kejdy. Při rekultivaci, obnově i 250 kg.ha-1N. Z minerálních hnojiv doplnit P dle zásobenosti v půdě.
Močůvka - kolem 40 t.ha-1, asi 100 kg N, ne na zmrzlou půdu, doplnit P.
Organická hnojiva je účelné kombinovat s minerálními hnojivy a pokud možno na loukách přímo zapravovat do půdy.
Floristické složení travních a jetelovinotravních porostů

U přirozených a polopřirozených travních porostů vychází floristické složení z půdněekologických podmínek stanoviště. Jsou druhově bohaté (60 - 80 druhů), tím jsou při vhodném obhospodařování ekologicky stabilní a jsou zdrojem a možností zachování genofondu. Zvláště přirozené travní porosty jsou bohatou bankou genetických informací, a to nejen rostlin, ale i na ně vázaných živočichů a mikroorganizmů.
Největší rozsah zaujímají polopřirozené, druhotnými vstupy ovlivněné, travní porosty. Na stanovištích s vhodnou půdou a vláhovým režimem je zde možné výživou podpořit vzrůstné trávy až do 2 -3 násobku původního výnosu. Projevem zvýšených dávek N je zvýšený výnos i kvalita píce, pokles počtu druhů, zvýšený podíl skupiny trav, snížení zastoupení dvouděložných bylin a omezení až vymizení jetelovin. Na druhé straně ponecháním těchto porostů ladem – „luční úhor“ spěje sukcese na těchto plochách k lesu. Druhová pestrost klesá, převládnou dominantní druhy, louka dostává rumištní charakter se všemi důsledky - zásobenost semen plevelů v půdě, nálety, alergika, vlhkost stanoviště, pH, vymývání N, Ca, K, ap. Podle vlhkosti stanoviště převládá šťovík kyselý, kadeřavý a tupolistý, pcháč zelinný, kopřiva dvoudomá, tužebník jilmový, rdesno hadí kořen, třtina křovištní, aj..
Ponecháním orné půdy ladem dochází k samozatravňování a zde má potom sukcese (bez hnojení) tato posloupná stádia: stadium jednoletých až dvouletých plevelů - stadium pýru - stadium volně trsnatých trav (toto stadium je produkčně optimální a při výživě a využívání se rozšíří výběžkaté trávy) - stadium hustě trsnatých trav spolu s náletem dřevin - degradační.
Obnovené travní porosty mají vysoký výnosotvorný a kvalitativní efekt. Jejich vytrvalost závisí na vysetých druzích (mimo výživy a využívání). Jednoduché směsky (2 komponenty, tráva + jetel) ztrácí tyto výhody po 2 až 4 letech. Po 2 letech ustoupí jetel a po 3 - 4 letech zastoupení vyseté trávy klesá pod 50 % . I když prázdná místa obsadí pýr, byliny a původní trávy ze stanoviště, výnos i kvalita postupně klesá zpravidla po uvedených 3 - 4 letech. Složité směsky (7 a více komponentů) jsou poněkud méně výnosné, ale udrží si zastoupení vysetých druhů (mimo jetelovin) mnohem delší dobu - jsou vytrvalejší. Znamená to, že čím intenzivnější porost, tím méně komponentů a menší vytrvalost.
Přisévané travní porosty se uplatní v protierozních opatřeních a zvláště při potřebě rychlého a poměrně nenáročného zlepšení porostu přísevem jetelovin. Botanická změna je rychlá a účinná, zvláště při použití jetele lučního. Travní složky se zapojují hůře. Po 2-3 letech je ovšem potřeba přísev jetele opakovat. Obrácený, ale účinnější postup je na orné půdě u prořídlých jetelovin, kde se podle potřeby vytrvalosti přisévají travní druhy.

Počet a termíny sečí

Se stupňovanými dávkami živin (zvláště N) se zvyšuje i počet sečí (využití).
Jednosečné louky nebo pastviny se 2 pastevními cykly jsou charakterizovány nízkými výnosy kolem 2 t.ha-1sena. Nepočítá se zde s hnojením, kvalita píce je horší, jsou to plochy vyšších poloh, severních expozicí, extrémních přírodních i orografických podmínek. Termín sečí bývá po vymetání až začátek kvetení, obvykle v polovině července. Jde o extenzivní využívání trvalých travních porostů.Dvousečné porosty (poloextenzivní) nebo 2 - 3 pastevní cykly, poskytují bez hnojení 2,5 - 3 t sena na ha, ale při úrovni hnojení 50 - 60 kg N (P,K) kolem 4 t. Výnos i kvalita silně závisí na termínu 1. seče, která by měla být do 10. - 15. 6. . Uskuteční-li se později, zvyšují se výnosy v 1. seči až na 80 % celkového výnosu, ale výrazně klesá kvalita, porost řídne, vypadávají jemnější druhy trav a jetelovin a dochází k postupnému zaplevelení. Včasná 1. seč znamená sice nižší výnos, ale vyšší kvalitu a vyšší výnos v druhé seči.
Trojsečné a vícesečné (4-6 pastevních cyklů) porosty považujeme za intenzivní s odpovídající výživou. Všeobecně by se měly travní porosty sklízet ještě před metáním nebo v začátku metání dominantních druhů trav. Důvodem je vyšší kvalita, včetně stravitelnosti, zapojenější porost pouze s malým výskytem plevelů a rovnoměrnější rozložení sklizní. Je to důležité zvláště v 1. seči, tj.v období intenzivního růstu i tvorby generativních výhonků. Jsou-li z tohoto hlediska dodrženy u trojsečného využití termíny sečí tj. do 25. 5., 12.-15. 7., 10.-20. 9., pak z celkového výnosu naroste do 1. seče v závislosti na N hnojení 50 - 61 %. Nehnojí-li se, nebo se dusík aplikuje jednorázově na jaře, pak činí první dvě seče 80 i více procent z celkového výnosu.
Průběh počasí na jaře a ve vegetačním období

Značná variabilita výnosů v jednotlivých letech i sečích, při stejné výživě, úrodnosti půdy, floristickém složení, upozorňuje na silný vliv průběhu teplot a srážek na výnos, ale i kvalitu travních porostů. Se stoupající úrovní výživy - intenzitou N hnojení se zvyšuje i výnosová variabilita. Vysvětlení lze hledat v působení hlavních činitelů ovlivňujících výnos - vláhy, teploty a výživy, kdy při optimální kombinaci nastává kladný produkční efekt a naopak za sucha není N využit a dochází k většímu relativnímu poklesu výnosů na hnojených plochách proti nehnojeným.Dlouhodobým intenzivním využíváním travního porostu ve třech sečích a diferencovaných dávkách N do 150 kg .ha-1 + P, K nedochází ke snižování produkčních schopností TTP, ale naopak se výnosová tendence mírně zvyšuje. Tato tendence, vyznačená přímkovým trendem, naznačuje stabilitu výnosů. To je ovšem projev dlouhodobý, v letech, ale i v sečích jsou značné výkyvy výnosů způsobené počasím. K dosažení optimálního výnosu je v průběhu jara a dále vegetačního období vždy v každé dekádě (počítáno od 1.IV.) potřeba určitého množství srážek a teplot. Pro dosažení nadprůměrných výnosů představuje úhrn srážek za 1. seč 120 - 140 mm. Tato celková potřeba za seč je ovšem diferencována dle dekád, což je podmínka k dosažení nadprůměrného výnosu. První polovina nárůstu, tj. 1. - 3. dekáda, vyžaduje max. 50 -60 mm (vyššími srážkami se výnosy snižují). Kritickým obdobím se jeví zvláště 3. dekáda, s maximem 10 - 30mm. Ve druhé polovině nárůstu, tj. 4. -6. dekáda, je potřeba srážek 80-100 mm. Z toho je optimální rozmezí pro čtvrtou dekádu 20 - 60 mm
a pátou 20 - 40 mm, pro šestou dekádu je minimální potřeba 30 - 35 mm. Srážky a teploty vystupují většinou v nepřímém vztahu - čím víc srážek, tím méně teplot a naopak. Za celé období nárůstu do 1. seče tj. 1.IV. - 30. V. je optimální suma teplot 440 - 460oC, nad 550 oC se již výnosy snižují. Nejúčinnější jsou teploty v období 3. dekády tj. koncem dubna, kde je potřebná suma 60 - 80oC, neboli průměrná denní teplota kolem 7oC. V první polovině nárůstu jsou třeba nižší teploty 160 - 190oC celkem a ve druhé vyšší 300 - 340oC. Ve čtvrté dekádě výnosy stoupají do sumy 90 - 95oC.

II. Systémy obhospodařování travních porostů využívaných pasením

Biologické a pratotechnické zásady tvorby výnosu a kvality píce jsou podobné jako při lučním využití. Určitá specifika jsou ale např. u kvalitativních ukazatelů. Při správném spásání tj.výšce porostu do 0,2 m má pastevní porost vždy nadbytek draslíku a většinou nedostatek sodíku, hořčíku a také fosforu. Chybějící minerálie se pak doplňují v minerálních lizech.

Pastevní systémy

O způsobu pastvy rozhoduje výměra a kvalita pastviny, počet zvířat, oplocení, místní zvyklosti a zkušenosti. V podstatě se vždy jedná buď o kontinuální, nebo rotační pastvu.
Kontinuální (nepřetržitá) pastva - na jedné pastvině, jsou zde nižší náklady na oplocení a napájení, řízení pasení je jednodušší, ale obtížněji se udržuje výška porostu.
- intenzivní : zatížení 2-3 DJ na ha, výška porostu 7 – 15 cm
- extenzivní (volná): zatížení 0,5-1 DJ, porost spásán selektivně-vyšší nedopasky
- usměrněná ( na třetiny): nejdříve se vypase třetina plochy a zbytek je na seno,senáž,
jakmile posečená plocha obroste, situace se obrátí
Rotační ( oplůtková ) pastva – ve dvou a více oplůtcích se střídá pasení a obrůstání, doby pasení a obrůstání závisí na kvalitě pastevního porostu-intenzitě jeho obhospodařování a zatížení pastviny zvířaty.
- honová : pastvina je rozdělena na 4-6 honů, ty se spásají 14-21 dnůzatížení 1-2 DJ, výška porostu 20 cm skot, 10-15 ovce, poloextenzivní způsob pro hůře přístupné plochy
- oplůtková : 6-24 opůtků podle výnosu píce a velikosti stáda, oplůtek se spásá max.týden, rychlá rotace omezuje selektivitu a nedopasky, intenzivní-1,5-3 DJ na ha
- dávková ( pásová ) : elektrickým ohradníkem se přidělí určitá plocha a to buď na 2-3 hodiny, půl dne anebo celý den, intenzivní pastva na dočasných,přisévaných a jetelovinotravních porostech na orné půdě, zatížení 3 DJ na ha.

Obhospodařování pastvin

Je součástí i funkcí krajinotvornou, kromě vlastního účelu podpory výnosu a kvality pastevní píce zásadně, spolu s pastevní technikou a systémy pastvy, ovlivňuje i mimoprodukční funkce pastvin.
Mechanické ošetřování – nemá příliš velké opodstatnění na dobře udržovaných pastvinách
- smykování : na jaře pro rozhrnutí krtinců a výkalů, smyk má kopírovat terén a neničit porost
- válení a vláčení : mimo nově založených pastvin, event. po zimě, kdy byl drn zvednut mrazem, není válení potřeba. Vláčení porost spíše poškozuje a zvyšuje zaplevelení-jakmile se pohne drnem, umožníme velké zásobě plevelných semen v půdě vyklíčit
- odstranění nedopasků : alespoň jednou ročně sečením, nebo mulčováním splou s rozetřením výkalů, do 25 % podílu nedopasků na celkové phmotě je ponecháme na pokosu a zvířata je postupně zkonzumují, při vyšším podílu je třeba použít mulčovač
Výživa a hnojení – v současné situaci nízkých stavů skotu a minimálních stavů ovcí a koz, při
nevyužívání 30 % výměry travních porostů a vysokých nákladů na vstupy, se hnojení pastvin týká pouze části intenzivních- odhadem do 10 % a poloextenzivních- do 30 % spásaných ploch.
Tyto zásady jsou uvedeny v kapitole výživa a hnojení travních porostů sečených.
Na ostatních pastvinách se vrací zpět do půdy 70-90 % živin tekutými a tuhými výkaly zvířat. V tomto případě je třeba sledovat možnosti povrchového smyvu a při velké koncentraci zvířat i infiltraci do podzemních vod, především nitrátů a organických látek. Dále je vhodné sledovat obsahy živin v půdě ( častěji, než 1 x za 6 let ) a přihnojovat především fosfor, hořčík, eventuelně draslík dle výsledků rozborů půd ( nebo rostlin ). Vápnit při pH pod 5. Dusík lze zajistit vyšším zastoupením jetele plazivého (přísevem), ale pozor na nadýmání zvířat při vlhku, zpravidla bývá na pastvině zastoupení jetele až příliš vysoké (nad 30 %)
Regulace plevelů – úměrně se snižováním produkčního významu pastvin vzrostlo jejich zaplevelení především šťovíky, pcháči a náletem dřevin. Smyslem je zabránit plevelům vykvést a následně se vysemenit, což splňuje pravidelné spásání, sečení, nebo kombinace obojího. Při vyšším zastoupení aplikovat selektivní, nebo bodově i totální herbicid, to je zpravidla třeba opakovat. Dále je třeba zabránit narušení drnu a odstraňovat nálet dřevin.

III. Systémy obhospodařování travních porostů pícninářsky nevyužívaných

Zemědělství je rozhodující součástí péče o krajinu. Je nutné zachovat životní prostředí a ráz krajiny. Současná situace mění způsob obhospodařování a nahlížení na travní porosty především z hlediska potřeby ovlivnit a zachovat jejich mimoprodukční funkce. Jde o ochranu půdy, vody, biodiverzity, tvorbu a ochranu krajiny a podporu rekreace. Celkově zaujímá travní biom 16 % výměry státu, ale v podhorských a horských oblastech je to téměř 40 %. Zde se spontánně produkuje velké množství biomasy, která je téměř z poloviny nepotřebná a bez ošetření zatěžuje životní prostředí.
Nejlevnější je píci zkrmit. Pokud ale není poptávka je třeba volit jiné způsoby obhospodařování. Modifikovaná pratotechnika (tj. technologie ošetřování pícninářsky nevyužívaných travních porostů) by měla v zásadě vycházet z potřeby ekologické stability a tedy rovnováhy mezi nárůstem travní biomasy a jejím rozkladem. Musí se ale dodržet podmínka, že mineralizace organické hmoty ani struktura výsledného porostu dlouhodobě nenaruší životní prostředí a voda procházející krajinou se co nejdéle zadrží, využije a odteče bez škodlivin.

Ekologická stabilita a funkce travních porostů
Mimoprodukční ( ekologické )funkce travních porostů jsou nezastupitelné v oblastech
ochrany vody a rostlinstva (100 až 150 tisíc ha) a v oblastech s extenzivním lukařstvím a pastvinářstvím hor a podhor (500 tisíc ha). Spočívají v ochraně vody, a to jednak kvalitativní (čisticí a biofiltrační – chrání prameniště a vodní toky) a jednak kvantitativní (retenční a akumulační schopnost, evapotranspirace, vyrovnání odtokových extrémů aj.). Dále v ochraně půdy – omezení až zabránění erozí, smývání pesticidů a hnojiv do vodních toků. Kořenová soustava půdu chrání, zlepšuje její strukturu, zvyšuje obsah humusových látek a tím i úrodnost. Při účelném ošetřování porostu zabraňuje rozšiřování plevelů, při dočasném uvedení orné půdy do klidu má funkci konzervační. Ekosystémy travních porostů jsou nesmírně bohatá
společenstva rostlin, živočichů a ostatních organismů. V tom spočívá jejich další funkce
uchování četnosti druhů (biodiverzita). Každý extrém ohrožuje existenci druhů a společenstev, rozšiřují se původní plevele, např. šťovíky, ale i invazní druhy jako bolševník velkolepý. Travní porosty pomáhají vytvořit pestrou, obytnou a kulturní krajinu, druhově bohatou a geneticky rozmanitou s možností růstu a vývoje pro všechny živé organismy.

Modifikovaná pratotechnika v režimu ochrany vody a rostlin

Modifikovaná pratotechnika je technologie s využitím mulčování, resp. sečení. Samozřejmě nepoužíváme ostatní pratotechnická opatření, např. hnojení. Jde o udržení floristiky v přijatelném stavu, omezení nárůstu biomasy, ale podporování jejího rozkladu tak, aby uvolněné dusičnany nezatěžovaly podzemní vody. Rozhodující je stav pracovního ústrojí mulčovače, doba a četnost mulčování. Počet mulčování jsme v jednotlivých oblastech snížili z ekonomických důvodů ale tak, aby zároveň splnily účel.Pro ochranu vody, ale i půdy v krajině bude určující diferencovaný přístup podle botanického složení porostu, hydrogeologických a půdních podmínek:
1. Nezaplevelené porosty na svahu nad 7º do přístupnosti mechanizace (nežádoucí druhy tvoří do 15 % projektivní dominance)
Jedenkrát mulčování v pozdějším termínu (konec července až začátek srpna), strniště 6 až 8 cm. Účelné bude lokálně likvidovat nežádoucí druhy v době intenzivního růstu před začátkem kvetení přípravky Roundup, Touchdown, event. mechanicky.
2. Zaplevelené porosty na svahu nad 7º do přístupnosti mechanizace (nežádoucí druhy tvoří nad 15 % projektivní dominance)
Jedenkrát seč každoročně na začátku kvetení nežádoucích druhů, udržovat nízké strniště do 5 cm a hmotu odstranit, nebo 2 x mulčování-poprve vždy před květem plevelů.
3. Zaplavované porosty na rovině a mírném svahu do 7º
1 x – 2 x seč v době vyschnutí, kdy stav terénu umožní vjezd mechanizace, hmotu odstranit
Pro ochranu rostlin, zvláště v chráněných územích, je třeba pravidelně odstraňovat nadzemní hmotu porostu v termínu vyhovujícím chráněným rostlinám. Je vhodné dodržet již dříve zavedený režim obhospodařování a postup konzultovat s pracovníky CHKO.
4. Zachování vzácných a ohrožených druhů rostlin
Sklizeň – jedenkrát šetrné sečení sekačkou, odstranění biomasy; termín a výška strniště se řídí podle výskytu druhů chráněných rostlin; odstranění náletů dřevin (po dohodě s pracovníky správy CHKO).

Modifikovaná pratotechnika v režimu nízkého produkčního potenciálu stanoviště

Tj. dříve jedno až dvojsečné louky, pastviny s výnosem kolem 2,5 t sena z hektaru, lze použít tyto způsoby ošetření:
1. Nezaplevelené travní porosty (zastoupení nežádoucích druhů do 15 % projektivní dominance)
Jedenkrát mulčovat v pozdějším termínu (konec července až začátek srpna). Při velmi malém podílu plevelů nebo po jejich likvidaci možno i jedenkrát za dva roky. Výška strniště 5 až 8 cm, rovnoměrně rozmístit řezanku na pokosu. Ojedinělé rostliny vytrvalých plevelů lokálně likvidovat chemicky nebo mechanicky (před květem).
2. Zaplevelené travní porosty (zastoupení nežádoucích druhů do 50 až 60 % projektivní dominance)
Dvakrát mulčovat v začátku květu nežádoucích plevelů (ve středních polohách do konce května, podruhé začátkem srpna), nízké strniště do 5 cm, co nejkratší řezanka, hmotu pravidelně rozprostřít. Porostu velmi prospěje jednou za dva až tři roky posekat a hmotu odstranit.
3. Extrémně zaplevelené porosty (výskyt nežádoucích úporných plevelů více než 50 až 60 % projektivní dominance)
Snažit se porost uvést do přijatelného stavu. Není-li to možné, alespoň dvakrát za rok mulčovat v době květu plevelů. Můžeme použít selektivní herbicid (pokud je alespoň 20 až 30 % trav), nejlépe dvakrát za rok. Dále přisít vhodné směsky, při první seči hmotu odstranit a plochu přihnojit (dávka do 50 kg N/ha), potom jedenkrát za rok mulčovat.

Modifikovaná pratotechnika v režimu středního produkčního potenciálu stanoviště

V oblastech středního produkčního potenciálu stanoviště, kde se dříve bez hnojení dosahovalo výnosu kolem 3,0 t . ha-1 sena, určují způsoby a termíny ošetřování tato hlediska: Množství zbytkové biomasy – část rostlin, která se sklízí – hospodářský výnos, představuje pouze 15 až 25 % z celkové biomasy. Největší hmotnost nadzemní biomasy je po odkvětu v začátku zrání semen, potom opět klesá. To svádí k pozdnímu mulčování, které si ovšem můžeme dovolit pouze na nezaplevelených porostech. Hlavní podíl ploch je zaplevelených a ty je třeba mulčovat v začátku květu, kdy je nejméně zásobních látek v kořenech a oddencích, ale ještě se nezačala tvořit semena.
1. Nezaplevelené travní porosty (dříve pastevní)
Byly dříve charakterizovány vyšším podílem jetele plazivého, vyšším obsahem dusíku a draslíku v půdě a ojedinělým výskytem šťovíků. Většinou byly neobnovované. Způsob ošetřování lze aplikovat pouze u porostů se zastoupením úporných nežádoucích druhů pouze do 15 % (malý podíl pampelišky, jestřábníku, kontryhele, řebříčku, jitrocele aj. neoznačujeme jako plevele).
První rok dvakrát mulčovat v době 25. až 30. května, 1. až 15.srpna, výška strniště 5 až 8 cm, krátká řezanka do 10 cm, pravidelné rozvrstvení mulče, druhý rok jedenkrát mulčovat v červenci.
2. Nezaplevelené travní porosty (dříve luční)
Dříve charakterizovány jednou až dvěmi sečemi, neobnovené, nebo jen výjimečně, podíl trav 60 až 80 %, zbytek tvoří hodnotné byliny, málo plevelů a jetelovin.
První rok jedna sklizeň kolem 15.června, výška strniště 5 až 8 cm, hmotu odstranit (při kompostování je výhodnější řezanka po mulčování).Druhý až čtvrtý rok jedenkrát mulčovat v pozdním termínu koncem července, začátkem srpna, výška strniště 5 až 8 cm, krátká řezanka, pravidelné rozmístění mulče. Střídání obměňovat podle vývoje porostu, užitečné by bylo lokálně ničit nežádoucí druhy (zádovým postřikovačem). Je dobré znát reprodukční systém rozhodujících druhů.
3. Zaplevelené travní porosty
Jde o dřívější nesprávně obnovované pastviny s nesečenými nedopasky a s velkým rozšířením šťovíků, popř. jiných plevelů. Dále opuštěné louky, dříve většinou obnovované, s výskytem nežádoucích druhů (např. šťovíků, třezalky skvrnité, pcháče). Může to být i samozatravněná orná půda. Pokud tvoří plevele do 50 % projektivní dominance, lze (podle zastoupení trav a ostatních bylin kromě plevelů) porost ještě zregenerovat a zachránit.
Jedenkrát seč (nebo mulčování) do začátku květu plevelů (asi do konce května), nízké strniště do 5 cm, hmotu odstranit. Druhé mulčování mezi 20.červencem až 10.srpnem, nízké strniště, hmotu pravidelně rozprostřít, krátká řezanka. Podle vývoje zastoupení druhů lze střídavě jednou asi za tři roky pouze jedenkrát mulčovat v době začátku květu plevelů.
4. Extrémně zaplevelené porost
Jsou-li úporné plevele zastoupeny více než z 50 % a nejsme schopni objektivně zničit plevele, obnovit porost nebo provést přísev, přistupujeme pouze k udržovací pratotechnice:
Dvakrát mulčování v začátku květu plevelů (konec května až začátek června, podruhé začátkem srpna), nízké strniště do 5 cm, hmotu pravidelně rozprostřít, krátká řezanka.