Ještě před patnácti lety byla slunečnice na českých a moravských polích spíše výjimkou. Například v roce 1985 pěstitelé v naší republice vyprodukovali na pouhých 80 hektarech 205 tun slunečnicového semene. V roce 2000 se již slunečnice pěstovala na více než 30 tis. hektarech a sklizeno bylo přes 65 tis. tun semene. S růstem ploch této plodiny se samozřejmě zdokonaluje její pěstební technologie a na trh přicházejí nové výkonnější hybridy. Ani získávání kvalitního oleje již není jediným důvodem pro pěstování slunečnice. Na trhu se vytvořila poptávka i po tzv. cukrářském typu slunečnice a proto ji zemědělci začali zařazovat na své pozemky.
Cukrářská slunečnice, kterou někteří odborníci nazývají rovněž konfekční, se od tradičních typů slunečnice liší především složením nažek a jejich velikostí. Nažky cukrářské slunečnice obsahují méně oleje a hlavně více bílkovin. Bílkoviny jsou v nažce cukrářského typu slunečnice zastoupeny až 38 %, přičemž u běžných typů slunečnice je to jen 20 až 30 %. Nažky cukrářské slunečnice jsou podstatně větší než u běžného typu a mají také silnější slupku. Využití najdou při výrobě pečiva, přímo v těstě či na posypání, jako součást müsli či dalších pokrmů zdravé výživy. Na slunečnicových semenech je možné si pochutnat „jen tak“ podobně jako na oříšcích.
Jedním z producentů, kteří slunečnici pěstují pro přímý konzum je Agropo Podolí a.s., která hospodaří nedaleko Brna. Z celkové výměry asi 800 ha tu slunečnici pěstují asi na 80 ha. S cukrářskou slunečnicí zde začali před čtyřmi roky a od té doby se výměra této speciality stabilně pohybuje okolo 20 hektarů.
Ing. Miroslav Komárek, ředitel podniku, se s námi podělil o některé zkušenosti s jejím pěstováním. Podle něj má cukrářská slunečnice svá specifika, i když řada agrotechnických zásahů je shodných jako u běžných odrůd slunečnice.
V Podolí pěstují jediný povolený hybrid cukrářské slunečnice Apetil, který má světle pruhované nažky. Vzhledem k tomu, že jde o středně raný teplomilný hybrid, je podle ing. Komárka Brněnsko okrajovou oblastí vhodnou pro jeho pěstování. V rámci mikroregionu se mu však daří.
Cukrářský typ slunečnice dává nižší výnos, vhledem k výkupní ceně, která je podle dodávaného množství vyšší asi o 2,5 až 3 Kč za kilogramu než u běžných typů slunečnice, jsou s rentabilitou pěstování v Podolí spokojení, i když vše se samozřejmě mění s konkrétními podmínkami sezóny. Podle ing. Komárka značně záleží i na tom, kolik za rok investují do ochrany. To může činit rozdíl v nákladech až 2500 Kč na hektar. Celkové náklady na hektar cukrářské slunečnice se v Agropo Podolí pohybují mezi 15 a 16 tisíci. Zisk dosahují stabilně asi 3 až 4 tisíce z hektaru, což je obdobné jako u běžných typů. To vše při průměrném dosahovaném výnosu cukrářské slunečnice 2,5 t/ha. Průměrný výnos běžných hybridů zde činí asi 3 t/ha.
Několik odlišností
Ač se agrotechnika cukrářské slunečnice od agrotechniky běžných hybridů příliš neliší, ing. Komárek upozornil například na rozdílný výsevek. Protože jsou rostliny cukrářské slunečnice mohutnější, výsevek činí jen 45 a 50 tis. jedinců na hektar.
V Podlí používají při setí strojem Becker kukuřičné výsevní kotouče, protože při použití slunečnicových docházelo k drcení semen, k ucpání stroje a tudíž k nekvalitnímu setí, které způsobilo mezerovitost porostu. Další možností jak vyřešit problémy při setí abnormálně velkých semen je využití jiného typu secího stroje.
Stejně jako běžné hybridy se zde i Apetil snaží sít co nejdříve, tzn. v polovině dubna, aby rostliny ještě využily jarní vláhu před již téměř pravidelným přísuškem.
Květenství je také výrazně mohutnější a proto ing. Komárek zmínil riziko vyvracení rostlin, ke kterému dochází obzvláště v době kvetení či nalévání nažek.
V Agropu nás rovněž informovali o tom, že je cukrářská slunečnice náchylnější k houbovým chorobám a proto jsou zpravidla nutná dvě fungicidní ošetření. Aplikace se provádí podle infekčního tlaku, první obvykle ve stádiu 8-14 listů, druhé v době odkvétání. Ani nejmodernější postřikovače s výškově nastavitelnými koly není možné ve velmi vysokých porostech použít a proto je jediným řešením letecká aplikace, bohužel nákladnější.
V souvislosti s ochranou rostlin ing. Komárek upozornil na riziko herbicidně neřešitelného zaplevelování porostů běžné slunečnice slunečnicí cukrářskou a naopak. Vysemeněná slunečnice vzchází po několik let a proto je důležité udržovat odstup mezi zařazením slunečnice alespoň sedm let. Nejvhodnější je podle ing. Komárka zařazovat cukrářskou slunečnici na stále stejný pozemek, samozřejmě pokud to podmínky v podniku umožní. Rovněž je nutné udržovat izolační vzdálenost mezi cukrářskou slunečnicí a ostatními hybridy běžné černé slunečnice.
Na rozdíl od běžných slunečnic nemají v Podolí u cukrářské slunečnice takové ztráty vzniklé vyklováním semen ptactvem, protože nažky jsou pro běžně škodící ptactvo příliš veliké.
Před sklizní je zpravidla nutné provést desikaci. Nejen kvůli snížení nákladů při dosušení, ale především proto, aby byla zkrácena doba dozrávání a zastaveno nepříznivé působení houbových chorob při případných vlhčích sklizňových podmínkách. Sklízecí mlátičky je nutné přizpůsobit sklizni velkých a těžkých úborů. Až na výjimečné roky v Podolí sklizená semena ještě dosoušejí. Prodávají je jedinému odběrateli, který vlastní speciální loupárnu slunečnice a dále se slunečnicovým semenem obchoduje.
