Na přelomu tisíciletí se Česká republika dostala do stavu, kdy celá řada skladovacích prostor určených pro dlouhodobé uložení rostlinných komodit přestala vyhovovat. Tehdy zařízení stará 20 až 30 let bylo nutné zrušit, případně renovovat. K tomu se přidaly problémy s nízkou cenou na trhu za obilí a intervenční nákup, který pro stát zajišťovaly nasmlouvané sklady (ZZN). Prodej zemědělských komodit tak zvaně přímo z pole byl běžnou praxí pro naprostou většinu větších i menších zemědělských podniků. To se postupně změnilo a v současnosti má významná část zemědělských podniků k dispozici poměrně kvalitní sklady, ať už se jedná o podlahové sklady nebo sila.
Vlastní skladovací kapacity umožňují podnikům posklizňovou úpravu merkantilu a jeho několika měsíční uskladnění. Na druhou stranu jsou podniky nuceny udržet toto zboží v kvalitě, kterou požaduje obchodník. Požadované parametry komodit pro dlouhodobější skladování lze ovlivnit již na poli, ať už to je v závěru vegetace, nebo kvalitou sklizně. Možnosti déle trvajícího skladování ovlivňují také povětrnostní podmínky na podzim a v zimě. Na to upozorňuje Ing. Václav Stejskal, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni. Podle něj teplý průběh podzimu a zimy ohrožuje bezpečné skladování z hlediska výskytu skladištních škůdců. V našich zeměpisných podmínkách je totiž bezpečné skladování zrnin založeno převážně na vysušení a zchlazení uskladněných komodit. Ať už se jedná o zrna obilovin, luštěnin nebo olejnin, tak jejich skladování z hlediska prevence vývoje škodlivého hmyzu se musí alespoň blížit „technologicky bezpečné teplotě komodity“; což je u většiny škůdců ve skladech ČR to zpravidla pod 10 °C. Vzhledem k tomu, že většina významných škůdců má za příznivých podmínek velmi rychlý vývoj je rovněž nutné, aby této teploty komodity bylo dosaženo co nejdříve po její sklizni.*
Více si můžete přečíst ve Farmáři č. 7/2018
