Houbová onemocnění rostlin patří mezi ta, s nimiž je boj mnohdy velmi složitý, a ne vždy účinný. Nejenom díky tomu, že patogenní houby dovedou působit skrytě a ve chvíli, kdy jsou odhaleny, bývá už na efektivní opatření pozdě, ale v jejich životním cyklu se vytváří odolná stádia, která dovedou přečkat nepříznivá období a udeřit plnou silou, když jsou jim okolnosti opět nakloněny.
Řepka olejka (Brassica napus subsp. napus), která každým rokem rozzáří krajinu v mnoha zemích svými sytě žlutými květy, je hlavním zdrojem pro výrobu oblíbené suroviny kuchařů a kuchařek – řepkového oleje. Kromě toho řepka může být výborným zdrojem potravy pro včely a tím pádem i plodinou pro produkci medu. Vedlejší produkt z výroby oleje – řepkový extrahovaný šrot – s oblibou využívají výživáři při sestavování krmných směsí pro hospodářská zvířata. Podstatně méně populární je využití řepky k produkci tzv. bionafty.
Nicméně účel pěstování řepky nic nemění na tom, že její pěstitelé mohou mít velké ztráty v důsledku napadení rostlin patogenní houbou hlízenkou obecnou (Sclerotinia sclerotiorum), která může infikovat více než 400 různých rostlinných druhů. Tato houba způsobuje hnilobu stonků, léze, vadnutí a odumírání rostlin během několika málo dnů po infekci. Viditelné jsou také bílé spory hub podobné vláknům bavlny, které přerůstají listy a stonky rostlin. V zemědělství je tímto patogenem ohroženo především pěstování řepky. Nicméně tato houbová choroba může postihnout i další členy čeledi brukvovitých, ale nejenom je. Hostiteli jsou často i brambory, luskoviny a jahodníky.
Jak je možné, že je tato houba při infekci řepky tak účinná, když se rostliny z čeledi brukvovitých dovedou proti býložravcům a patogenům poměrně úspěšně chránit, a to nasazením speciálního obranného mechanismu, který je označován jako hořčično-olejová bomba? Ve chvíli, kdy je poškozeno pletivo brukvovitých rostlin, se začnou vytvářet toxické isothiokyanáty, jež obvykle dovedou útočníka spolehlivě odradit. Vědci z Max-Planck-Institut für chemische Ökologie a University of Pretoria byli schopni předvést, že tato obrana je také do určité míry účinná i proti rozšířené a značně škodlivé hlízence obecné. Avšak mimo to zjistili, že tento patogen používá nejméně dva různé detoxifikační mechanismy, které této patogenní houbě umožňují úspěšné šíření i mezi takto se chránícími rostlinami. Důsledkem jejich činnosti se takto vzniklé obranné metabolické produkty stávají pro tuto patogenní houbu netoxické, což jí umožní rozrůstat se v těchto rostlinách a přivést je k záhubě.
