Již samotný název zemědělského podniku Avena, spol. s r. o., napovídá, jakou plodinu tam pěstují. Vedle latinsky zmíněného ovsa je to řada tradičních tržních plodin, své místo v osevním postupu však mají i další nepříliš rozšířené plodiny,jako jsou mák či kmín. Významné postavení na tamních pozemcích mají také krmné plodiny a i jim zaslouženě patří pozornost agronoma. Ač nepřímo, tak i ony rozhodují o celkových výsledcích hospodaření podniku.
Ing. Marta Horáčková, agronomka podniku sídlícího v Dlouhé Třebové na Ústeckoorlicku, představila společnost Avenu, která navázala na činnost části bývalého státního statku jako klasický zemědělský podnik. Jak však k tomu poznamenala Ing. Yvona Hlavatá, zástupkyně firmy Syngenta pro tento region, za klasický jej lze považovat možná jen na základě provázanosti rostlinné a živočišné výroby. Výsledky a přístup k obhospodařovaným polím řadí podnik do kategorie výjimečných. Avena se může pochlubit zdravou ekonomikou, intenzivní výrobou, nadprůměrnými výsledky či dobrým výživným stavem půd.
Hospodaření ve dvou intenzitách
Společnost obhospodařuje 2044 ha zemědělské půdy, z toho je asi 1506 půdy orné. Na orné půdě pěstují klasické tržní plodiny, ozimou a jarní pšenici, ozimý a jarní ječmen, ozimou řepku, z méně obvyklých plodin je to zmíněný oves, mák, kmín či hrách.
Struktura dalších pěstovaných plodin vyplývá z potřeb živočišné výroby. Ta čítá 450 kusů dojnic a k tomu odpovídající stádo mladého dobytka, 220 býků ve výkrmu a dále chov skotu bez tržní produkce mléka. Jde o 35 zvířat plemene limousine. Proto jsou na pozemcích velkou měrou zastoupeny jednoleté a víceleté pícniny a kukuřice. I v těchto podmínkách se kukuřice využívá nejen na siláž, ale i pro produkci vlhkého zrna, v příznivých letech i zrna suchého.
I část ze jmenovaných tržních plodin je určena pro zkrmování přímo v podniku, kromě krmných obilnin jde například také o hrách.
Není bez zajímavosti, že podnik je rozdělen do dvou částí podle intenzity. Rozdělení vyplynulo z přírodních podmínek, které se v této typicky bramborářské oblasti i v rámci jednoho podniku liší. Na extenzivní, asi pětisethektarové části jsou větší měrou zastoupeny trvalé tavní porosty a právě sem byl umístěn chov masného plemene skotu.
Výživný stav půd
Výživný půd tamních půd by mohly mnohé podniky Aveně závidět. Půda má dostatek organické hmoty a všech důležitých živin nejen díky vlastní živočišné výrobě se stelivovým provozem, ale také kvůli využívaní kejdy z velkovýkrmny prasat, která v katastru podniku funguje. Ačkoli podnik není v rizikové oblasti, a proto hnojení nelimituje nitrátová směrnice, podle Ing. Horáčkové hospodaří podle Zásad správné zemědělské praxe. Částečně limitujícím je pro využití kejdy i sousedství pozemků s okraji měst. Ohleduplnost k obyvatelům je v tomto případě na místě. Kromě organických hnojiv jsou kvůli vyváženosti výživného stavu dodávána také anorganická hnojiva.
Stabilní výsledky
Průměrné výnosy ozimé pšenice 5 t/h, ozimé řepky 3,4 t/ha, ozimého ječmene 4,8 t/ha, jarního ječmene a ovsa 4,5 t/ha, to jsou jen některé vybrané výsledky. Významně se od průměru neodchylují výnosy ani v letech, které v mnohých podnicích hodnotí jako velmi nepříznivé. Jak k tomu Ing. Horáčková poznamenala, při zemědělské výrobě se pracuje s přírodou a tu je nutné respektovat. Jeden rok přeje víc, druhý méně a žádná sezóna se neopakuje. Proto se ani v agrotechnických zásazích nelze držet jedné šablony. Je vždy nutné respektovat podmínky daného roku a při rozhodování o opatřeních riskovat v rozumné míře. O to víc to platí při pěstování méně rozšířených plodin, kde se například v ochraně rostlin nabízí mnohem méně řešení.
Výjimka potvrzuje pravidlo
Ačkoli agronomka podniku Ing. Horáčková tvrdí, že ochranu rostlin a ani další agrotechnické zásahy nelze dělat podle šablony, jsou plodiny, u nichž výjimka potvrzuje pravidlo. Takovou plodinou je kukuřice a jak agronomka přiznala, kukuřice nepatří mezi plodiny, kterým ráda věnuje svoji pozornost víc, než je nezbytné. Proto využívá při její agrotechnice jednoduchá řešení. Příkladem je herbicidní ošetření, o kterém spolu s Ing. Horáčkovou hovořila Ing. Hlavatá z firmy Syngenta. Právě přípravek této firmy Gardoprim Plus Gold 500 SC využívají v Aveně na celé výměře kukuřice, což je každý rok 120 až 130 hektarů. Jediným zásahem tak likvidují celé plevelné spektrum v kukuřici. A nutno dodat, že konkurenční tlak plevelů tu není vzhledem ke kejdovému způsobu hospodaření nijak malý.
Osvědčená agrotechnika kukuřice
Celá agrotechnika pěstování kukuřice má svá pravidla, neměnná již několik let. Kukuřici sejí obvykle poslední dubnový týden jen s menšími odchylkami podle průběhu počasí. Pro setí kukuřice využívají služeb externí firmy s tím, že je kukuřice již při setí přihnojena pod patu. Jakmile se setí chýlí k závěru, což je obvykle po dvou a půl dnech, je to pro agronomku signál pro přípravu aplikace herbicidu Gardoprim Plus Gold 500 SC. Neboť jde o preemergentní herbicid s půdním účinkem, aplikuje se záhy po setí, pokud to dovolí ovšem podmínky počasí. Dávka přípravku je 4 l/ha, doporučená dávka vody je 300 – 400 l/ha. Dávku vody lze za vlhka snížit, Ing. Horáčková upozornila, že za žádné situace ne pod 250 l/ha.
Jak upřesnila Ing. Hlavatá, Gardoprim Plus Gold 500 SC lze použít rovněž pro časně postemergentní aplikace, a to do fáze 1 až 2 listů kukuřice. Variabilita použití přípravku je také jedním z důvodů, proč jej v Aveně používají, dosud jej však postemergentně nevyužili, zvládli vždy aplikaci přípravku brzy po zasetí. Aplikace přípravků v kukuřici obvykle vyřeší maximálně během dvou dnů, což je velká výhoda v době intenzivních prací, kdy je potřeba postřikovač i v ostatních plodinách. Rozdíl v časové náročnosti aplikace jediného přípravku a při přípravě různých tank-mixů je také jednoznačný.
Firma Syngenta deklaruje podle Ing. Hlavaté účinnost půdního herbicidu na šest až osm týdnů. Právě po této době následuje na pozemních kukuřice další agrotechnický zásah. Tím je aplikace kejdy, té však předchází plečkování. Přísun živin a provzdušnění jsou pro kukuřici novým impulsem k růstu, a to i za přísušku, který mnohdy v tomto termínu přichází. Přihnojení je totiž i částečnou závlahou. Ačkoli je tímto ošetřením, které rozruší půdní film, ukončena účinnost herbicidu, kukuřice je již dostatečně konkurenceschopná a nově vzcházejícím plevelům již uteče. Kejdu podle podmínek aplikují během sezóny ještě jednou. Ing. Horáčková varovala před na rizikem přílišného přehnojení kukuřice a s tím souvisejícím prodloužením vegetace až do doby podzimních mrazů, což by mohlo významně zhoršit kvalitu produkce.
Pozor na přenos chorob
Zpracování půdy po pěstování kukuřice je další součást agrotechniky, o níž Ing. Horáčková hovořila. V jejím podniku je snaha obzvláště silážní kukuřici sklízet co s nejvyšším strništěm, vysokým asi 40 cm, aby siláž zbytečně neobsahovala málo energeticky vydatné složky. Proto však na poli zůstává mnoho posklizňových zbytků, jejichž mulčování je nezbytné. Dále obvykle následuje diskování a hluboká orba. Kvůli eliminaci přenosu chorob, z nichž agronomka zmínila sněti a fuzária, pouze výjimečně sejí po kukuřici ozimou pšenici a půdu nechávají vyzrát a zpravidla po kukuřici sejí jarní ječmen.
Ing. Horáčková myslí i na budoucí rizika. I v tamním kraji již hrozí rozšíření škůdců kukuřice zavíječe a bázlivce. I kvůli nim jsou zmíněné zásahy velmi opodstatněné.
