Růst a vývoj je ovlivňován vedle správné agrotechniky (stavem půdy, výživy, výběru odrůdy a kvalitou osiva) hlavně teplotami a srážkami nejen v období vzcházení, ale po celé vegetační období. Přehled průměrných měsíčních teplot vzduchu a úhrn srážek od podzimu do jara 2001 je sestaven do tabulky 1. Hodnoty naměřené ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze – Ruzyni jsou porovnávány s hodnotami ČR (údaje ČR jsou převzaty z Měsíčního přehledu počasí ČHMÚ). Teplota vzduchu se ve sledovaném období pohybovala v kladných odchylkách proti dlouhodobému normálu, zatímco u srážek byly patrné místní rozdíly. Podnormální hodnoty srážek vykazuje ve VÚRV prosinec, naopak nadbytek srážek byl v říjnu a v lednu. V České republice byl úhrn srážek po celé sledované období téměř vyrovnaný.
Dny, kdy průměrná denní teplota byla pod bodem mrazu, se vyskytovaly v prosinci (11 dní), v lednu (17 dní) a v únoru (jen 9 dní). Přízemní mráz byl zaznamenán v Ruzyni až v listopadu (6 dní), v prosinci (15 dní), v lednu (29 dní) a v únoru (21 dní). Maximální teplota byla naměřena v Ruzyni dne 13. 12. 2000 ve výši 13,2 °C, minimální teplota -15,7 °C 25. 2. 2001. Zima 2000/01 (počítaná meteorology od prosince do konce února) byla teplotně nadnormální, nebyla však nejteplejší v posledních deseti letech. Svými průměrnými hodnotami se přibližovala zimě 1998/99.
Poměrně vysoká teplota vzduchu i půdy v říjnu, listopadu až do první poloviny prosince umožnila rychlý a dobrý nárůst biomasy. Příznivý počet odnoží i uspokojivý vývoj vzrostných vrcholů je vidět v tabulce 2. Pouze ozimý ječmen překročil u nejvyspělejších odnoží v listopadu generativní fázi vzrostného vrcholu. Vzhledem k uvedenému teplému průběhu počasí od zasetí nebyl velký problém ani s pozdějším termínem setí, neboť osevy dobře vzcházely. Pouze u zářijových termínů setí, hlavně u ječmene, došlo k přerůstání porostů.
Občasné přízemní mrazíky vedly ozimy k pozvolné indukci odolnosti vůči mrazu. Při ochlazení v polovině prosince byl odebrán soubor ozimého ječmene a pšenice a byla u něj stanovena aktuální kritická teplota (LT 50) pomocí mrazového testu v mrazicích zařízeních používaných ve VÚRV (tabulka 3). Právě v tomto termínu na našem pracovišti pravidelně a každoročně zjišťujeme aktuální hodnoty mrazuvzdornosti, kdy jsou rozdíly mezi odrůdami obvykle největší. Každým rokem je celková úroveň odolnosti přizpůsobena aktuálnímu počasí během podzimu a dynamicky se mění v závislosti na počasí v průběhu zimy.
Stav půdy
Po nástupu mrazů ve druhé polovině prosince začala ve VÚRV promrzat půda ve 2,5 cm dne 17. 12. 2000 a postupně promrzala až do hloubky 20 cm ( 24. 12. 2000). Promrzání do větších hloubek nepokračovalo a oteplením počátkem ledna (7. 1. 2001) bylo ukončeno. Během následujících dní, kdy teplota vystupovala nad bod mrazu (extrém i 10 °C) nebyla půda zamrzlá. Opět promrzla do hloubky 10 cm po ochlazení a promrznutí trvalo do 31. 1. 2001. V hloubce 5 cm byla půda zamrzlá do 5. 2. 2001. Do konce února nastalo ještě dvakrát krátkodobé období s promrznutím půdy do 5 cm. Rostliny byly před nastupujícími mrazy koncem února většinou chráněny sněhovou pokrývkou, která však byla na mnohých místech nesouvislá a pravidelně roztávala.
Zvláštnosti v růstu a vývoji ozimů
Příznivé teploty působící na ozimy až do první poloviny prosince umožnily intenzivní fotosyntézu a růst, což se nejvíce projevilo zejména u ozimého ječmene rychlejším stárnutím starších listů s důsledkem žloutnutí listů již v prosinci. Fialové zabarvení některých odrůd ozimé pšenice a žita bylo způsobeno intenzivním slunečním zářením za působení nízké teploty, kdy se v pletivech listů hromadí antokyanová barviva. Žloutnutí listů vlivem stárnutí listů a fialové zabarvení nejsou známkou poškození ozimů mrazem, ale přirozeným fyziologickým stavem. Žloutnutí listů, zvláště pak ozimého ječmene, mohlo být někde způsobeno zamokřením půdy nebo též nedostatečnou výživou dusíkem.
Stav po zimě a jarní regenerace
Ozimá řepka, pokud měla vrcholy stonku při zemi (v tzv. srdíčku), přezimovala bez větších problémů. V některých oblastech byla řepka přerostlá, zejména díky mohutnému nárůstu listové plochy. Staré listy po sejití sněhu většinou velmi rychle odumřely.
Ozimé obilniny před nástupem zimy měly dostatečnou úroveň odolnosti a v oblastech se sněhovou pokrývkou byly chráněny před holomrazy.
Pomalý nástup jara v březnu byl doprovázen výkyvy teplot nad 10 °C i pod bodem mrazu (například od 26. 3. do 28. 3. jsme ve VÚRV zaznamenali celodenní mráz). Průměrná teplota vzduchu v březnu dosáhla ve VÚRV hodnoty 4,5 °C, tj. 1,6 °C nad dlouhodobým normálem. Jak je patrné z tabulky 2, ani tento průběh počasí neomezil pozvolný nárůst odnoží i vývoj vzrostných vrcholů. Chladnější jaro umožňuje pomalejší vývoj a diferenciaci založených generativních orgánů.
Tabulka 4 umožňuje porovnání počtu odnoží a sleduje vývoj vegetačních vrcholů v období od počátku března do počátku dubna v letech 1999 až 2001. Nejteplejší březen byl v roce 1999, nejvíce srážek spadlo v březnu 2000. Zatím nejteplejším dubnem ze sledovaného období byl duben 2000 doprovázený nedostatkem srážek. Proti roku 1999 jsou v posledních dvou letech na počátku dubna vyvinutější vzrostné vrcholy jak u ozimé pšenice, tak u ječmene. Počty odnoží jsou mírně zvýšené jen u ozimé pšenice (velmi záleží na době setí, průběhu počasí v době od zasetí do vzcházení i stavu porostu před nástupem zimy a průběhu stresů zimního období).
Ing. Pavla Prášilová,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Praha – Ruzyně
