Nový prostor pro české zemědělství v měnícím se světě a Evropě byl podtitul již 10. ročníku konference Zamyšlení na rostlinnou výrobou pořádané tradičně v závěru kalendářního roku Katedrou rostlinné výroby Agronomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze.
Zemědělství plné změn
„Všechno kolem nás se rychle mění. A změny mají přímé dopady do zemědělství,“ uvedl v úvodu doc. Ing. Jan Vašák, CSc.,vedoucí kolektivu odborných garantů letošní konference. Tím vysvětlil i důvody, proč se letošní konference věnuje danému tématu. Zásadní změnou uplynulého období je podle něj změna struktury plodin vyplývající z propadu živočišné výroby. Nastoupily olejniny a to hlavně pro export. Doc. Vašák hovořil i o dalších změnách, které se dotkly rostlinné výroby. Připomenul růst spotřeby potravin, opatření blokující svobodný pohyb zboží, změny v dotačních systémech, globální oteplování Země, snižování emisí i negativní úspory např. na hnojení.
Prognóza je nejasná
Co zasít a co bude v příštím roce dobře zpeněžitelné, by chtěl vědět každý pěstitel. Jenže predikce trhu není vůbec jednoduchá. Na konferenci to podrobně vysvětlil Ing. Petr Tuček, CSc., z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky.
Především není prostředí evropského agrárního trhu vysloveně tržní. V zemích Evropské unie stále stoupají subvence do zemědělství, a to trh deformuje. Ani v případech, kdy se cena řídí nabídkou a poptávkou, neexistuje jistota „normálního“ vývoje. Příkladem může být cukr. Některé rozvojové země totiž splácejí svoje dluhy zemědělskými produkty, třeba cukrem. Klesne-li jeho světová cena a ony mají dodržet svůj splátkový kalendář, musí cukru vyrobit více a ne méně, jak by se podle vývoje ceny v normálním tržním prostředí předpokládalo. Tím opět následně cenu cukru ovlivní. Brzdou normálního vývoje cen zemědělských produktů jsou také tarifní opatření, například cla, a netarifní opatření – třeba hygienické předpisy, které musí být při dovozu (vývozu) dodrženy a jichž bývá mnohdy i zneužíváno. Mohou rovněž zabránit volnému pohybu zboží.
A tak ing. Tuček v závěru svého vystoupení s politováním konstatoval, že nemůže našim zemědělcům doporučit perspektivní plodinu. Za zcela neperspektivní ovšem označil pěstování cukrovky.
Pánem je a bude zákazník
Vystoupení Ing. Tomáše Douchy, CSc., který hodnotil možnosti našeho zemědělství ve světovém kontextu, bylo laděno poněkud filozoficky. Některá jeho upozornění byla velmi zajímavá. Málokdo si třeba uvědomuje, že zemědělství je sektor, který je živ z přerozdělování národního důchodu, nebo, že zemědělci jsou jedním z nejslabších partnerů na trhu. Je také třeba vzít na vědomí, kdo určuje výrobu. Je to spotřebitel, ten kupuje a platí, a jeho hledisko může být i takové, že chce vědět, za jakých okolností některé produkty vznikly. Položí třeba otázku“ pásly se krávy, nebo byly celý život jenom ve stáji?
Zemědělství ale není jenom výrobce potravin. Je také producent veřejných statků (stará se o krajinu) a v tom je financováno daňovými poplatníky. Mimoprodukční funkce zemědělství nabývá stále na významu, po celé Evropě vznikají nejrůznější environmentální programy, poskytující podporu těm, kteří hospodaří podle určitých zásad. V budoucnosti musí být zemědělství vnímáno jako zlepšovatel životního prostředí a ne jako jeho poškozovatel.
Ekologie alternativou
Část jednání konference pořadatelé věnovali připomenutí dosavadní práce prof. Ing. Jiřího Petra, DrSc., Dr.h.c., předního odborníka na rostlinnou produkci z České zemědělské univerzity, který v příštím roce oslaví významné životní jubileum. Blízcí spolupracovníci oslavence připomenuli nejvýznamnější oblasti jeho odborné práce. Ač se prof. Petr věnoval velkou část svého života problematice tvorby výnosu obilnin a jejich kvalitě, což úzce souvisí s intenzifikací výroby, neodříkal se ani tématu ekologického zemědělství. To podle něj nabízelo v 90.letech mnoho bílých míst k vyplnění. Jak sám ve svém krátkém slově zavzpomínal, v té době hledali zemědělci alternativy, jak pokračovat ve své práci. Proto také ekologické zemědělství mnozí nazývají zemědělstvím alternativním. „90.léta byla obdobím, kdy intenzifikační faktory praxi nezajímaly,“ vysvětlil prof. Petr důvody ke změně zaměření své práce. Právě devadesátá léta nastartovala období zájmu o ekologické zemědělství. To rovněž připomenul ve svém referátu doc. Ing. Jan Moudrý, CSc., z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zájem o ekologický způsob hospodaření rok od roku stoupá a částí tomu jistě přispěla i práce prof. Petra. Doc. Moudrý odhaduje, že v letošním roce je výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy 170 000 ha. Tím se Česká republika dostává v zastoupení ekologicky obhospodařované půdy (4 %) na úroveň např. Německa, Velké Británie či Maďarska. O roku 1990, kdy se takto obhospodařovalo pouhých 480 ha, je to významný posun. K největšímu nárůstu ekologicky obhospodařovaných ploch dochází v posledních třech letech především v podhorských a horských oblastech. Jak však doc. Moudrý uvedl, ve skandinávských zemích či v Rakousku je podíl ekologického hospodářství dvoj až trojnásobně větší.
