Myš, potkan a krysa jsou synantropní hlodavci, kteří působí významné škody na farmách i v zemědělských skladech. Účinné hubení těchto hlodavců je v současné době převážně závislé na efektivním použití rodenticidních nástrah na bázi antikoagulantů, které se umisťují do deratizačních staniček. V současné době je nejen v ČR, ale i v celé EU registrováno a schváleno k použití v rodenticidních nástrahách celkem osm antikoagulantních účinných látek (ú. l.).
Všechny tyto ú. l. mají opožděný (chronický) účinek a způsobují sníženou srážlivost krve. Po konzumaci nástrahy dojde k narušení cyklu srážení krve v důsledku nedostupnosti vitamínu K a hlodavci běžně uhynou za 3 až 12 dnů. Různé ú. l. se liší mírou toxicity pro hlodavce a také dobou, za kterou se po požití odbourají z organismu (ukládají se v játrech a některé zde přetrvávají i po dobu několika měsíců).
Historie používání antikoagulantních nástrah spadá do 50. let minulého století, kdy byly na trh uvedeny první přípravky s ú. l. warfarin. Právě díky opožděnému účinku brzy v podstatě nahradily dosud používané rychle působící (tzv. akutní) rodenticidy a postupně se staly celosvětově dominantními přípravky na kontrolu populací hlodavců. Opožděný účinek totiž zabraňuje hlodavcům spojit si příznaky toxicity se zkonzumovanou nástrahou a zabraňuje tak vzniku neofobického (vyhýbavého) chování hlodavců vůči nástraze. Zároveň se však u některých populací hlodavců brzy objevila rezistence k používaným ú. l. (v důsledku intenzivního používání rodenticidů). To postupně vedlo k vývoji dalších typů či tzv. generací antikoagulantních účinných látek: antikoagulanty I. generace (mají nižší toxicitu, používají se ve vyšších koncentracích a k pozření letální dávky je potřeba opakovaná konzumace nástrahy hlodavcem) a antikoagulanty II. generace (mají vyšší toxicitu, dále se dělí na méně potentní a více potentní).
Zatímco existence rezistence je známa již po mnoho dekád, její molekulární podstata byla objevena až v roce 2005. Rezistenci způsobuje mutace v genu VKORC1, který se podílí na dostupnosti vitamínu K, který je nezbytný v procesu srážení krve. V praxi je přítomnost rezistence dokumentována u pěti z osmi aktuálně schválených a používaných ú. l.: warfarin, chlorofacinon, kumatetralyl (antikoagulanty I. generace), bromadiolon, difenakum (méně potentní antikoagulanty II. generace). Ke zbývajícím třem ú. l. ze skupiny více potentních antikoagulantů II. generace (brodifakum, difethialon, flokumafen) nebyla rezistence dosud detekována. Stále tedy existují antikoagulantní přípravky, které lze proti rezistentním hlodavcům efektivně použít. U hlodavců s rezistencí nevyvolá konzumace běžné dávky toxické nástrahy potřebný účinek, tj. hlodavec neuhyne. Rezistentní jedinci se dále rozmnožují a přenášejí geneticky podmíněnou rezistenci na své potomky, což vede k dalšímu šíření rezistence v populaci.
RNDr. Marcela Fraňková, Ph.D., Ing. Radek Aulický, Ph.D., doc. Ing. Václav Stejskal, Ph.D.,
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Tým ochrana zásob před skladištními škůdci
Foto Radek Aulický, Marcela Fraňková
Celý článek najdete v časopisu Farmář č. 5/2024.
