Druhou v pořadí plánované série odborných seminářů pořádaných Českou zemědělskou společností na České zemědělské univerzitě v Praze ve spolupráci s katedrou rostlinné výroby a sponzory z řad firem dodávajících potřeby pro zemědělství byla konference Řepařství 2002.
Stejně jako předchozí setkání odborníků se zástupci zemědělské praxe loni v prosinci, věnované pěstování olejnin, se uskutečnila pod společným mottem „Prosperita zemědělství je věda“ (Agricultura - scientia- prosperitas) na akademické půdě univerzity.
Pěstování cukrovky na vzestupu
V loňském roce po několika letech vzrostla u nás sklizňová plocha cukrovky, a to na 77 849 ha (znamenalo to meziroční nárůst 26,4 %). Uspokojivý byl i průměrný hektarový výnos (45,18 tuny), ale cukernatost byla pravděpodobně vlivem nepříznivého počasí (na jaře, kdy pozdní setí zkrátilo délku vegetace, i na podzim před sklizní) nízká. Komoditní zpráva Cukrovka - cukr uvádí průměr 16,5 %. Ve skutečnosti to ale bude podle údajů cukrovarů zvláště v některých oblastech mnohem méně. S tím souvisel výnos bílého cukru, který byl 6,2 tuny z hektaru.
Cena, kterou pěstitelé dostávali za řepu, sice meziročně vlivem nízké cukernatosti stoupla pouze o 7 %, ale přesto je o pěstování této plodiny stále zájem. Problém je ovšem v odbytu. Pěstovat cukrovku je bez smlouvy s cukrovarem na odběr produkce nesmysl, což ostatně všichni zemědělci vědí. Na vlastní kůži to velmi tvrdě poznali v regionech, kde byl uzavřen cukrovar a pro zemědělské podniky to znamenalo z roku na rok výrazně změnit strukturu pěstovaných plodin, často bez možnosti zařadit na pozemky nějakou tržně lukrativní plodinu nebo alespoň vhodnou předplodinu.
Rezervy existují
Podle prof. Ing. Josefa Pulkrábka, CSc., jsou přes všechny úspěchy posledních let v pěstování cukrovky velké rezervy. Hlavní vidí ve zvýšení výnosu. Naše praxe totiž stále dostatečně nevyužívá výnosového potenciálu (genetického vkladu), který současné moderní odrůdy cukrovky poskytují. V zásadě je podle něho v samotné technologii pěstování cukrovky málo nových, převratných poznatků, ale velmi důležité je komplexní pojetí a dodržování zásad současné agrotechniky. I malé chyby totiž mohou v koncovce znamenat neuspokojivý výnos i v podmínkách, ve kterých by byl předpoklad toho nejlepšího výsledku.
Vezměme například oblast výživy. Podle šetření v rámci řepařících států Evropské unie souvisí výnos cukrovky výrazně se stavem chovaného skotu. Kdo má vyšší zatížení půdy skotem, mívá i vyšší výnos cukrovky a naopak. U nás to platí také, pokud se týká výnosu, ale už ne v cukernatosti. To je jeden ze signálů, že kvalita hnoje v našich zemědělských podnicích není dobrá. Přitom v porovnání s jinými plodinami je u nás cukrovka ještě hnojena dost dobře. I když se šetří, tuto lukrativní plodinu pěstitelé tolik nešidí.
Podle údajů z literatury a zahraničních zkušeností by mohlo být značným přínosem hnojení cukrovky pod patu při setí, známé z agrotechnika jiných plodin (například kukuřice). Také regulátory růstu, které rostlinu stimulují k vyšší aktivitě, budou rozhodně přínosem. U nás se zatím uplatňují přibližně na 10 % ploch.
Velmi důležitou živinou nejen pro cukrovku je dusík. Jak ve svém vystoupení zdůraznil Ing. Jaromír Chochola, CSc., ředitel Řepařského institutu, nelze jím hnojit paušálně podle dříve proklamované bilance dusíku na poli. Mezi pozemky existuje u přeměn a pohybu dusíku významná rozdílnost. Co platí na jednom, nemusí platiti na druhé, Dusík je pohyblivá živina a na jeho obsah v ornici mají vliv nejrůznější okolnosti. Dobře prověřenou metodou pro dosti přesné určení dávek dusíku je stanovení obsahu dusíku ve svrchní vrstvě půdy v předjarním období. Dusíku by neměly mít rostliny nedostatek, ale škodí i nadbytek, a to nejenom porostům , ale při současné ceně průmyslových hnojiv i kapse zemědělského podniku.
Zasít to nejlepší
Žádný z pěstitelů cukrovky si nemůže stěžovat na nedostatek odrůd v sortimentu. Problémem spíše může být vybrat tu pravou. Šlechtitelské a semenářské firmy se předbíhají v nabídce a silná je i vazba na jednotlivé odběratele - cukrovary. Trendem posledních několika let je posun k pěstování cukernatých odrůd, zatímco dříve převládaly na našich polích spíše odrůdy výnosového typu. Na větších plochách jsou pěstovány odrůdy tolerantních k rizománi, chorobě, která se nezadržitelně šíří po celém území naší republiky (zatím je její výskyt větší na Moravě než v Čechách).
Pomocí pro orientaci pěstitelů je zkoušení odrůd, které zajišťuje Svaz pěstitelů cukrovky Čech. Na pokusných plochách je každoročně pěstováno kolem 45 odrůd. Výsledky jsou potom uváděny v Zelené knížce. Ta je k dispozici pěstitelům i zástupcům cukrovarů.
Odrůda, v níž je shrnuta genetická informace, je jedna strana mince, kvalitní osivo potom druhá. Stalo se už samozřejmostí, že barevná „pilulka“ v sobě obsahuje nejenom semínko, ale i látky důležité pro úspěšný start malé rostlinky řepy do života. Výběr je velmi přísný. Z toho, co je sklizeno ze semenářského porostu cukrovky, se do osiva dostane pouze 20 - 30 %. A jaké jsou novinky v kompozici obalu? Tou hlavní je, nazveme to zásobník mikroprvků. Na otázku, zda se s tímto opatřením setkají naši pěstitelé cukrovky už letos, budu hledat odpověď u příslušných semenářských firem.
Ing. Dušana Hofmanová
