Rakousko je již pátým největším producentem sóji v Evropě a jeho rostoucí soběstačnost posiluje místní zemědělství a chrání klima. Je na dobré cestě, pokud jde o soběstačnost v produkci rostlinných bílkovin ze sóji. Za účelem dalšího snížení závislosti na dovozu byla z iniciativy ministryně zemědělství Elisabeth Köstingerová vyvinuta rakouská proteinová strategie.
Strategie byla představena a opatření diskutována na summitu se zástupci zemědělství a politiky. Poté ministryně představila výsledky společně s prezidentem Zemědělské komory Josefem Moosbruggerem a Matthiasem Krönem, předsedou organizace Donau Soja. „Domácí sójové boby jsou úspěšným příběhem. Rakousko je pátým největším producentem sóji v EU. Od roku 2010 jsme plochu více než zdvojnásobili. Naším cílem je dále rozšířit domácí produkci sóji a do roku 2030 snížit její dovoz na polovinu. Na jedné straně jde o soběstačnost a na druhé straně samozřejmě také o ochranu klimatu, protože regionální pěstování bílkovinných plodin přispívá k zabezpečení potravin, snižuje potřebu dovozu a chrání klima“, říká Köstingerová. „Méně dovozů sóji z Jižní Ameriky znamená ochranu deštných pralesů a menší nadměrné využívání přírody a životního prostředí.“
Cesta k tomuto ambicióznímu cíli je proteinovou strategií ministerstva. Rozhodující nejsou jen opatření, ale také spotřebitelé. Každý z nás může přispět tím, že se bude spoléhat na výrobky vyrobené z místní sóji. Nastavíme ještě silnější pobídky pro pěstování i pro krmení v budoucí společné zemědělské politice EU, “zdůrazňuje Köstingerová.
Rakouská soběstačnost v produkci rostlinných bílkovin na krmení je přes 80 procent. A bude se ještě zvyšovat. Plochy sóji se od roku 2010 více než zdvojnásobily, letos se pěstuje na více než 75 000 ha. V letech 2019 a 2020 byla sklizeň více než 200 000 tun sóji. V Rakousku je pěstování zcela bez GMO a 50 % rakouské produkce sóji se používá k přímé lidské výživě. I tak je Rakousko stále závislé na dovozu, importuje kolem 500 000 tun sóji a sójové moučky ročně. Kromě toho se enormně zvýšily ceny domácího a evropského (bez GMO) sóji a bílkovin. Rozhodující jsou tedy také spotřebitelé, kteří jsou ochotni nést dodatečné náklady na produkty s domácími nebo evropskými bílkovinami. Náklady nemohou a neměli by být hrazeny samotnými zemědělci nebo veřejným sektorem, ale musí je zaplatit trh ve střednědobém až dlouhodobém horizontu.
Vyvinutá proteinová strategie obsahuje tři hlavní body: Na jedné straně zvětšení obdělávané plochy, a tím podpora pěstování domácích bílkovinných krmiv. Na druhé straně snížení bílkovin v krmivu. Pokud je možné použít do krmiva méně bílkovin, znamená to menší potřebu sóji, méně dusíku v hnoji, menší znečištění podzemních vod, méně emisí čpavku a tím i výrazně menší zápach. K tomu existuje samostatné opatření ÖPUL jako prémiová volba pro použití krmení se sníženým obsahem bílkovin. Třetí zaměření se týká rozvoje prodejních trhů a trvalé kompenzace dodatečných nákladů na evropské bílkoviny účastníky trhu a spotřebiteli. Pečeť schválení AMA si klade za cíl spojit oblasti lepšího zacházení se zvířaty a udržitelného evropského krmiva pro bílkoviny.
