Hektar pokaždé jinak, aneb znáte hektar (ha)? Jeden hektar se rovná sto arů, ale také sto krát sto metrů, což je deset tisíc metrů čtverečních. Hektaru předcházely jitro (1 jitro = 0,28372 ha), prut (1 prut = 1,5131317 ha) nebo lán (1 lán = 18,1581 ha). Jeden hektar uživí téměř čtyři lidi. Při zpracování orné půdy na jednom hektaru do hloubky 30 cm se zpracuje hmota o váze přibližně 4500 tun.
Tyto údaje a ještě mnoho dalších se dozví návštěvník výstavy Půda: obraz života z netradičně pojatého katalogu. Nejde ale o plochu jako takovou, hlavní je představení půdy v širokém kontextu přírody a lidského života, jeho historie i současnosti. Vlastní autorská výstava kolektivu pracovníků a spolupracovníků Národního zemědělského muzea byla realizována za podpory Ministerstva kultury České republiky a je instalována v sídle Národního zemědělského muzea v Praze.
Dětský svět je barevný
Vstupuji do expozice, která je celá soustředěna v jednom rozlehlém sálu, a zůstávám trochu zaraženě stát. Několik odstínů hnědé – to jsou plochy navezené půdy (různé půdní typy), až křiklavě barevné velké kostky jsou kóje, z nichž každá představuje určitý vztah člověka k půdě. A mezi tím dřevěné chodníčky. Tak neobvykle nám přibližuje půdu architekt – výtvarník a nejen on.
„Jsem žížala, váš průvodce. Vítám vás na výstavě o půdě, hlíně, zemi, zemině, prsti ... Jestli se chcete dozvědět, jak se žije žížale, hledejte mě cestou expozicí,“ je napsáno na sloupu hned pod názvem výstavy.
„Naším záměrem je upozornit na význam půdy, představit její produkční úlohu a ukázat, jak ovlivňuje každodenní život člověka, třeba i jeho uměleckou tvorbu,“ říká můj průvodce Ing. Antonín Hájek, CSc., hlavní kurátor výstavy. „Nechceme ale, aby návštěvník přijímal informace pasivně, vtahujeme jej do děje například tím, že do jednotlivých kójí se vstupuje ze zadu. Roli tady hraje prvek objevování,“ vysvětluje Ing. Hájek s tím, že dětem přibližuje neznámý svět půdy žížala, která je zároveň emblémem výstavy, a dodává: „Dětský divák je pro nás velmi důležitý, a proto ony dvě linie – jedna pro dospělé a druhá prostřednictvím žížaly pro děti.“
Na počátku byla skála
Půda vznikala miliony let a tvoří se vlastně stále, jen si to neuvědomujeme, protože délka jednoho lidského života je na zaznamenání takových změn příliš krátká. V první, hnědé kóji se ocitáme na začátku půdotvorného procesu. Mateční hornina – skála z obrazovky („Škoda, že není obraz promítán na větší plátno,“ upozorňuje Ing. Hájek a mě to napadá také.) – se postupně rozpadá na již skutečné větší či menší kameny až skalní drť. Na panelu jsou potom zachyceny fáze zvětrávání, při nichž se mateční substrát mění působením fyzikálních, chemických a biologických faktorů v půdu.
A postupujeme dál. Půda je už vytvořena, má svou typickou stratigrafii, vidíme, jak se liší jednotlivé půdní typy, jaké metody se používaly a v současnosti používají při rozborech půdy. Máme možnost seznámit se s rozsáhlejšími zásahy do půdy – melioracemi. Od prutů, které sloužily pro odvodňování v minulosti, přes různé typy melioračních trubek až po potrubí z plastů, které umisťuje na pozemek speciální stroj.
Je tu ale také varování! Na mapě našeho státu jsou červeně vyznačeny plochy, kde je půda ohrožována vodní a větrnou erozí, kde existuje nebezpečí ztráty toho, co je vlastně nenahraditelné. Také obsah toxických látek v půdě znamená nebezpečí, a proto je třeba dělat vše pro to, aby se do půdy nedostávaly. A tam , kde člověk půdu poškodil například těžební činností, existuje způsob, jak ji navrátit jejímu původnímu účelu. Příkladem jsou rekultivace na severu Čech, s nimiž se může návštěvník seznámit prostřednictvím promítaného videa Příběh sokolovské krajiny.
Poznání i zábava
Zatímco v předchozích blocích si děti příliš na své nepřišly, hra na Popelku se semeny různých plodin je bude určitě bavit. Kdo je nejrychleji a správně roztřídí do připravených misek? „Pospěšte si, do konce výstavy to musí být hotovo,“ nabádá děti doprovázející žížala. Pro starší, které je většinou obtížné zaujmout čímkoliv, je připraveno vytyčování různých geometrických tvarů v písku. Vždyť vyměřování pozemků, v historii za pomoci různého nářadí a později přístrojů, s půdou také souvisí.
Jsme téměř na konci výstavy. Pokud se nezabýváme zemědělstvím, ani nehospodaříme na zahrádce, dozvěděli jsme se o půdě mnoho nového, pokud je pro nás půda každodenním pracovním prostředím, připomenuli jsme si, že to není pouze výrobní prostředek. Záměrně jsem několik oddělení přeskočila, abych neprozradila všechno, co lze v expozici shlédnout, co půda pro život člověka znamená. Takže nyní se na chvíli posaďme, uvařme si kávu, prohlédněme odborné časopisy nebo sáhněme po knize. Ale nebojte se, nemusíme nikam chodit, pouze se zastavíme v poslední odpočinkové kóji.
Výstavy obvykle mívají vchod a východ. Tady tomu tak není. Zatímco při prohlídce jsme vstupovali do jednotlivých barevně (a tematicky) odlišených oddělení ze zadu, hledali jsme a objevovali, při cestě zpět máme označené vchody před sebou, a tak si můžeme všechna témata zopakovat a propojit. A také se zamyslet nad současným, mnohde až příliš civilizovaným světem. Představení půdy pomocí výrazově jednoduchých prvků je k tomu vhodnou příležitostí.
Budova Národního zemědělského muzea je v Praze 7 (Letná), Kostelní ul. 44, výstava potrvá do 5. června 2005.
