Ozimá řepka, naše nejvýznamnější olejnina, ze všech úhlů pohledu – od jejího postavení v osevním postupu až po perspektivy prodeje řepkových semen na domácím i zahraničním trhu po vstupu České republiky do Evropské unie – byla stěžejní náplní odborné konference Řepka a mák. Za podpory vybraných společností a grantů NAZV MZe ČR ji začátkem února uspořádala katedra rostlinné výroby České zemědělské univerzity v Praze v rámci cyklu Agricultura, Scientia, Prosperitas.
Řepka – zlepšující předplodina
Mezi zemědělskou veřejností je všeobecně známo, že v posledních letech jen málokterý pěstitel polních plodin dodržuje biologicky odůvodněné osevní postupy. Systémy hospodaření na orné půdě jsou zcela ve vleku komerčních hledisek. Z našich polí mizí víceleté pícniny i jednoleté jetelotravní směsky, málo se pěstují luskoviny, omezené možnosti odbytu cukrovky snížily plochu i této, dříve většinou hnojem hnojené okopaniny. Řepka tak vlastně zůstává na velké části území jedinou zlepšující předplodinou.
Na agronomické fakultě ČZU se hledisku hodnoty řepky i jiných brukvovitých plodin v osevních sledech věnují z širšího pohledu. Jak uvedla Ing. Helena Zukalová, CSc., ozimá řepka, ozimá hořčice sareptská, ozimá řepice, hořčice bílá a ředkev olejná mají biofumigační účinky na následné plodiny. V pokusech založených na stanici v Červeném Újezdě to byla ozimá pšenice. Výskyt houbových chorob, především listových skvrnitostí a braničnatky plevové, byl výrazně nižší po brukvovitých předplodinách než při pěstování pšenice po pšenici.
Ozimá řepka a jiné brukvovité druhy ovlivňují mikrobiální život v půdě. V pokusech katedry mikrobiologie, jejichž výsledky prezentoval doc. Ing. Lubomír Růžek, CSc., zlepšily biologické parametry půdy nejvíce ozimá hořčice sareptská a ředkev olejná, částečně i hořčice bílá a ozimá řepka. Byly nejlepšími předplodinami pro ozimou pšenici. Mikrobní činnost půdy zlepšuje také hnojení sírou, které je pro ozimou řepku důležité natolik, že jej uplatňují i v podnicích, kde řepku pěstují s nižšími vstupy.
Hybridy se dostávají do čela
Kvalitní odrůda sama úspěch nezaručí. Je k ní ještě potřebný kvalitní agronom. Přesto hraje při pěstování řepky významnou roli. Zhruba těmito slovy zahájil doc. Ing. Jan Vašák, CSc., který celou konferenci řídil, blok vystoupení věnovaný odrůdám. Pravděpodobně nejzajímavější byl přehled o nástupu a rozvoji pěstování hybridních odrůd. Uvedl jej Ing. Radomír Lesák z firmy Monsanto.
První hybridní odrůda řepky se objevila na evropském trhu s osivy před jedenácti lety. Nástup pěstování byl postupný, výraznější posun nastal až po roce 1996, kdy byly uváděny do pěstování restaurované hybridy. V současnosti se prosazuje typ OGU-INRA. Tyto hybridy mají vysoký výnosový potenciál, jsou plastické a zároveň výnosově stabilní. Jsou to klady, který vyváží vyšší cenu osiva, vezme-li se navíc v úvahu, že výsevek hybridů je nižší než klasických liniových odrůd. Přesto je u nich co zlepšovat – například propracovat výrobu osiva nebo zlepšit kvalitu. Největší zastoupení v Evropě mají hybridní odrůdy řepky na německých polích. Podle prodeje osiv to je 45 %. V České republice je nyní registrováno devět hybridních odrůd ozimé řepky a jejich podíl v zásevu loňského roku je asi 18 %.
Intenzivní agrotechnika vede
Všichni, kteří se zabývají prognózami uplatnění produktů rostlinné výroby na domácím a zahraničním trhu, se shodují v názoru, že olejniny, a zvláště řepka, budou mít v nejbližších letech zelenou. Je tedy na pěstitelích, aby měli co nabídnout a jejich náklady v porovnání s prodejní cenou zaručovaly očekávaný zisk.
Vzácná shoda mezi odborníky panuje v odpovědi na otázku, zda je výhodnější pěstovat řepku intenzivně či extenzivně. Vede intenzita, i když řepka je plodina, která vyžaduje hodně pozornosti. Pro intenzivní pěstitelské systémy je doporučeno mnoho zásahů. Na konferenci byla ve krátkých vstupech podrobně probrána ochrana rostlin, včetně použití stimulátorů růstu a regulátorů dozrávání, foliární výživa jako doplněk základního hnojení, zástupci osivářských firem doporučili nové odrůdy, byly prezentovány zkušenosti z okolních zemí – Německa, Polska a Slovenské republiky. A to vše s poznámkami praktiků z podniků, kde řepku pěstovat umějí. I když toto poněkud netradiční pojetí konference bylo dosti náročné na udržení pozornosti, svoje poslání – poskytnout co nejvíce informací o řepce (a také máku) – jistě splnilo.
