Než vyroste les takový, jaký bychom si ho přáli mít, trvá to mnoho desítek let. Z malých stromků, kterých je v mladém právě obnoveném lese několik tisíc, zbude v dospělém věku pouze několik stovek úctyhodných velikánů těch „správných“ dimenzí.
Kam zmizí ty ostatní tisíce stromů než se z mladé houštiny stane dospělý les? V přírodním lese zmlazujícím se semeny z mateřského porostu vzniká nárost často s hustotou až stovek tisíc stromků, z nichž přirozeným výběrem přežijí jedinci geneticky nejlépe vybavení a příznivě umístění. Ostatní stromy jsou z porostu postupně vytěsňovány a hynou. Jejich listí, větve, kůra i dřevo se rozloží a živiny v nich obsažené obohatí lesní půdu.
V hospodářském lese máme v podstatě dvě možnosti: Buď necháme probíhat přirozený výběr a z času na čas odstraníme z porostu souše, nebo přírodu trochu předběhneme a z porostu včas odstraníme ustupující, ale ještě zelené stromy, které lze využít i jinak než na palivo. Když k tomuto „podúrovňovému“ výběru (vybíráme stromy v podúrovni) přidáme tzv. negativní výběr, při kterém se odstraní nekvalitní stromy, popřípadě nevhodné dřeviny, můžeme několika takovými výchovnými zásahy opakovanými v pěti až desetiletých pěstebních periodách významně zkvalitnit cílový porost. Týká se to zejména smrkových porostů, nebo porostů, ve kterých smrk převládá.
Porostní prostředí
Lze namítnout, že systematickým odstraňováním ustupujících stromů z lesa, které by jinak v porostu zetlely, ochuzujeme lesní půdu. Při výchovných zásazích však neodstraňujeme stromy celé. Na živiny nejbohatší část – listí (jehličí), kůra a dřevo větví a také celý kořenový systém zůstává v lese. Samotné dřevo obsahuje živin velmi málo, vzhledem k tomu, že se skládá hlavně z celulózy vzniklé fotosyntézou ze vzdušného oxidu uhlíku (CO2) a vody (H2O). Část živin však z lesa přesto odchází v kůře kmene, proto byla dřívější praxe odkorňování těžených kmenů v lese z hlediska péče o lesní půdu (a také z hlediska ochrany lesa proti přemnožení kůrovců) velmi příznivá a lze ji i dnes dobrým hospodářům jen doporučit.
Podúrovňové výchovné zásahy s negativním výběrem mají ve smrčinách kromě získání dodatečné předmýtní produkce a zkvalitnění produkce cílového mýtního prostu ještě další, ne nepodstatné, efekty. Zejména je to zlepšení porostního klimatu a následné zvýšení přírůstu ponechaných stromů. Odstraněním části stromů se zvýší přísun vláhy do půdy (plně zapojený porost může zachytit až 30 % dešťových srážek) a současně se sníží potřeba vody pro transpiraci. Výsledkem je větší vlhkost půdy a lepší rozklad spadaného listí a větviček - lesní hrabanky. Po rozvolnění zápoje proniká do porostního prostoru také více světla a tepla a to je velmi příznivé jak pro procesy v půdě tak i pro asimilaci, tj. pro zvýšení přírůstu ponechaných nejkvalitnějších stromů.
Růst lesa
Z hospodářského hlediska nás nejvíce zajímá výškový a tloušťkový přírůst kmene stromu. Celková výška stromu je závislá zejména na charakteru stanoviště, na jeho bonitě. Na bohatých a hlubokých půdách dosáhne stejná dřevina v době zralosti větších výšek než na půdách mělkých, kamenitých a chudých na živiny.
Z hlediska tvorby dřeva jako zužitkovatelného produktu lesa je důležitý především přírůst tloušťkový. Jak vlastně stromy „tloustnou“? Každým rokem vzniká na stromě nový plášť dřeva a kůry. Na poslední vrstvu dřevního pláště navazují vrstvy dělivých pletiv, ze kterých se každoročně tvoří směrem dovnitř vrstva dřeva a po obvodě vrstva kůry. Nejstarší dřevo je tedy u středu kmene, zatímco nejstarší kůra je na venkovní straně.
Tloušťkový přírůst, podobně jako výškový, ovlivňuje bohatost stanoviště. Avšak na rozdíl od výšky lze právě tloušťku stromů výrazněji ovlivňovat výchovnými zásahy. Cílem lesního hospodáře je mít ve zralém porostu stromy velkých dimenzí (tloušťka, výška), pokud možno v dostatečném počtu a víceméně pravidelných rozestupech. Chce tedy produkovat dřevo v přiměřené kvalitě a kvantitě.
Bezpečnost produkce
Vedle kvality a kvantity je pro produkční funkci lesa významný ještě třetí parametr a tím je bezpečnost produkce. V průběhu svého života jsou zejména smrkové porosty silně ohrožované řadou škodlivých vlivů. Z biotických činitelů je to především okus zvěří a loupání, listožraví hmyzí škůdci, kůrovci a houbová onemocnění, z abiotických činitelů je to především mokrý sníh v mladších porostech a bořivý vítr v porostech starších.
Zatímco proti škodlivému vlivu biotických škůdců se můžeme do určité míry bránit např. regulací stavů zvěře, chemickými, nebo biologickými přípravky, ochrana proti živlům jako je mokrý sníh nebo bořivý vítr je problematická a spočívá v úpravě porostní struktury a především v porostní výchově.
Každoročním přirůstáním se prohlubuje vzájemná konkurence stromů v porostu. Jedinci, kteří se nestačily udržet v horním korunovém patře, se snaží „dohonit“ dominantní jedince zrychlením výškového růstu. Zvýšený přísun energie pro výškový růst se projeví zpomalením tloušťkového růstu kmene a tyto stromy dosáhnou nepříznivého poměru mezi výškou (celkovou) a tloušťkou (tzv. výčetní, tj. měřenou ve výšce 1,3 m od paty kmene). Tento poměr se nazývá štíhlostní koeficient (100 krát výška v m děleno tloušťka v cm). Aby byl strom odolnější vůči poškození sněhem a větrem neměl by tento poměr přesahovat hodnotu 80. Včasným provedením výchovného zásahu, při kterém se v mladém porostu rozvolní korunový zápoj, dosáhneme snadno těchto hodnot u většiny ponechaných stromů. V pěstebně zanedbaném porostu (nevychovávaném) najdeme jedince se štíhlostním koeficientem 100 a vyšším. Takové stromy jsou silně nestabilní a při prvním větším přívalu sněhu se zlomí. Když je odstraníme při výchovném zásahu získáme dřevní surovinu (sice tenčí, ale nerozlámanou) a navíc pomůžeme ponechaným jedincům, kteří mohou využít uvolněného prostoru k vytvoření souměrného stabilního kmene a mohutného kořenového systému.
Příklad
Čeho lze dosáhnout včasným uplatňováním výchovných zásahů v mladých smrkových porostech je možno předvést na následujícím příkladu experimentu Vítkov. V roce 1971 byl v osmiletém smrkovém porostu založen pokus s porostní výchovou, který je součástí experimentu mezinárodní lesnické organizace IUFRO. Porost se nachází v lesní oblasti Nízký Jeseník na území lesní správy Vítkov v nadmořské výšce 600 m a byl založen na bývalé zemědělské půdě v pravidelném sponu v hustotě 2500 stromků na hektar. Pokusný porost je rozdělen na několik dílčích ploch na kterých se testují různé způsoby výchovy. Pro náš příklad jsou důležité dvě dílčí plochy:
Plocha 1 (bez zásahu), na které je ponechán porost v původní hustotě bez zásahů člověka. Z porostu jsou odstraňovány pouze suché odumřelé stromy.
Plocha 2 (s výchovnými zásahy), na které byl počet stromů úmyslně snižován v předem určených periodách daných horní porostní výškou hdom (průměrná výška 200 nejsilnějších stromů na hektar). Zásahy byly provedeny celkem tři, a to při hdom 10 m (věk porostu 15 let, hustota snížena na 1200 jedinců na hektar), hdom 12,5 m (věk porostu 19 let, hustota snížena na 900 jedinců na hektar) a hdom 15 m (věk porostu 22 let, hustota snížena na 700 jedinců na hektar). Výchovné zásahy byly provedeny negativním výběrem v podúrovni, tj. vždy byli odstraňováni nejlabilnější jedinci s vyššími hodnotami štíhlostního koeficientu.
Všechny stromy na obou plochách jsou očíslovány a pravidelně každoročně měřeny, a tak lze sledovat vývoj vychovávaného a nevychovávaného porostu až do současné doby kdy dosahují horní porostní výšky hdom 22,5 m.
1. Jak ovlivnily výchovné zásahy produkci smrkového porostu?
V pokusném smrkovém porostu se uskutečnily celkem tři zásahy (tab. 1). Při prvním bylo odstraněno na hektar více jak 58 m3 dřeva při druhém 33 m3 a při třetím více jak 41 m3. Průměrná hmotnatost vytěžených kmenů se během sledování zvyšovala až na téměř 0,2 m3 při posledním zásahu. Hodnocení současné celkové produkce (tedy současné zásoby plus objemu dřeva vytěženého výchovnými zásahy) vyplývá příznivěji pro vychovávaný porost, který vyprodukoval ve věku 35 let (!) téměř 509 m3 dřeva, zatímco kontrolní porost bez výchovy pouze 460 m3. Z hlediska současné zásoby je sice na kontrolní ploše bez výchovy akumulováno o 84 m3 dřeva více, než na ploše s výchovou, avšak průměrný objem kmenů je v porostu vychovávaném více než dvojnásobný a dosahuje ve věku 35 let 0,556 m3.
2. Jak ovlivnily výchovné zásahy statickou stabilitu smrkového porostu?
Rozdíly mezi porostem bez výchovy a porostem s výchovnými zásahy můžeme prezentovat na hodnotách štíhlostního koeficientu tzv. cílových stromů. Jsou to stromy tvořící v porostu kostru a jejich statická stabilita je hlavním předpokladem pro samu existenci celého porostu.
Již při prvním pohledu na obrázek 1 je zřejmé, že výchova významně ovlivnila statickou stabilitu dominantních cílových stromů. Zatímco před prvním zásahem při hdom 10 m vykazovaly sledované stromy srovnatelnou statickou stabilitu (štíhlostní koeficienty 66 – 67), tak v současnosti při hdom 22,5 m je mezi porosty podstatný rozdíl. V porostu, kde byla důsledně prováděna výchova, nepřekročil štíhlostní koeficient cílových stromů doporučovanou optimální hodnotu 80 (při hdom 22,5 m hodnota pouze 75). Záměrné vynechání výchovy způsobilo, že štíhlostní koeficient cílových stromů (hlavních nositelů stability celého porostu) překročil optimální hodnoty a navíc má tendenci se přibližovat až k hodnotám kritickým (při hdom 22,5 m hodnota až 91).
Závěr
Příkladem jednoho z mnoha experimentů (na výzkumné stanici Opočno jich jsou sledovány desítky) jsme chtěli upozornit na důležitost provádění porostní výchovy a na důsledky a rizika vznikající při jejím zanedbání. Je třeba podotknout, že uvedený způsob výchovy (negativní výběr z podúrovně) je optimální především pro smrkové porosty s minimálním přimíšením dalších dřevin. I zde je však nutné diferencovat výchovné programy podle vlastností lesního prostředí (stanoviště), současného stavu porostu a jeho ohrožení škodlivými činiteli a také podle hospodářského cíle.
V porostech listnatých dřevin, ve smíšených porostech a také v porostech ostatních jehličnanů jsou vzhledem k jiným biologickým vlastnostem principy výchovy odlišné.
V konkrétních případech by měl poradit odborný lesní hospodář, který má nejlepší informace o specifických podmínkách jednotlivých lesních majetků. Obrátit se lze také na Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, výzkumnou stanici Opočno. Odborníci zabývající se porostní výchovou jsou připraveni vám bezplatně poskytnout potřebné informace a odborné rady.
RNDr. Marian Slodičák, CSc.,Ing. Jiří Novák
VÚLHM, VS Opočno
