Základem budoucí úrody a ziskové ekonomiky řepky je dobře založený porost s počtem rostlin 30 - 50.m-2, průměrem kořenového krčku nad osm milimetrů, rozloženou růžicí s více než deseti listy, hmotností zelené biomasy 1,4 - 1,8 kg.m-2, kůlovým kořenem delším než 15 - 20 cm o hmotnosti nad 100g čerstvé hmoty na 1 m2. Právě při výsevu a pak v ochraně proti šešulovým škůdcům vznikají v současnosti rozhodující chyby. Jejich odstraněním bychom velmi levně a spolehlivě získaly výnosy vyšší než 3 t.ha-1 za průměr ČR, tedy porovnatelné s Evropskou unií.
Problémy současné přípravy půdy
Transformaci českého zemědělství bude historie pravděpodobně hodnotit stejně jako kolektivizaci a velkovýrobu: správný cíl a řada velkých chyb. Dobrou specifikou naší transformace je udržení velkovýroby. I rodinné farmy obhospodařují 50 - 100 a více hektarů. Nákup pod úrovní světových cen a velmi malá podpora zemědělství ale vedly k hledání úspor. Především se šlo cestou produktivity práce, a tak se v ČR, proti Evropě ve zcela nebývalé míře, rozšířily bezorebné technologie zpracování půdy.
Současně se v mezidobí 1989 - 2001 zvýšila výměra řepky třikrát až čtyřikrát. Pokles stavů skotu, kdy řada podniků vůbec skot nechová, byl příčinou toho, že na polích zůstává sláma. Důsledky vynechání orby a vysoké koncentrace řepky i dalších vlivů jsou:
extrémní nárůst výskytu a škodlivosti dřepčíka olejkového, krytonosce zelného a bejlomorky kapustové i řady chorob, včetně fómy, cylindrosporiózy, verticiliového usychání, černě apod.;
výdrol obilnin, který je v minimalizacích rozhodujícím plevelem (pokud není výdrol kvalitně neošetřen, výnosy řepky rapidně poklesnou);
nezaoraná nebo jen mělce zapravená sláma brzdí klíčení řepky a je úkrytem pro slimáčky a hraboše;
růst kořenů a zřejmě i jeho aktivita jsou při mělkém zpracování půdy oslabeny a výnosy ve velmi četných a dlouhodobých pokusech zaostávají za orebným způsobem přípravy půdy;
jistota vzejití řepky i na těžké půdě a za sucha;
vysoká produktivita práce a schopnost založit do konce srpna 25 % i více porostů řepky z celkové výměry orné půdy.
Kritické konstatování k minimalizacím vychází z průkazných dokladů, že hlavní herbicid, insekticid a fungicid je pluh, že v zorané půdě se mnohem lépe vyvíjí kořen a uvolňují živiny. Nelze ale nevidět významné přednosti minimalizací.
Produktivita je významnější faktor než přímé úspory na naftě: minimalizace 10 - 20 l.ha-1, orebná příprava se setím asi 40 l.ha-1 nafty. Prvotní úspory nafty budou později kompenzovány nutností plošné aplikace graminicidů a řady insekticidů, včetně navýšení dávek dusíku asi o 20 kg.ha-1. Úspory odhaduji na 500 Kč.ha-1, navýšené náklady na nejméně 1200 Kč.ha-1. Přes tyto nedostatky minimalizace díky „bitvě o přežití zemědělství“ vítězí. Pokud zůstanu u příměrů, pak ale ve “válce o potraviny“ zvítězí orba. Umožní z hektaru větší zisk díky vyšším výnosům a nižším celkovým nákladům při celkově nižší úrovni nutné chemizace agroekosystému.
Nové metody zakládání úspěšných porostů řepky
Jde o využití biologie klíčení a růstu řepky ve spojení s agrotechnikou. Principem je vytvořit co nejlepší podmínky pro řepku a naopak co nejvíce poškodit plevele a výdrol obilnin. Prakticky všechny ozimé plevele jsou přizpůsobeny ozimým obilninám. Velmi dobře klíčí z vrstvy půdy 4 - 10 cm, zvláště pokud mají čas nabobtnat. Stejně tak klíčí i obilniny, které vyžadují kapilárně aktivní, utužené seťové lůžko.
Semena řepky ale klíčí z povrchové vody, rosy, deště. Protože rosa se tvoří na chladných agregátech půdy - na povrchových hrudkách a hroudách, které v noci rychle vystydnou, vyklíčí na hrudovitém poli řepka jen po dešti. Za sucha nemá šanci - hrudky vysají rosnou vodu - „hrudka řepky hrobka“. Proto jsou v suchých oblastech doporučovány bezorebné postupy, neboť po nich se hroudy netvoří a olejka dobře vzejde. Současně, spíše ale v předstihu, se pole po minimalizaci silně zaplevelí výdrolem obilnin. Pokud nedáme graminicid, sklidíme u porostů zakládaných po obilnině, kde jsou velké ztráty zrna, jen 6 - 7 % výnosu. Z toho důvodu je potřebné:
zamezit tvorbě hrudek před nabobtnáním řepky, tedy dva dny po setí;
neumožnit zrnům obilniny a semenům plevelů nabobtnat a klíčit před řepkou.
To v praxi znamená přejít na „čerstvou“ přípravu půdy: „večer orám (či minimalizuji) a ráno seji“. V chladné zemi bez hrudek se řepka za dva dny probudí, čtvrtý den počíná vzcházet. Má tak předstih před obilím. Hrudky se začínají tvořit až za dva až tři dny a to řepce již nevadí. Pokud ještě zvolíme orebnou přípravu půdy a obilí je zaklopeno, velmi často nemusíme vůbec dávat graminicid. U „čerstvé“ minimalizace je ale graminicid potřebný vždy, někdy (mnoho posklizňových zbytků, sucho, méně než 200 l.ha-1 vody) i opakovaně.
Nové postupy umožňují vypustit podmítku. Ta, pokud se neprovede skutečně klasická příprava půdy (dva týdny odstupu orby od podmítky a dva až tři týdny mezidobí mezi orbou a předseťovou přípravou půdy), umožní plevelům i výdrolu nabobtnat a vyklíčit před řepkou. Obdobně jsem nezískal dobré zkušenosti s tzv. chemickou podmítkou Roundupem. Je nákladná, oddaluje setí řepky a likviduje jen první vlnu plevelů, takže další razantní herbicidy i graminicidy jsou nutné.
Doporučení pro setí, výběr odrůdy a herbicidu
Technologie pěstování řepky i přes žluť české krajiny stagnuje. Přitom na každém článku praktické agronomie velmi záleží. Především je třeba:
Snížit výsevky na 2 - 4 kg osiva na 1 ha, tedy asi na 50 - 70 semen.m-2. Hlavní morforegulátor totiž nejsou jinak skvělé Caramba či Horizon se Stabilanem, ale nízký výsevek.
Při nízkém výsevku je lepší sít o týden dříve a aplikovat asi 30 kg N.ha-1 v Amofosu nebo síranu amonném.
Vysít do chladné země bez hrudek. Pokud nelze zajistit skutečně klasickou přípravu půdy, vypustit v suchých oblastech a na těžké půdě v málo rosnatých územích podmítku a orat či minimalizovat těsně před setím, aby se netvořily hrudky. Oranice se okamžitě s orbou urovnává různými drobiči, aby se půda co nejrychleji uzavřela.
Udržet meziřádkovou vzdálenost do 25 cm, hloubku setí 1,5 - 2 cm, neválet, jen za velkého sucha použít rýhované válce.
Změnit odrůdovou skladbu směrem k novým odrůdám. Hlavními odrůdami by měly být Navajo, Orkan, Opera/Tenor, Magnum, stále spolehlivý Lirajet a za předpokladu aplikace fungicidů i Capitol a z českých odrůd Odila. Výkonnost Bristolu, Stely, ale i Zorra, Honku a dalších již není dobrá.
Hybridy, jejichž osivo je velmi drahé, použít jen tehdy, pokud se rozhodnu dát řepce vstupy pro výnos 4 t.ha-1, tedy asi za 21 - 22 tisíc Kč.ha-1. Jinak totiž nelze asi o 5 – 15 % vyššího výnosového potenciálu využít. Navíc se v nejpěstovanějším hybridu Pronto objevuje více než 5 % špatně vyselektovaných mateřských rostlin s vysokým stupněm sterility, je vyšší výskyt cylindrosporiózy, a tím se výnosový potenciál značně snižuje. Je škoda, že nebyl z administrativních důvodů povolen hybrid Elite, který tyto nedostatky nemá.
Osivo všech odrůd asi do nadmořské výšky 400 - 450 m mořit. Důvodem jsou závažné škody způsobované dřepčíky a krytonoscem zelným. V roce 1999/2000 byla značná část západního Slovenska doslova decimována dřepčíky, a to nejen po vzejití, ale i na jaře larvami, které vyžraly základy hlavního vegetačního vrcholu. Tyto škody od letoška eviduji i v ČR, například na Kolínsku. Palma Bratislava proto od osevu 2001 nakupuje svým pěstitelům pouze osivo mořené přípravkem Cosmos 500 FS, který je podstatně účinnější než dosud povolený Promet.
Výskyt dřepčíků i krytonosce zelného silně snížit i postřikem za 5 - 10 dnů po vzejití, kdy řepka tvoří první pravý list. S dobrými výsledky máme ověřen Regent 800 WG, nepochybuji o Nurelle D a běžně používáme Karate 2,5 EC (WG). Nadějný může být i Marschal. Pěstovat řepku v nížinách a středních polohách bez insekticidů či moření je nyní již neodpovědné.
U herbicidů se orientovat na ty, které nebrzdí růst řepky. Proto doporučuji předseťovou kombinaci Treflan 48 EC + Devrinol 45 F (2 + 2 l.ha-1), nebo preemergentně Teridox 500 EC + Command 4 EC (2 + 0,1 l.ha-1), Devrinol 45F + Command 4 EC (2 + 0,1 l.ha-1), předseťově Treflan 48 EC (2 l.ha-1) či preemergentně Command 4EC (0,1 l.ha-1) a postemergentně od fáze čtyř listů na podzim či na jaře Lontrel 300 (0,35 l.ha-1). Pro preemergentní, nebo časnou postemergentní aplikaci se osvědčily Butisan Star (2 l.ha-1) či Butisan 400 SC (1,5 l.ha-1), často v návaznosti na preemergentní Command 4 EC (0,1 l.ha-1).
Myslet na skutečnost, že při špatné (hrudovité či „slamnaté“) přípravě půdy a za sucha, kdy je nejisté vzejití, je lepší orientovat se na postemergentní přípravky nebo na jejich kombinace s přípravky Treflan či Command. Tím se ušetří v případě zaorávek kolem 1500 Kč.ha-1 a nejsou problémy s náhradním osevem.
Doc. Ing. Jan Vašák, CSc.,
Česká zemědělská univerzita
v Praze
