Kukuřice náleží mezi rostliny typu C – 4 a proto využívá velmi dobře sluneční energii. S tím je spojeno i efektivní využití přijatých živin na tvorbu výnosu. Obsah živin v rostlinách je ovlivněn především půdně – klimatickými podmínkami, úrovní hnojení a pěstovaným hybridem, a proto i odběr živin se může významně lišit.
Pro kukuřici je charakteristický velmi pomalý počáteční růst a malý příjem živin (viz graf 1). Při výšce porostu 40 – 50 cm lze počítat s odběrem cca 35 kg N, 4 kg P, 40 kg K a 3 kg Mg na ha. Potom však následuje období velmi intenzivního růstu a příjmu živin. Za 35 – 45 dní (asi 10 – 15 dní před objevením laty) přijme kukuřice 70 – 75 % všech živin. Příjem draslíku kulminuje již v době květu, zatímco příjem ostatních živin pokračuje i po odkvětu.
V porovnání s ostatními obilovinami je zřejmé, že vliv hnojení na výnosové prvky je nižší. Dusíkatým hnojením je nejvíce ovlivněn počet zrn v palici (zejména počet zrn v řadě – délka palice) a dále hmotnost 1000 semen.
Ke hnojení kukuřice se běžně používají organická hnojiva, zvláště na půdách s nižší úrodností. Běžné dávky chlévského hnoje na ha jsou do 40 t. Většinou je lepší podzimní aplikace, pouze na lehkých půdách lze tolerovat jarní hnojení. S výjimkou dusíku stačí dávka okolo 40 t hnoje na ha na dobře zásobených půdách zabezpečit potřebu živin pro kukuřici. Vhodné je také použití močůvky a dávky činí podle obsahu dusíku 40 – 70 t na ha, zvláště v jarním období před přípravou půdy.
Kukuřice je jednou z nejvhodnějších plodin pro využití kejdy, kterou můžeme aplikovat v podzimním i jarním období, případně využít i k přihnojování během vegetace. O agrochemickém účinku kejdy rozhodují hlavně kvalita kejdy a podmínky, za kterých je aplikována. Lze použít dávky kejdy skotu až 60 – 80 t na ha, kejdy prasat až 50 – 60 t na ha a kejdy drůbeže 20 – 25 t na ha. Z hlediska termínu aplikace kejdy jsou rozhodující půdní podmínky. Na středních a těžších půdách je výhodnější podzimní aplikace, zvláště v pozdním období. Jarnímu aplikačnímu období dáváme přednost na lehčích půdách. Vyšší účinnost hnojení je také u jarní aplikace.
Hnojení dusíkem
Z celkové vysoké potřeby dusíku kukuřicí (tab. 2) je zřejmé, že dávky dusíku v průmyslových hnojivech by se měly podle výnosu a organického hnojení pohybovat mezi 80 – 200 kg N na ha.
Rozhodující část dusíku se většinou aplikuje před setím, ale vysoký příjem rostlinami je až v období intenzivního růstu, tedy asi za 8 – 10 týdnů. Snahy o přesun hnojení do vegetačního období jsou zcela oprávněné s ohledem na možné ztráty dusíku, ale běžné přihnojení dusíkatými hnojivy většinou vede k poškození porostu (popálení paždí listů). Jsou proto hledány způsoby aplikace hnojiv za vegetace, které by nepoškozovaly porost – hnojení pod listy – na povrch půdy.
S ohledem na ekonomiku hnojení i ekologickým aspektům je hnojení dusíkatými hnojivy nutné uskutečnit ve dvou termínech:
A: Základní hnojení před setím – v sušších podmínkách řepařské výrobní oblasti až do dávky 120 kg N na ha a v humidnějších oblastech a na lehčích půdách asi do dávky 70 kg N na ha. Jestliže nebylo hnojení uskutečněno před setím je možné dodatečně aplikovat krátce po setí (3 dny) asi 40 kg N na ha v LAV, případně DAM.
K základnímu hnojení před setím jsou vhodná hnojiva s amonným a amidickým dusíkem, tedy síran amonný, močovina a DAM. Na sorpčně nasycených půdách jsou docilovány nejlepší výsledky se síranem amonným (za předpokladu jeho rovnoměrné aplikace). Síran amonný působí příznivě tím, že probíhá pozvolněji nitrifikace dodaného dusíku, uvolňuje do půdního roztoku kationty ze sorpčního komplexu a zvyšuje rozpustnost půdního fosforu, takže zlepší výživu kukuřice v raných fázích růstu. Vhodná je také močovina a DAM za předpokladu jejich následného zapravení do půdy.
B. Přihnojení během vegetace – dělením dávky dusíku lze docílit zvýšení výnosu a vyššího využití dusíku hnojiv, zvláště na lehčích půdách a v oblastech a obdobích s vyššími srážkami. Efektivnost přihnojení je tedy dána stanovištními podmínkami a dále kvalitou rozmetání hnojiv. Přihnojení se má uskutečnit v období, kdy porosty dosáhly výšku 20 – 40 cm. Později přihnojované porosty mají většinou nižší obsah sušiny.
Po přihnojení kukuřice v průběhu vegetace klasickými rozmetadly je značné nebezpečí poškození porostů – granule hnojiv po zapadnutí do paždí listů poškozují porosty. Menší poškození lze předpokládat po aplikaci LAV než LV a při výšce porostu cca 20 cm. Aplikovaná dávka by se měla pohybovat mezi 20 – 40 kg N na ha. U moderních odstředivých rozmetadel s možností připojení hadic (semenovodů) lze hnojivo aplikovat do meziřádků a téměř vyloučit poškození rostlin. Proto i aplikovaná dávka N může být podstatně vyšší (60 – 70 kg N) a výška porostu až 40 cm.
Rozporuplná je otázka využití hnojiva DAM k přihnojení kukuřice. Po klasické aplikaci DAMu může dojít ke značnému poškození (popálení) rostlin. I když rostliny většinou dobře regenerují, má poškození porostu za následek snížení obsahu sušiny. Proto přihnojení DAMem na list v klasické podobě se nedoporučuje. V současnosti jsou však již možné úpravy na aplikátorech, které umožňují přihnojení DAMem pod listy, čímž nedochází k poškození rostlin. Při tomto způsobu aplikace je možné použít dávky okolo 60 kg N na ha. Tyto nové způsoby aplikace hnojiv umožňují přesunout větší část dusíkatého hnojení do období vegetace a zvýšit tak využití dusíkatých hnojiv.
Velmi dobře k přihnojení kukuřice v průběhu vegetace využít také kejdu skotu nebo kejdu prasat. K aplikaci je však nutno použít adaptérů s vývody do meziřádků. Dávka by měla činit cca 25 t na ha. Ještě výhodnější a také perspektivnější je zapravení kejdy do půdy.
Systém hnojení je stejný u kukuřice na zrno i siláž. Podstatné je zvolit podle předpokládaného výnosu úroveň hnojení.
Hnojení fosforem, draslíkem a hořčíkem
Při určování dávek fosforu, draslíku a hořčíku vycházíme z rozboru půd – tedy z obsahu přijatelného P, K a Mg.
Kukuřice má vysoké nároky na fosfor. Kritické období pro jeho příjem je v počátečních fázích růstu kukuřice (než vytvoří dostatek kořenů). Proto je důležitý dostatečný obsah přijatelného fosforu v okolí osiva již počátkem vegetace, zejména v chladnějších oblastech. Nejčastěji se nedostatek fosforu projevuje u mladých rostlin špinavě zeleným zabarvením pat stébel a listů, které velmi často přechází do červeného až fialového nádechu, které je působeno vyšší tvorbou anthokyanů (Obr.1). Z tohoto hlediska je žádoucí především na půdách s nižším obsahem přijatelného fosforu aspoň část potřebné dávky P realizovat před setím (nejčastěji s dusíkem), nebo uplatnit specifické hnojení tzv. aplikaci "pod patu". Jedná se o zapravení fosforečného hnojiva současně se setím, kdy hnojivo je aplikováno asi 4 – 5 cm pod úroveň výsevu osiva a asi 4 – 5 cm do strany. Tento systém hnojení je ve SRN považován za stabilizující faktor výnosu a v chladnějších oblastech je dosahováno zvýšení výnosu o 0,3 – 0,5 t zrna z ha. Vhodná jsou NP hnojiva, např. amofos. V pokusech na obr. 2 byly pravidelně střídány aplikace amofosu „pod patu“ s kontrolní variantou u různých hybridů (vždy 4 řádky). O efektivnosti tohoto hnojení rozhoduje kvalita provedení, tj. dodržení vzdálenosti osiva a hnojiva. Při velmi malé vzdálenosti může být nepříznivě ovlivněna vzcházivost (uvolňovaným NH3) a při větší vzdálenosti je ztíženo zásobování rostlin fosforem.
Také hnojení draslíkem je nutno věnovat náležitou pozornost. Vhodnými hnojivy jsou draselné soli. Při hnojení vyššími dávkami draslíku je vhodnější podzimní aplikace. Na nedostatek draslíku reaguje kukuřice výrazněji než na nedostatek fosforu. Je také většinou vyšší výnosová reakce na hnojení draslíkem než u cukrovky.
Jestliže není používáno organického hnojení ke kukuřice doporučují některé evropské systémy pro kukuřici tuto kombinaci hnojení: NPK hnojení při předseťové přípravě a NP hnojivo "pod patu".
Prof. Ing. Jiří Balík, CSc.
Ing. Jindřich Černý
Doc. Ing. Pavel Tlustoš, CSc.
AF ČZU v Praze
