Pastevní porost je značně heterogenní směs trav, jetelovin a dalších především dvouděložných bylin s rozmanitě se prolínajícími biologickými vlastnostmi i nároky na ekologické faktory. Základním předpokladem úspěšného zhodnocení pastevních porostů je založení výkonného pastevního porostu vhodného pro dané stanovištní podmínky, vyznačujícího se trvanlivostí a možností jeho využití k přímému spásání i občasnému posečení.
Výnos a kvalita pastevních porostů je ovlivňována řadou vzájemně korelujících faktorů, z nichž mezi nejdůležitější je možno zařadit botanické složení porostů, hnojení a ošetřování pastevní plochy, způsob využití porostů a vývojové stádium při jejich spásání.
Pastevní porosty mají kromě produkční funkce i velice významnou mimoprodukční funkci při tvorbě a ochraně krajiny. V tvorbě krajiny podhorských a horských oblastí střídání travních porostů a lesů vytváří typický ráz krajiny, který nabývá stále většího významu i z hlediska estetického a rekreačního. Významnou roli sehrávají i při ochraně půdy proti vodní erozi a to především na svazích. Protierozní funkci mohou ale plnit jen dobře zapojené, husté a vhodně využívané porosty. V tomto směru bylo prokázáno, že proti erozi jsou vhodnější louky než pastviny. Přirozené travní porosty kladně ovlivňují i celkovou bilanci a hospodaření s vodou. Významná je jejich úloha i při ochraně spodních vod. Případné úpravy nevhodného vodního režimu (zpravidla zamokření pastvin) je třeba řešit v širších souvislostech i s ohledem na požadavky krajinné ekologie.
Stanovištní podmínky
Rozhodující roli pastevních porostů však stále spočívá v produkci kvalitního krmiva především pro výživu skotu a ovcí a to zejména ve výše položených výrobních oblastech. Přirozené trvalé travní porosty se vyznačují neobyčejně pestrým a rozdílným floristickým složením. Proto také mají daleko větší diferenci v produkční účinnosti i kvalitě než pícniny na orné půdě. Dané rozdíly nejsou ovlivněny jen stupněm intenzity agrotechnických zásahů, ale primárně jsou ovlivňovány úrovní stanovištních podmínek. Podstatné je, že uplatnění racionálních agrotechnických zásahů povede nejen ke zvýšení produkce kvalitního krmiva ale i k posílení mimoprodukčních funkcí pastevních porostů v ochraně a tvorbě krajiny.
Spektrum zhodnocení pastevních porostů se v podmínkách zemědělské praxe pohybuje od intenzivních forem až po extenzívní formy využití. Z hlediska pratotechniky se k hlavním příčinám extenzívního využívání pastevních porostů řadí:
- velká svažitost některých travních ploch,
- větší terénní nerovnosti, a výskyt kamenů a balvanů,
- nedostatečné povrchové ošetření travních ploch často doprovázené stromovým a keřovým náletem,
- těžší dostupnost spolu s omezenou možností ve využití mechanizace pro jejich ošetřování, resp. sklizeň,
- nevhodný vodní režim (přílišné zamokření, resp. přesušení stanoviště),
- nedostatečná úroveň výživy nebo naprostá absence výživy pastevních porostů.
Tyto základní faktory negativně ovlivňují jejich úrodnost a omezují možnost uplatnění techniky při agrotechnických zásazích a využívání porostů. Mezi základní intenzifikační zásahy patří výživa pastevních porostů. Travní porosty reagují na dodané živiny spontánně a rychle zvýšením produkce o 40-100%. Hnojení zvyšuje produkci a kvalitu pastevních porostů ve dvou rovinách. V prvé řadě zvýšením produkce využitelné biomasy všech druhů zastoupených v porostu, včetně méně hodnotných druhů. Dále pak změnou druhového složení porostů. Podporuje rozvoj vzrůstnějších druhů, náročnějších na přístupné živiny. Konečný efekt správného hnojení nezávisí jen na úrovni dosažených výnosů a kvalitě pícniny, ale také na správném využívání porostů a zejména na zhodnocení takto vyprodukovaného krmiva v živočišné výrobě. Základním předpokladem optimálního využití pastevních porostů jsou vhodné pastviny, odpovídající mechanizační vybavení pro sběr a konzervaci píce (vrchol výnosové křivky v jarních měsících), spolu s odpovídající úrovní chovu a pastevní technikou.
Produkční potenciál
V souvislosti s aplikovanou pastevní technikou je třeba mít na paměti, že produkční potenciál pastevních porostů je ve značné míře ovlivněn jejich botanickým složením. Při silném pastevním tlaku dochází k interakcím mezi pasoucími se zvířaty, porostem a půdou. Porost je spásán selektivně, mění se jeho fytocenologická skladba. Pasoucí se zvířata okusují jen určité druhy rostlin, jedovaté a nechutné zůstávají, čímž se rozšiřují nežádoucí druhy. Kromě toho pastva ovlivňuje pastvu i sešlapáváním půdy a produkcí exkrementů. Přísun N ve výkalech podporuje růst nitrofilní flóry. Následné zaplevelení kvalitních porostů pak může jejich produkční účinnost snížit až na polovinu.
Nutno je také respektovat specifické stanovištní podmínky. Reakce pastevního porostu na určitý zásah, který má ovlivnit jediný ekologický činitel, má komplexní charakter. Neprojeví se jen přímým vlivem zásahu, ale i indukováním sekundárních účinků, vyvolaným interakcemi jednotlivých faktorů. Tato provázanost a různorodost reakcí na změny vnějších faktorů však na druhé straně přispívá k tomu, že pastevní společenstev mají značnou schopnost autoregulace, přetrvávají v určité ekologické rovnováze a tím přispívají k stabilitě krajiny.
V daných souvislostech proto sehrává významnou roli agroekologické hodnocení působení jednotlivých faktorů na složení, produkci a kvalitu pastevních porostů. Vliv jednotlivých faktorů na složení pastevních porostů totiž není rovnocenný. Některé z nich mají dominantní roli (např. vodní a výživný režim půdy) a částečně mohou překrýt negativní vliv ostatních faktorů. Při kombinaci některých optimalizačních faktorů tak může docházet ke kumulativnímu produkčnímu efektu.
Z praktického hlediska je možno vlivy působící na botanické složením pastevního porostu rozdělit do dvou skupin. Na faktory, které lze lidskou činností pozměnit málo nebo vůbec ne (klimatické poměry, půdní typ a geologický podklad) a na faktory člověkem ovládnutelné, nestálé (vodní režim, obsah humusu, fyzikální vlastnosti, obsah přístupných živin a některé antropicky navozené biotické faktory, jako je třeba intenzita kosení a pastva). Antropický faktor se na tvorbě produkce pastevních porostů uplatňuje v závislosti na stupni intenzity obhospodařování. Při extrémně extenzívním se omezuje jen na využívání porostů, čímž zabraňuje nástupu lesního společenstva. Naopak pro efektivní využívání intenzivních uměle založených porostů je antropický faktor naprosto rozhodujícím faktorem. V této souvislosti je podstatné, že produkci většiny pastvin, s výjimkou některých extrémních stanovišť, víc podmiňují faktory člověkem ovládnutelné, takže pomocí vhodné agrotechniky je možno docílit výrazného produkčního efektu.
Úprava povrchu pastvin
Pro průběžné zabezpečení efektivního využití pastevních porostů je významná průběžná úprava povrchu pastviny, která má za úkol zabránit jeho znehodnocení lesním náletem a zhoršení jeho kvality zaplevelením, kumulací stařiny ap. Povrch pastviny musí být upraven tak, aby porosty mohly být střídavě spásány i sečeny. V této souvislosti se nejčastěji používá smykování, vláčení, odstraňování stařiny, válcování a přísev.
Smykování je nejdůležitějším povrchovým mechanizačním zásahem na pastvinách. Zvětšení užitkové plochy odstraněním drobných terénních nerovností (např. likvidací krtinců) a rozetření výkalů může nepřímo vést ke zvýšení produkce až o 10-15 %. Nerozhrnuté výkaly jsou totiž příčinou tzv. "mastných míst" v porostu, které zvířata nespásají. Pod tuhými exkrementy se vytváří prostředí nepříznivé pro vývoj kulturních pastevních druhů. Dochází zde k hnilobným procesům, zvyšuje se koncentrace půdních roztoků a porost se "vypaluje". Na místo kulturních rostlin nastupují druhy, které snáší vysokou koncentraci živin - zejména dusíku a draslíku. Porost na těchto místech rychle stárne a vysemení, což dále zhoršuje druhové složení porostů a negativně ovlivňuje výnos pastevních porostů. Naproti tomu rozetřené výkaly jsou účinným hnojivem a lze jimi za pastevní sezónu pohnojit asi 1/10 - 1/12 spásané plochy. Musí být ale rozetřeny na co největší plochu a přitom nesmí tvořit souvislou vrstvu. Smykování by mělo proběhnout časně zjara, resp. i na podzim, popřípadě po každém pastevním cyklu. Pastviny se mohou smykovat současně se sečením nedopasků a přihnojováním. Sečení nedopasků na výhradně spásaných plochách je třeba provádět především po prvním a druhém pastevním cyklu.
Vláčení patřilo k nejběžnějším zásahům při úpravě pastvin. Mělo za úkol provzdušnit půdu, zintenzívnit biochemické procesy, urychlit koloběh živin mezi půdou a porostem a příznivě ovlivnit vodní režim v půdě. Časem bylo zjištěno, že těchto cílů není možno danou úpravou dosáhnout. Travní porosty vyžadují přiměřeně zpevněný a neporušený povrch, ale kypřejší půdu v nižších horizontech drnu, případně i podloží. Brány však pracují právě opačně, což v konečném důsledku může snižovat produkci porostů o 9-22%. Použití bran ovlivňuje i floristické složení porostu. Podstatné je, že na složení dobrých porostů, v důsledku poškozování rostlin, se opět projevuje negativně. A to především na kulturních pastvinách, kde je vyšší podíl jetele plazivého, jehož kořenující lodyhy se potrhají. Jediné opodstatnění pro použití bran je jen na nehodnotných porostech s vyšším výskytem nízkých plevelů s nadzemními výběžky.
Výskyt stařiny a mechu je důkazem extenzívního využívání a nedostatečného ošetřování porostu. Stařina zabraňuje v jarních měsících rozvoji porostu jeho zastíněním a tepelnou izolací, později může zhoršovat půdní prostředí, snižuje krmnou hodnotu a chutnost porostu a výraznou měrou zvyšuje podíl nedopasků. Proto je třeba ji odstraňovat co nejspíš na jaře. Mechanické odstraňování mechů je nutno spojit i s odstraněním příčin vedoucích k jeho výskytu v porostu. Především se to týká úpravy vodního režimu a půdní reakce a racionálního využívání porostů.
Efekt válcování podmiňují především půdní a vláhové poměry stanoviště, termín válcování, ale i floristické složení porostů. Větší význam má především na nově založených loukách, zejména v prvních užitkových letech. Na pastvinách nahrazuje účinek válcování ušlapávání porostů a udupování půdy zvířaty. Proto se obyčejně neválcují. Trvalá pastvina s dobře zapojeným drnem prakticky nepotřebuje válet.
Úlohou přísevu je zvýšení podílu výkonných jetelovin a trav v méněhodnotných a maloprodukčních porostech. Přísev se uplatňuje na neoratelných plochách, na kterých původní porost přiměřeně nereaguje na hnojení a jiné intenzifikační zásahy. Dále i u porostů plošně poškozených při základní povrchové úpravě a u porostů prořídlých z jiných důvodů. Na oratelných stanovištích je u málo výnosných porostů lepší volit radikální obnovu rychloobnovou. Úspěch přísevu je dána přípravou pozemku, termínem přísevu a druhovým složením porostu. Příprava pozemku má vytvořit co nejlepší prostředí pro uchycení semen a rozvoj malých rostlin. Současně má snížit konkurenční starého porostu. Pro přísev jsou nejvhodnější rychle klíčící druhy, které mají hned zpočátku velkou růstovou intenzitu. Všeobecně se provádí brzy na jaře, kdy je dostatek vláhy a srážek, které zabezpečí dobré vzcházení přísevu. Protože je však nebezpečí, že se rychle obnoví i původní porost, tak se ve vlhčích podhorských a horských oblastech provádí i v letních měsících.
Text a foto
Ing. Pavel Veselý, Csc.
MZLU v Brně
