Řepka olejka patří k velmi starým plodinám. Existují písemné záznamy ze starověké Indie o používání řepkového oleje na vaření a svícení. Tato olejnina se také využívala v antickém Řecku i v Římě.
Čína a jihozápadní Evropa byly prvními oblastmi, kde se řepka začala pěstovat. V Evropě se tato olejnina využívá přibližně od konce dvanáctého století. Pěstování řepky v Čechách a na Moravě pravděpodobně započalo v osmnáctém století za vlády Marie Terezie.
V minulosti se nerozlišovala řepka od řepice. Olej se původně používal více pro technické účely, například na svícení nebo k výrobě mýdla. V dávných dobách se rostliny řepky konzumovaly i jako zelenina.
Využívání řepkového oleje pro technické účely je aktuální i v současnosti, kdy se z něj vyrábějí metylestery mastných kyselin s následným využitím ve vznětových motorech bez nutnosti konstrukčních úprav. Takto upravený olej se chová podobně jako nafta, proto se používá jako její příměs.
V době válečné potravinové nouze se rozšířilo používání pro potravinářské účely. Tehdejší olej však obsahoval přibližně pětačtyřicet procent nežádoucí kyseliny erukové. Cílevědomou prací šlechtitelů v Evropě a Kanadě byl už v sedmdesátých letech minulého století obsah této mastné kyseliny postupně snížen.
Současné odrůdy řepky mohou obsahovat maximálně dvě procenta kyseliny erukové, ale ve skutečnosti se její obsah pohybuje na úrovni několika desetin procenta. Odborníci na výživu považují řepkový olej z hlediska jeho výživové hodnoty za jeden z nejlepších, který v mnohém předčí olivový.
Výše uvedené a množství dalších informací z oblasti pěstování řepky uvedl doc. Ing. Petr Baranyk, CSc., ze Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin (SPZO) na semináři, uspořádaném firmou Bayer s. r . o., na půdě Top Hotelu Praha.
Různé cíle šlechtění
Doc. Baranyk vysvětlil, že v současnosti existují různé šlechtitelské cíle. Řepka se kromě vysokého výnosu a olejnatosti také šlechtí například na odolnost vůči různým chorobám nebo na co nejvyšší obsah bílkovin pro krmivářské využití. Ukazuje se, že pomocí šlechtění lze zvýšit výnosy řepky až o dvacet procent.
Obsah bílkovin v semenech je možno navýšit o dvacet až pětadvacet procent. Semena řepky se pak mohou využívat nejen na krmení, ale také pro lidskou výživu jako náhražka masa u vegetariánů místo sóji.
Řepka představuje významný bílkovinný zdroj obdobně jako v současnosti hojně využívaná sója. Vysoce proteinová řepka se už využívá například v Kanadě. Semena obsahují přes devadesát procent bílkovin. K výhodám vysoce proteinové řepky patří to, že, na rozdíl od sóje, není geneticky upravená a má výborné výživové vlastnosti.
I z hlediska snižování uhlíkové stopy je na tom řepkový protein velmi dobře. Doc. Baranyk vypočítal, že při produkci sedmdesáti milionů tun řepkového semene za rok při dvacetiprocentním bílkovinném obsahu se dosáhne čtrnácti milionů tun proteinů.
Doporučená denní dávka bílkovin pro člověka dosahuje padesáti gramů. Řepkový protein tak může nasytit 700 milionů lidí za rok. Doc. Baranyk podotkl, že je tato skutečnost zajímavá i z finančního hlediska.
Přednášející se také zamyslel nad možnostmi ochrany porostů řepky. Připomněl, že vývoj nových účinných látek ve světě stagnuje. Jednu z možností představuje vytváření insekticidů na bázi kyseliny ribonukleové. Firma Bayer už využila takovou technologii pro ochranu kukuřice a také proti varroáze včel.*
