Definice uvedené v Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999 jsou obecného charakteru. Konkrétní kriteria si určuje členský stát a musí být pro daný stát schválena orgány EU. Podle doporučení rakouských kolegů bude pro vyjednávání ČR velmi užitečné, opřít se o precedens některých států EU. Proto jak jsme již v minulém článku avízovali, informace o pravidlech platných v České republice, doplňujeme o srovnání s podmínkami EU.
Samostatné kriterium svažitosti nebylo pro ČR uplatněno vzhledem k typu povrchu naší země. Ostatně ani v sousedním hornatém Rakousku se do horské oblasti z důvodu nadměrné svažitosti na většině hodnoceného území dostala jen malá plocha. (u nás by se jednalo o katastr s více než 5 0% z.p.nad danou svažitost). Můžeme se domnívat, že vymezení horské oblasti by se v budoucnu nemělo výrazněji měnit. Pouze limit svažitosti 7o se může jevit měkký. Současné informační zdroje nám ale neumožnily jiné řešení. Pro rok 2001 připadá do horské oblasti 533 tis ha z.p. tj. přibližně 12% z celkové výměry z.p.
Vymezení ostatních méně příznivých oblastí
Ostatní méně příznivé oblasti (čl. 19 Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999) jsou oblasti, kterým hrozí nebezpečí, že zde bude zastaveno využívání půdy a kde je přesto ochrana venkova nezbytná.
Na základě současné praxe v Rakousku a Německu bylo rozhodnuto, že i v ČR se užije pro vyjádření prvních dvou kriterií ostatních méně příznivých oblasti bodový systém hodnocení výnosnosti půdy. Není to systém úplně shodný, ale dá se předpokládat, že bude pro EU srozumitelný.
Zahrnutí demografických kriterií je z hlediska samotných zemědělců velmi nespravedlivé. I velmi chudé půdy v katastrech velkých a lidnatých obcí nemohou být uznány jako méně vhodné oblasti. Konzultace v sousedním Rakousku ukázaly, že se demografickým kriteriím nebude možno vyhnout. Také mez 38 bodů dle výnosnosti půd se zdá být poměrně mělké kriterium. V méně vhodných oblastech se pro příští rok ocitnou okresy s velmi vysokým zorněním. To sotva odpovídá představě oblastí nesnadno obdělavatelných půd a vhodných hlavně pro extenzivní živočišnou výrobu (tedy pastevectví). Částečně je tento nedostatek kompenzován rozhodnutím poskytovat příspěvky jen na plochu trvalých travních porostů.
V ČR je do specifických oblastí zařazeno 6 tis. ha území poddolovaného starými štolami a 145 tis. ha z důvodu sucha. Spolu se 172 tis ha chráněných území, která leží mimo vymezené méně vhodné oblasti to představuje již 7,66 % z.p. Zdá se že v budoucnu bude vhodné, když i zde využije ČR určitý manévrovací prostor a zahrne sem oblasti pravidelně zaplavované, případně půdy extremně těžké nebo velmi chudé půdy v lidnatých oblastech, kde je ale zájem zemědělství udržet. Opět bude třeba specifická kriteria uvažovat v kontextu celé Evropy a obhájit je.
Ing. Jiří Němec, CSc.
Ing. Marie Štolbová, CSc.
Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, Praha
