Dopad zemědělství a produkce potravin na životní prostředí jsou tématem nejedné vášnivé diskuse. Spory se vedou nejen o etiku živočišné produkce, ale též o využívání půdy a dalších zdrojů, které jsou nezbytné pro pěstování rostlin. Názory jsou různé, nemělo by se však zapomínat, že bez dostatku potravin lidstvo nepřežije, stejně jako na vyčerpané planetě sužované klimatickými extrémy, a proto je třeba hledat proveditelné a udržitelné možnosti.
Biologická rozmanitost je životně důležitá pro zdraví a odolnost ekosystémů, ale z globálního pohledu dochází k jejímu trvalému poklesu. Zemědělství zabírá více než třetinu celosvětové rozlohy půdy, takže jakékoliv vazby mezi zemědělstvím a ztrátou biodiverzity mají obrovskou důležitost. Intenzivní zemědělství se ukázalo být jedním z hlavních tvůrců negativních trendů, jako je úbytek hmyzích a ptačích druhů, nicméně názory na ekologické formy hospodaření také nemusí jednoznačně vyznívat v jeho prospěch. Důvodem může být i to, že nejrozšířenější metoda analýzy má často tendence přehlížet klíčové faktory, jako je biodiverzita, kvalita půdy, dopad použití pesticidů a změn ve společnosti. Tato „přehlédnutí“ pak mohou vést k nesprávným závěrům ohledně významu intenzivního a ekologického zemědělství.
Odpovídající hodnocení
Nejběžnější metodou hodnocení environmentálních dopadů zemědělství a produkce potravin je tzv. Life Cycle Assessment (LCA, hodnocení životního cyklu). Studie využívající tuto metodu někdy prohlašují, že ekologické zemědělství je ve skutečnosti pro klima horší, protože dosahuje nižších výnosů, tedy musí využívat větší plochy půdy, aby došlo ke kompenzaci výnosu. Avšak podle vědců z Francie, Dánska a Švédska je tato implementace LCA příliš zjednodušená a ztrácí se z ní některé z benefitů ekologického zemědělství.
Podle Hayo van der Werfa z francouzského Národního institutu pro výzkum zemědělství, výživy a životního prostředí (Institut national de recherche pour l'agriculture, l'alimentation et l'environnement, INRAE) je možné se obávat, že LCA představuje příliš zúžený obrázek a vzniká tak prostor pro špatná politická i společenská rozhodnutí. Při srovnávání ekologického a intenzivního hospodaření existuje široké spektrum vlivů, které současný přístup v analýzách dostatečně nezohledňuje. Marie Trydeman Knudsen z dánské Aarhus Univerzity zase poukazuje na to, jak jejich analýzy naznačily, že současné studie používající LCA jen zřídka berou v potaz biodiverzitu a v důsledku toho obvykle opomíjí tento širší přínos ekologického zemědělství. Dřívější studie již prokázaly, že ekologicky obhospodařovávaná pole podporují nárůst biodiverzity zhruba o 30 % oproti polím konvenčním.
Pesticidy jsou dalším významným faktorem ke zvážení. Mezi roky 1990 a 2015 došlo v celosvětovém měřítku k nárůstu použití průmyslových pesticidů o 73 %. Jejich zbytky v půdě, vodě a potravinách mohou být škodlivé pro lidské zdraví, suchozemské i vodní ekosystémy a způsobovat ztráty biologické rozmanitosti. Ekologické zemědělství vylučuje použití syntetických pesticidů, avšak jen málo LCA studií to zohledňuje. Degradace a klesající kvalita půdy objevující se v závěsu za neudržitelným managementem rostlinné produkce jsou dalším problémem, s nímž se během LCA studií jen zřídka počítá. Stejně tak bývají často přehlíženy benefity ekologického hospodaření, jako je bohatý osevní postup a využití organických hnojiv.
Ve své podstatě LCA hodnotí až příliš obecně environmentální dopady a jejich vztažení na kilogram produkce vyzdvihuje intenzivní systémy, které sice mohou v přepočtu na kilogram vyjít lépe, ale jejich vliv přepočtený na hektar půdy už tak růžově vypadat nemusí. S tím souhlasí Christel Cederberg z Chalmers University of Technology ve Švédsku. Jestliže se LCA dívá takto jednoduše na celkové výnosy, tak z této perspektivy vypadají intenzivní zemědělské metody opravdu efektivněji. Ale zemědělský ekosystém je mnohem složitější. Přístup LCA zaměřený čistě na tržní produkty selhává při zachycování drobných rozdílů menších, rozmanitějších systémů, které jsou více závislé na ekologických procesech a přizpůsobené místním půdním, klimatickým a ekosystémovým vlastnostem a pro takové případy by LCA prostě potřebovalo detailnější přístup. Vědci uvádí, že se až příliš často hledí na účinky v měřítku globálního potravinového řetězce, ale je potřeba se zlepšit v hodnocení environmentálních vlivů na lokální úrovni. I když se v tomto ohledu vyvíjí značné úsilí, cesta k cíli bude nejspíš ještě hodně dlouhá.
