…tvrdí Ing. Jan Váňa, CSc., soukromě hospodařící rolník a místopředseda Asociace soukromého zemědělství České republiky, se kterým jsme se setkali na jeho farmě v Kroměříži. Podle něj není zemědělství zlatý důl, avšak právě s pocitem svobody, který mu samostatné hospodaření přineslo, se snáze překonávají i ekonomické a výrobní problémy.
Vybudování farmy v pravém slova smyslu má prozatím ing. Váňa jen v plánu. Od roku 1993 totiž hospodaří na pronajaté půdě a v pronajatých budovách. Jak sám říká, prvořadé dosud byly investice do úrody, do lidí a strojů, nikoliv do budov. Doufá však, že se mu podaří vybudovat i vlastní zázemí pro nyní asi 300hektarovou farmu a svému nástupci ji hodlá předat „se vším všudy“.
Dříve, než se ing. Váňa rozhodl pro samostatné hospodaření, pracoval jako poradce pro výživu zvířat a poté jako předseda kroměřížského zemědělského družstva. Okolnosti transformace nejen tohoto podniku ing. Váňu utvrdily v rozhodnutí samostatně podnikat.
Zaměření a určitá specifičnost hospodaření mu byla víceméně předurčena tím, že pozemky, které obhospodařuje, si pronajal od Olomouckého arcibiskupství a Pozemkového fondu a následně od dalších subjektů. To znamená, že nezískal žádné budovy, stroje atd. To rozhodlo o tom, že se dnes zabývá pouze rostlinnou výrobou. Připouští však, že pro větší ekonomickou stabilitu firmy je dobré mít rostlinnou i živočišnou výrobu, protože, jak praví lidová moudrost, „sedlákovi vyjde vždycky něco, ale nikdy ne všechno.“
Začátky hospodaření ing. Váni nebyly snadné. Pole sklidil předchozí uživatel a byl nutný úvěr ve výši 3,6 milionu Kč. Během osmi let podnikání navíc zažil dva extrémní roky. Povodeň v roce 1997 znamenala i přes státní kompenzace ztrátu 1,5 mil. Kč a na výsledcích se zásadně projevilo i loňské sucho. To zbrzdilo další plány rozvoje.
„Bez rodinného zázemí bych hospodařit nezačal, moje rodina je pro mě morální i odbornou oporou. Přestože ostatní členové rodiny pracují u jiných firem, je naše hospodaření rodinné. A nejinak je tomu jistě u všech soukromě hospodařících zemědělců. Proto je rodinná farma pojmenování přiléhavé,“ říká ing. Váňa. Rovněž připomněl, že start v podnikání byl pro všechny začínající soukromé zemědělce horší než pro právnické osoby, které těží z výhod kontinuity výroby a nájemního vztahu ze zákona a sedmiletého (u většiny dnes již devítiletého) bezplatného užívání majetku.
Začít hospodařit dnes je podle něj ještě složitější a mnohdy téměř nemožné. Důvodů je několik. Nelze získat potřebné finanční zdroje na úhradu nákladů do první sklizně, nájemní smlouvy mají současní uživatelé uzavřeny na pět a více let, existují neskonalé problémy s vyčleňováním a zatímním scelováním parcel. Ještě větší problémy jsou s vydáváním majetkových podílů ze zemědělských společností. „Pokud k tomuto přidáme rétoriku Agrární komory a Svazu zemědělských družstev a společností o tom, že zemědělství je před krachem, je „dílo zkázy dokonáno“, protože banky rizikovému odvětví nepůjčí a nárůst soukromě hospodařících rolníků je znemožněn. Je tomu tak vlastně již od roku 1994. To, že čtvrtinu zemědělské půdy obhospodařují soukromí zemědělci, považuji za malý zázrak,“ říká ing. Váňa. Ani dnes nejsou dle jeho názoru vytvořeny rovné podmínky. Proto je na české zemědělské scéně stále prostor pro organizaci zastupující výhradně soukromé zemědělce a bude zde bude do té doby, dokud nebudou dořešeny majetkové otázky. „Nadále však půjde o dvě rozdílné formy hospodaření,“ dodává.
Ing. Váňa zmínil také rozdíly v pohledu soukromých zemědělců a představitelů zemědělských společností a družstev na dotační politiku. Soukromí zemědělci oproti zástupcům společností preferují účelové dotace, podporu začínajících a mladých farmářů údržbu krajiny a komplexní pozemkové úpravy včetně obnovy polních cest, zalesňování, zatravňování, obnovy rybníků, remízků atd.
Hospodaření není dostihová dráha
Z původních 200 hektarů půdy ing. Váňa rozšířil výměru asi na 300 ha a nyní již o dalším zásadním rozšiřování neuvažuje. Jak říká, nechce z hospodaření udělat dostihovou dráhu. Připouští, že podnikání v zemědělství má v jeho pojetí nádech romantiky, protože je pro něj především koníčkem. A to nechce měnit.
Stávající výměru obhospodařuje se dvěma stálými zaměstnanci a s brigádní výpomocí. Produktivita práce na jeho farmě je asi 70 ha na jednoho pracovníka. Pozemky obhospodařuje částečně vlastní technikou, částečně využívá služby - především pro chemickou ochranu, kombajnovou sklizeň obilovin a sklizeň cukrovky.
Největší část jeho výměry zaujímají obilniny, letos asi 159 ha. Výnos pšenice je v normálních letech asi 6-6,5 t/ha, ječmene 5-5,5 tun na hektar. Výnos řepky se pohybuje okolo 3,5 t/ha. jeden rok se podařilo sklidit 4,1 t/ha. Ve výnosu cukrové řepky jsou zde podle farmářových slov ještě rezervy, protože se pohybuje okolo 45 až 50 t/ha. Přesto je tato plodina nejrentabilnější. Dále ing. Váňa pěstuje mák, kmín a letos nově svazenku. Ne vždy se vše daří podle jeho představ. Letošní porosty kmínu poškodilo herbicidní ošetření a proto neslibují dobrý výsledek. I s neúspěchem je však nutné počítat. „Je třeba přiznat si vlastní chyby a ne tvrdit, že pěstování dané plodiny je nerentabilní. Rentabilita vždy záleží na nákladech a na výnosu, ceny máme všichni téměř stejné,“ dodává pěstitel.
S odbytem nemá ing. Váňa problémy. Vyplývá to prý z dobrých vztahů s odběrateli. Tyto vztahy by měly být založeny na důvěře, což se jemu zatím daří. Veškerou produkci odbytuje přímo z pole a ani do budoucna neplánuje budovat skladovací či zpracovatelské kapacity.
Ani Amerika, ani Ukrajina
Pozemky, které ing. Váňa obhospodařuje, leží v různých katastrech. Tento handicap má podle něj i svoji výhodu. Rozptýlenost pozemků eliminuje případné následky živelné pohromy. Jako nevýhodu nevidí ani to, že některé z jeho honů jsou jen několikahektarové, jeden dokonce pouze jednohektarový. Podle něj jde o to, přizpůsobit velikost strojů velikosti pozemků a ne naopak, jak se tomu dělo před léty. Vždyť na trhu jsou i stroje určené na obhospodařování právě menších honů.
Podle ing. Váni není ani velikost podniku sama o sobě žádnou předností. „Rozhodující je produktivita práce. Proto nelze hovořit o přednosti podniku o výměře 3000 ha v případě, kdy na jednoho pracovníka připadá 20 ha. A tak tomu v České republice v převážné míře velkých subjektů je. Záměrně se dělá rovnítko mezi velikostí podniku a velkovýrobou. Přitom jde o malovýrobu ve velkém. A tam přednosti hledat nelze,“ vysvětlil ing. Váňa. Vzor pro naše zemědělství nevidí ani v Americe, ani na Ukrajině. Především proto, že ráz a osídlení krajiny jsou diametrálně odlišné. Přesto v Americe v něčem vzor nachází, a to v nedotknutelnosti a ochraně vlastnictví a v rovnosti podmínek a v neexistenci kolektivního hospodaření v prvovýrobě.
Ing. Váňa se domnívá, že zemědělství by především mělo být v harmonii s přírodou a o to se zasazuje. Nesouhlasí mimo jiné ani s budováním průmyslových zón na okrajích měst, které jsou mnohdy stavěny na nejbonitnější půdě vznikající postaletí. Přitom existuje mnoho již zastavených nevyužitých ploch. „Orná půda- stejně jako zdravá příroda - by měla být zachována i pro další generace,“ uzavřel naše setkání Jan Váňa.
