Pro agronoma jsou plevele škodlivými činiteli, pro botanika vděčný předmět zkoumání a pro laika některé z nich hezkými květinami, které mohou zpříjemnit procházku mezi poli a loukami. Jak jsme už v Zemědělci psali, letošní seminář pořádaný firmou Dow AgroSciences byl věnován intenzivnímu pěstování obilnin. K regulaci zaplevelení tam padlo mnoho doporučení. Příjemným zpestřením bylo vystoupení Ing. Josefa Soukupa, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze, který se na plevele podíval v širších souvislostech z hlediska historie i budoucnosti.
Domácí a zavlečené plevele
V záplavě plevelů, s nimiž se na polích každoročně potýkáme, si možná ani neuvědomujeme, že některé druhy u nás nerostly odjakživa. Plevel se mimo území svého původu může dostat neúmyslně, ale může se jím stát i druh, jenž měl být kulturní nebo okrasnou rostlinou. Historie plevelných společenstev začíná v obilninách, protože ty začal člověk pěstovat nejdříve. Původně u nás rostly například pýr plazivý, svízel přítula, pohanka svlačcovitá a další. Zavlečeny k nám byly sveřep stoklasa, mák vlčí, chrpa modrák nebo hlaváček, které nyní považujeme za zdomácnělé. Později, když se rozmohl obchod mezi kontinenty, se objevily třeba ostrožka východní a rozrazil perský.
Zastoupení plevelů se ovšem mění stále. Svízel přítula je ve střední Evropě původní druh, ale jeho škodlivost se v obilninách objevila až s příchodem intenzivních technologií pěstování. Podle údajů z loňského roku tvoří u nás původní druhy asi dvě třetiny, přičemž za posledních padesát let přibylo přes pět set druhů, které se rozšířily vlastně v důsledku globalizace – obchodem s komoditami, osivy, ale také po železnici a jinak.
Technologie vytvářejí selekční tlak
Zaplevelení v jednotlivých plodinách i mezi pozemky je rozdílné. Podle ing. Soukupa se na tom podílejí sami agronomové. Významnými faktory jsou struktura plodin a osevní postup, velký vliv na zaplevelení mají systém zpracování půdy, hnojení a také používané herbicidy, které mohou způsobovat vznik rezistence. Obecně lze konstatovat, že zásoba semen plevelů v půdě postupně klesá, ale významně se mění zastoupení druhů.
Snad každého pěstitele zasahuje svízel přítula. Vyskytuje se v ohniscích a nejlépe se reguluje v obilninách. Chundelka metlice je plevel ozimých obilnin a v posledních letech pravděpodobně v důsledku oteplování postupuje i do vyšších poloh, kde dříve neškodila. Je nutné ji hubit již na podzim. Šíření trávovitých plevelů podporuje bezorebné zpracování půdy. U trávovitých plevelů je riziko vzniku rezistence mnohem větší než u dvoděložných druhů.
Co přinese budoucnost
Jak ing. Soukup v závěru své přednášky zdůraznil, plevelů se určitě nezbavíme a z hlediska přírodní rovnováhy by ani nebylo vhodné vyhubit je úplně. Určitě se objeví nové druhy, nebo ty, které se dříve a nyní vyskytují pouze sporadicky, se stanou větším problémem. Nemusí přitom jít o druhy zavlečené, expandovat mohou i druhy domácí. Výhodné by bylo uplatňovat metody nepřímé ochrany, ale pouze s nimi určitě nevystačíme. Herbicidy budou stálou součástí pěstování plodin. Při jejich používání je třeba zamýšlet se nad jejich vlivem na životní prostředí a na mysli mít také ekonomickou stránku věci. Vývoj nových přípravků na ochranu rostlin je stále nákladnější a nakonec se tyto náklady promítnou do ceny přípravků a ekonomiky celého zemědělského podniku.
Již v blízké budoucnosti se vývoj posune směrem k lokálně specifickým aplikacím herbicidů. Tato metoda se hodně rozšiřuje ve výživě rostlin. U plevelů není problémem technická stránka ošetření, ale zatím je poněkud obtížné druhové rozpoznávání zaplevelení. Velkou roli nepochybně sehrají i genetické modifikace. Vždy je ovšem třeba vnímat přírodu jako celek a chovat se k ní citlivě s vědomím, že porušovat její rovnováhu se nemusí vyplatit.
