I když slunečnice roční (Helianthus annuus) nepatří mezi nejvýznamnější hospodářské plodiny, její význam jako důležité olejniny rok od roku stoupá. Je tomu hlavně proto, že slunečnicový olej obsahuje nenasycené mastné kyseliny, které mohou nahradit nasycené mastné kyseliny živočišných tuků, napomáhající vazbě cholesterolu v lidském a živočišném těle.
Slunečnice však trpí celou řadou zvláště listových houbových chorob, kterými je třeba se zabývat. Objeví-li se na pěstované slunečnici zakrslost, zdeformované listy a na jejich rubu bílý povlak houby, již můžeme mít a priori podezření na napadení plísní slunečnicovou (Plasmopara halstedii). Tato houba se šíří rostlinnými zbytky slunečnice, půdou a vzduchem. Způsobuje karanténní chorobu slunečnice, která musí být striktně sledována, aby nedošlo k zavlečení houby na lokality, kde nebyl výskyt dosud zaznamenán. Při jakémkoli podezření na výskyt houby je nutné nález potvrdit mikroskopicky. Uvedená houba má na rozdíl od rodu Peronospora trojčetné zakončení mycelia.
Svého času byl druh řazen do rodu Peronospora, avšak záhy byl přeřazen do rodu Plasmopara. Potvrdí-li se při mikroskopickém sledování, že jde o rod Plasmopara, pak jde o jediný druh, který parazituje na slunečnici - P. halstedii. Napadené rostliny je třeba spálit a i s kořeny preventivně zničit, a to na celém honu, kde byla zjištěna infekce rostlin. Je dobré provést půdní dezinfekci (například chlorovým vápnem) po celé ploše a po několik let (nejlépe dva roky) je třeba pěstovat jiné plodiny než slunečnici (obilniny, luskoviny, pícniny, okopaniny) v předepsaném osevním postupu. Slunečnici lze zasít bez rizika po delší době. Protože je houba přenosná i osivem (v zárodku semene), je nutné sledovat houby v dovezeném osivu a zjišťovat, zda není přítomno mycelium. Poměrně efektními imunochemickými způsoby, například nepřímou imunofluorescenční reakcí nebo barevnou reakcí s křenovou peroxidázou, lze prokázat mycelium v zárodku semen.
Jak se vlastně choroba šíří? Jde o houbu ze třídy Oomycetes, která vytváří na typických trojčetných koncích nepohlavní zoosporangia. Ta obsahují diploidní bičíkaté a pohyblivé zoospory, které napadají kořenové vlášení. V rostlině vznikají pohlavní orgány oogonia a antheridia, z nichž splynutím vzniká diploidní oospora, která klíčí za tvorby zoosporangií, z nichž se opět uvolňují pohyblivé invazivní zoospory. Nepohlavní zoosporangia vznikající na konidioforech prorůstají průduchy a šíří se vzduchem. Dopadají buď přímo na rostliny, nebo do půdy, kde jsou hlavním infekčním zdrojem pro mladé rostliny slunečnice.Choroba je vlastně systémovou chorobou slunečnice, rostlina dosahuje při infekci trpasličího vzrůstu a zkroucení listů.
Ještě však není vše vysvětleno. Například, když prorůstá houba jako mycelium rostlinou, působí fyziologicky na rostlinu prostřednictvím svých exoenzymů, mykotoxinů a biologicky aktivních látek. Mnohé z nich ještě nejsou v současné době známy. A sám vliv uvedené houby na nanický (trpasličí) růst rostliny slunečnice není zcela objasněn. Ovšem mnohé listy jsou nejen zakrnělé, ale též zkroucené vlivem systémové infekce.
Tato houba napadá nejen slunečnici, ale i planě rostoucí či zahradní rostliny. Kromě slunečnice roční napadá též slunečnici hlíznatou (Helianthus tuberosus) známou spíše pod názvem topinambur. Napadá široký okruh příbuzných rostlin hvězdnicotvarých (Asterales) zastoupených jedinou čeledí rostlin hvězdnicovitých (Asteraceae, dříve složnokvěté Compositae), například třapatku (Rudbeckia), pelyněk (Artemisia), nestařec neboli celestýnu (Ageratum), dvouzubec (Bidens), hadí mord (Scorzonera), starček (Senecio, syn. Cineraria), mužák (Silphium), celík (Solidago), kozí bradu (Tragopogon), sporýš (Verbena), sporýšovku (Verbesina), řepeň (Xanthium), ambrosii (Ambrosia) a další rody rostlin.
Z uvedeného výčtu je patrné, že v přírodě je obrovský potenciál pro napadení (převážně na listech) na jednotlivých rostlinách, neboť choroba může z těchto rostlin přecházet na slunečnici a způsobovat systémovou infekci. Hubit vyjmenované rostliny nemá smyslu, protože jde jednak o okrasné rostliny, jednak o rostliny planě rostoucí, které náležejí k rostlinám luk. Mycelium houby se tak může vzácněji šířit také senem. Vzhledem k poměrně subtilnímu morfologickému aparátu houby však pravděpodobně neodolá trávicímu procesu v zažívacím traktu přežvýkavců, zatímco jiné houby vydrží průchod složitými žaludky (například chlamydospóry mazlavých snětí: snět zakrslá - Tilletia controversa, sněť mazlavá - T. caries). Tyto sněti dokonce přežívají v chlévském hnoji, což nemůže u plísně slunečnicové vůbec přicházet v úvahu. Plíseň slunečnicová je rozšířena prakticky kosmopolitně v oblastech pěstování slunečnice. Může ničit rozsáhlé plochy této plodiny za podmínek příznivých pro její rozvoj. Prospívá jí, jako ostatně téměř všem fytopatogenním houbám, vlhko a teplo.
Ve světě je známo dosud devět různě agresivních ras houby, které by rekombinací mohly vytvářet další rasy. Typizace ras metodou studia náchylnosti různých odrůd není u nás dosud běžně prováděna.
Ochrana proti uvedené houbě je v hrubých principech rozpracována a vyžaduje zvláště používání systémových fungicidů, které procházejí rostlinou. Z nich je možné používat preventivně systémové fungicidy na bázi metalaxylu. O tom, že je houba značným nebezpečím pro slunečnici, svědčí i fakt tzv. latentních infekcí. Při nich houba přežívá v rostlině, aniž vytváří nějaké zřetelné příznaky. Latentní infekce může být již v semeni.Proto je třeba ošetřovat systémově i relativně zdravé osivo a pěstovat rostliny z dovezeného osiva ve skleníkových pokusech, kdy se prokáže, zda je houba v rostlině přítomna. Bohužel u slunečnice a u jiných rostlin nejsou vypracovány provokační testy, které by vyvolaly vznik onemocnění u jinak na pohled zdravých rostlin. Podobné provokační reakce jsou rozpracovány u živočichů, kdy na podkladě aplikace látek kortikoidní povahy (například kortizonu) je možné diagnostikovat často velmi unikátní protozoární infekce (rody Nosema, Toxoplasma aj.).
Čím je dáno, že se houba nespecializuje na jednu rostlinu, nýbrž na široký okruh příbuzných hostitelů? Na první pohled je zřetelné, že specializace houby není dosud rozvinuta. Takový patogen je tedy velmi nebezpečný z hlediska jeho možného rozšíření. Bude-li se však postupovat s kontrolou choroby soustavně počínaje semenem, je možné její rozšíření omezit a nešířit ji na jiné lokality. Choroba listů je neobyčejně plastická, protože se mnohdy náhle "probouzí" z dlouhodobé fáze latence a přechází při vhodných podmínkách ve velmi zhoubnou chorobu pozorovatelnou zvláště na listech. Sníží se fotosyntetická asimilace rostlin a jejich celkový metabolismus, jak houba prorůstá rostlinou, zpomaluje se růst a deformují se listy a stonky.
Napadení může obsáhnout velké plochy. Je nebezpečné zvláště tím, že semena z napadených ploch mohou zamořit další velké plochy a choroba se ještě více rozšíří. Jedině důslednou karanténou můžeme zamezit dalšímu rozšiřování patogenní houby. Karanténa značí důslednou kontrolu osiva dováženého zvláště z ciziny. Všechny zásilky by měly mít certifikát, že pochází z lokality, na které se houba dosud nevyskytuje. Měly by být ověřeny testováním rostlin ve skleníku. Osivo by mělo být prověřeno testy průřezů zárodků semen (vybraný větší počet). Mikroskopické testy na pozitivitu by měly být doplněny již uvedenými skleníkovými testy. Při jakémkoli podezření na infekci by měla být po pozitivní mikroskopické kontrole zavedena přísná fytokaranténní opatření.
Uvedená choroba se vyskytla v loňském roce v Čechách na Kolínsku a běžně se vyskytuje na Moravě. Při Mendelově zemědělské a lesnické universitě v Brně mají provokační pole zamořené houbou, kde je zkoumán zvláště vliv systémových fungicidů na tuto infekci. S chorobou se tam seznamují již studenti oboru fytopatologie a ochrana rostlin zvláště při přípravě svých diplomových prací. Choroba se vyskytuje i v sousedních zemích (například na jižním Slovensku), dále v Maďarsku, Rumunsku, v Polsku, ve Francii, v Německu, na Ukrajině, v Bělorusku, v Rusku, prakticky v celé Evropě, v Asii, v Americe, v Austrálii; nevyskytuje se snad již pouze na Novém Zélandě a v oblastech nevhodných pro pěstování slunečnice roční.
Z uvedeného výčtu je patrné, že výskyt houby je celosvětový. Měla by být sledována přítomnost jednotlivých ras a zvláště jejich fyziologická adaptabilita pro určitou oblast. Rovněž by se mělo prokázat, jak jednotlivé rasy působí v jednotlivých oblastech a zda výskyt houby není omezen absencí určitých ras v oblastech pro ně nevhodných. Měly by být vypracovány exaktní testy na sledování jednotlivých ras a to na bázi molekulárních metod (PCR reakce). Uvedená houba může být preventivně omezena již systémovými fungicidy na bázi metalaxylu, které pronikají celou rostlinou a zasahují mycelium jak v zárodku semen, tak v rostlině.
RNDr. Josef Hýsek, CSc.,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Praha - Ruzyně
Snímky autor a prof. Ing. Karel Veverka, DrSc.
