Zemědělské podniky provozující živočišnou výrobu potřebují dostatek kvalitních krmiv. Pro silážování se nejčastěji používá kukuřice a pro senážování jeteloviny, případně jetelotravní nebo vojtěškotravní směsi. V současnosti se ověřují nové možnosti, jak pěstovat vojtěšku s travinami.
Inovativním postupům zakládání smíšené kultury vojtěšky a trav se věnoval Mgr. Tomáš Vymyslický, Ph.D., z Výzkumného ústavu pícninářského, spol. s r. o., na videokonferenci pořádané ústavem. Cílem výzkumu je zjistit, jak zakládat porosty pícnin s vojtěškou pro dosažení výnosové stability a vysoké kvality píce.
Mgr. Vymyslický připomněl, že se kvůli klimatické změně spojené s oteplováním stala vojtěška nejdůležitější bobovitou pícninou v České republice. Ještě zhruba před dvěma desetiletími u nás zaujímal první místo jetel.
Výzkum pořádaný ústavem se zaměřil na různé typy smíšených kultur vojtěšky s vybranými druhy suchovzdorných trav vysetých v samostatných řádcích. Hodnotilo se zapojení porostu, zaplevelení a výnos sena v porovnání s monokulturou vojtěšky. Pokaždé se porovnávala varianta s inokulantem aplikovaným na osivo a bez inokulace vysévaných semen.
Maloparcelkový polní pokus byl založen metodou znáhodněných bloků. Velikost parcely dosahovala deseti metrů čtverečních. Vysévalo se do hloubky jednoho a půl centimetru. Šířka řádků dosahovala 15,5 cm. Pokusy byly založeny secím speciálním secím strojem STP 300.
Na polovině pokusů se vysévalo osivo vojtěšky ošetřené inokulantem a ve druhé polovině bez inokulace, což byla kontrola. Na parcelách se střídaly řádky vojtěšky a traviny. Výsevek byl jednotný, a to dvacet kilogramů osiva na hektar.
Sledovaly se různé experimentální faktory – travní druh, počet řádků každého druhu a použití inokulantu. Monokultura vojtěšky posloužila jako kontrola. Během vegetace se vizuálně čtyřikrát za rok hodnotila pokryvnost vojtěšky, travních druhů a plevelů.
V poloprovozním experimentu se porovnávaly následující faktory. Zaprvé se jednalo o tři různé trávy ve směsi, 1. loloidní hybrid (jílek), 2. srhu laločnatou a 3. festucoidní hybrid (kostřava). Také se lišily počty řádků: 1. řádek vojtěška a řádek tráva, 2. dva řádky vojtěška a řádek tráva a 3. tři řádky vojtěška a řádek tráva. U všech zmíněných variant se polovina osiva inokulovala a druhá polovina byla bez inokulace.
V poloprovozním pokuse uskutečněném v roce 2020 u všech porovnávaných variant během vegetace s nárůstem zelené hmoty klesalo zaplevelení a podíl prázdných míst. Nakonec se docílilo více než devadesátiprocentního zapojení porostů.
V maloparcelkovém pokuse bylo v roce 2020 u všech variant zjištěno vyšší zaplevelení porostů než v poloprovozu. S vývojem porostů se zastoupení plevelů snižovalo. U většiny variant směsí bylo dosaženo vyšších výnosů sena než v monokultuře vojtěšky.
Inokulace osiva měla kladný vliv na vitalitu rostlin i na lepší vývoj porostů. Pozitivní dopad vysévání inokulovaného osivo se nejvíce projevil v době po založení pokusů. Celkové roční výnosy suché hmoty ze čtyř sečí se v roce 2020 pohybovaly v rozmezí od šesti do téměř devíti tun na hektar.
V roce 2021 celkové výnosy sena za vegetaci ze čtyř sečí u variant s inokulací osiva dosahovaly obdobné úrovně jako v roce 2020. První místo obsadila varianta kombinace tří řádků vojtěšky a jednoho řádku srhy (9,16 t/ha). Druhá příčka patřila kombinaci tří řádků vojtěšky a jednoho řádku hybridní kostřavy (9,04 t/ha). Třetí místo z hlediska výnosu obsadila kontrola se samotnou vojtěškou (8,75 t/ha).
