Vzhledem k současnému stavu našeho zemědělství, pro které je typické mimo jiné i zmenšení rozměru živočišné výroby, zejména výrazné snížení stavů dojnic, pokles ploch víceletých pícnin, především jetelovin, zúžení osevních postupů (lze-li o osevních postupech v některých případech ještě hovořit) a podobně, se jeví jako účelné a nutné poskytnout větší prostor ve struktuře rostlinné výroby luskovinám.
Jejich význam není u nás plně doceňován jak z hlediska funkce přerušovače obilních sledů, tak i z hlediska jejich vynikající předplodinové hodnoty, především pro ozimou pšenici, a také pro jejich obecně známý zúrodňovací efekt.
Jako jedna z možných luskovin pro pěstování v teplejších a ne příliš suchých oblastech ČR přichází v úvahu sója, resp. její odrůdy vyšlechtěné pro využití ve vyšších zeměpisných šířkách. Domníváme se, že pěstování sóji ve vhodných oblastech by i na našem území bylo přínosem nejen pro produktivitu vlastní rostlinné výroby, tj. pro ozdravění osevních postupů a zvýšení úrodnosti půdy, ale sója by mohla mít i nezanedbatelný význam jako tržní plodina.
Sója v našich podmínkách nikdy nezaujímala významnější postavení. Nebyla proto ani pevnou součástí osevních postupů. Největší plocha sóji u nás byla zaznamenána v roce 1949 - 2631 ha. Potom následoval pokles jejích ploch. K novému a zatím největšímu vzestupu výměry sóji v ČR došlo až v posledních třech letech, a to především zásluhou pěstování kanadských odrůd sóji firmy Prograin (podle hrubého odhadu asi na 3100 hektarech).
Dosud malé rozšíření ploch a určitý despekt k pěstování sóji v našich podmínkách lze vysvětlit tím, že jde v našich podmínkách o netradiční a maloobjemovou plodinu, že nebyly k dispozici vhodné a výkonné odrůdy této plodiny pro půdně-klimatické podmínky ČR a že sója u nás dává jen malou výnosovou jistotou. Tu ovlivňují – v porovnání s našimi tradičními plodinami - její odlišné ekologické nároky na podmínky prostředí. Zejména jsou to odlišná fotoperiodicita (sója je rostlina krátkodenní) a její značná náročnost na vláhu a teplotu.
Význam tradice a rozšíření pěstování konkrétních plodin v daném regionu nebo oblasti nelze přeceňovat. Značně obdobná situace jako se sójou byla u nás v historicky nepříliš dávné minulosti s pěstováním kukuřice. Tato rostlina, pocházející z tropické a subtropické oblasti Jižní a Střední Ameriky, je však nyní v důsledku vysokého zkulturnění u nás velmi rozšířená. Je pěstována především na siláž a v posledních letech se podstatně zvyšují i její plochy na zrno. Lze konstatovat, že kukuřice je nyní relativně úspěšně pěstována ve všech zeměpisných šířkách od 58° s. š. (Švédsko) až po 42° j. š. (N. Zéland). To umožnila existence a možnost volby mezi vhodnými a výkonnými odrůdami.
Obdobně, v důsledku vývoje a zavádění nových výkonných odrůd, se nyní začíná rozšiřovat i pěstování sóji do vyšších zeměpisných šířek. Jde zejména o kontinent Severní Ameriky - sever USA a jižní oblasti Kanady (45 - 48°, popř. až 49° s. š), tedy zeměpisných šířek přibližujících se zeměpisné šířce naší republiky. Možnost výběru vhodné a výkonné odrůdy je proto hlavním momentem, který v současné situaci v podstatě rozhoduje o pěstitelském úspěchu. Pod pojem vhodnost odrůdy musíme zahrnout i značnou šíři její plasticity, tj. přizpůsobivosti k našim častým výkyvům počasí jak během poměrně dlouhého přechodného jarního období v době zakládání a vzcházení porostů, tak i v průběhu hlavní vegetace.
Pokud jde o nižší anebo nízkou výnosovou jistotu sóji, lze uvést, že tato skutečnost je příznačná pro všechny luskoviny a patří mezi hlavní důvody jejich menšího rozšíření v podmínkách ČR, než by si zasluhovaly. Výnos sóji, tak jako ostatních luskovin, je podstatně více než u obilnin ovlivněn průběhem povětrnostních podmínek v jednotlivých fázích jejich vegetace. Na rozdíl od obilnin jsou rostliny sóji i ostatních luskovin podstatně citlivější na kvalitu založení porostu, vyznačují se malou autoregulační schopností, a tím nižší vzájemnou kompenzací jednotlivých výnosových prvků, nereagují na některá intenzifikační opatření běžná v rostlinné výrobě a podobně. Z těchto důvodů, za účelem maximální eliminace uvedených skutečností, a tím dosažení větší výnosové stability, je proto třeba věnovat velkou pozornost jak již zmíněnému výběru odrůdy, volbě polohy a pozemku, včetně jeho přípravy, tak i všem dalším agrotechnickým a ochranným opatřením. Této problematice jsou věnovány další příspěvky v této příloze.
Daniel Štranc,
Ing. Jaroslav Štranc, CSc.,
ZEPOR+, Zemědělské poradenství
a soudní znalectví Žatec,
Ing. Přemysl Štranc,
Česká zemědělská univerzita v Praze
