Ozimá pšenice je v České republice nejvýznamnější polní plodinou pěstovanou na přibližně čtvrtině orné půdy. Patří mezi tzv. tržní komodity, které pozitivně ovlivňují ekonomiku většiny zemědělských podniků. Je pěstována prakticky ve všech výrobních oblastech.
Příznivé míry rentability pěstování je dosahováno především ve stanovištních podmínkách řepařské, kukuřičné, částečně také obilnářské výrobní oblasti, i když určitá část produkce potravinářské pšenice pocházela zvláště v minulých letech i z bramborářské výrobní oblasti a její pěstování bylo vesměs rentabilní. Stanovištní podmínky do značné míry ovlivňují dosažení parametrů kvality požadovaných pro různé způsoby využití produkce (potravinářské, krmivářské, technické, energetické).
Vhodnost oblastí pro pěstování pšenice v ČR z hlediska kvality produkce byla v tehdejším Výzkumném ústavu obilnářském v Kroměříži zpracována již na konci sedmdesátých let. V praxi nejsou tyto podklady příliš respektovány. I v méně vhodných podmínkách jsou pěstovány potravinářské odrůdy pšenice s nadějí na dosažení potravinářské kvality a vyšší tržní ceny. Potravinářské odrůdy tak zaujímají asi 70 % plochy pšenice, ale k potravinářským účelům je jí nakonec využito pouze kolem 1,2 mil. tun, což představuje 25 - 30 % celkové produkce pšenice. Výsledkem je neefektivní nadprodukce části potravinářské pšenice, která se projevuje ve dvou směrech:
- zvýšenými náklady na pěstování potravinářské pšenice v méně příznivých podmínkách (především náklady na dusíkatá hnojiva, případně pesticidy), přičemž nepotravinářské odrůdy obvykle dosahují při stejných vstupech vyšších výnosů,
- nižší účinností krmivářských produktů vyráběných z potravinářských odrůd.
Tuto situaci lze do určité míry řešit vývozem potravinářské pšenice nebo mouky.
Plochy
Sklizňové plochy pšenice ozimé se ve víceletém trendu spíše zvyšují. Meziroční výkyvy v osévaných plochách se pohybují řádově v desítkách tisíc hektarů a. v případě nepříznivého průběhu počasí při zakládání porostů (září, říjen) nebo po silných mrazech mohou přesahovat i 100 tis. ha (např. v ročníku 1998 / 1999). V loňském roce byla pšenice ozimá pěstována na ploše 888,2 tis. ha. Pro sklizeň v roce 2001 byla vyseta na 864,6 tis. ha. To představuje snížení osevních ploch o 23,6 tis. ha (2,7 %), nejvíce v Libereckém (o 37,1 %) a Olomouckém kraji (o 5,4 %).
Výnosy
Nárůst výnosů byl od počátku sedmdesátých až do devadesátých let analogický situaci v západoevropských zemích: meziroční přírůstek průměrného výnosu činil 0,098 t.ha-1 v období 1960 - 1990 a 0,106 t.ha-1 v období 1970 - 1990. Na konci osmdesátých let nebyly výrazné rozdíly mezi zeměmi západní Evropy a Českou republikou. Kolísání průměrných ročních výnosů od trendu však bylo vyšší. Devadesátá léta přinesla výrazné oddělení výnosových trendů.
Zavádění nových pěstitelských technologií a nově vyšlechtěných odrůd umožnilo v západoevropských zemích v letech 1992 - 1998 zvyšovat meziročně výnos o 0,139 t.ha-1. V posledním roce tohoto období (1998) bylo v zemích EU dosaženo průměrného výnosu 6,88 t.ha-1. Tento nárůst výnosů v EU není doprovázen snížením kvality zrna. V České republice naopak došlo na počátku devadesátých let k podstatnému snížení průměrných výnosů ozimé pšenice (i ostatních obilnin kromě kukuřice) a jejich stagnaci v posledních letech (1992 - 2000) na úrovni kolem 4,5 t.ha-1. To se projevuje zvyšováním rozdílů mezi potenciálním a aktuálním výnosem u nás, a naopak snižováním tohoto rozdílu v zemích EU. K hlavním příčinám patří:
- Snížení dotací, transformace zemědělství včetně odchodu kvalifikovaných agronomů z prvovýroby vedoucí k větší diferenciaci a extenzifikaci hospodaření.
- Využití intenzifikačních opatření v rámci pěstitelských technologií ozimé pšenice je v našich podmínkách omezeno finančními možnostmi zemědělských podniků (náklady na certifikované osivo, agrochemikálie, diagnostiku a poradenské služby). Intenzifikaci, si může dovolit poměrně málo zemědělských podniků.
- Hlavní rozdíly, jsou ve kvalitě zakládání porostů, intenzitě hnojení a používání fungicidů včetně jejich operativní aplikace. V České republice zatím stále jako rozhodující ochranářské opatření převažuje odplevelení porostů. V sousedním Německu je v přepočtu vynakládáno na odplevelení porostů více prostředků než v ČR, ale náklady na odplevelení jsou překonány náklady na fungicidy. Tento přelom nastal ve druhé polovině devadesátých let. Dusík je používám v porovnání s Německem v poloviční dávce. Fungicidy jsou v ČR aplikovány asi na 70 % plochy ozimé pšenice, ale v Německu je v některých oblastech prováděno ošetření fungicidy 2 - 3x. Také skladba fungicidů se liší více jak skladba herbicidů. Další velký rozdíl je v termínu používání fungicidů. Zatímco u nás převažuje kurativní aplikace, v zemích západní Evropy používají spíše preventivní aplikace, které mají vyšší výnosový efekt.
Produkce
I přes stagnaci výnosů u nás dochází k nadprodukci zrna pšenice, především v důsledku snížení stavů hospodářských zvířat. V roce 2000 bylo sklizeno 4116 tis. tun pšenice, o 88 tis. tun více než v roce 1999. Při započítání zásob byla celková nabídka pšenice 4 794 tis. tun. Požadavky na mlýnské zpracování byly splněny produkcí kolem 1 500 kvalitní potravinářské pšenice. Výsledky monitoringu kvality loňské sklizně jsou v průměru lepší než v roce 1999, ale existují značné rozdíly. To klade velké požadavky na výběr vhodných partií pro potravinářské zpracování. Na krmivářské využití se v posledních letech spotřebovává 2000 - 2250 tis. tun pšeničného zrna. Využívání pšenice k technickým účelům je zatím omezené (1 tis. tun).
Nadprodukci pšenice vyvážíme především do zemí v evropském regionu, které mají neúrodu nebo nedostatek této komodity (Bělorusko, Slovinsko, Polsko, Ukrajina, ale také Německo). Z více jak 90 % je vyvážena potravinářská pšenice.
Na základě licencí vydaných pro první pololetí roku 2001 lze předpokládat vývoz do 500 tis. tun. Vzniká tak obava o uchování dostatečného množství kvalitního zrna pro mlýnské zpracování až do letošní sklizně, tj. ze vzniku podobné situace jako v roce 1995, kdy přehnané vývozy vedly k nárůstu cen a nakonec k dovozu.
Podobně jako v roce 1995 jsou ceny pšenice v marketingovém roce 2000 / 2001 pod tlakem zahraniční poptávky, která umožnila nárůst tuzemských cen potravinářské pšenice ze 3400 Kč.t-1 (v červenci 2000) na 4100 Kč.t-1 (v lednu 2001). Do nové sklizně lze předpokládat nárůst ceny na 4200 - 4500 Kč.-1, která po nové sklizni již zřejmě neklesne pod 4000 Kč.t-1.
Světové a tuzemské ceny pšenice se přibližují, v současné době se liší o dopravní náklady, tj. asi o 30 % tuzemské ceny. V marketingovém roce 2000 / 2001 se odhaduje světová sklizeň pšenice o 1 % nižší než v předchozím roce. Spotřeba může převýšit sklizeň o 15 mil. tun, čímž poklesnou zásoby o cca 10 %. Úroveň zásob pšenice se tak může přiblížit hranici, při které nelze vyloučit určitou cenovou nestabilitu. Pro situaci na našem trhu je důležitá vyšší cenová úroveň v Polsku a Maďarsku.
Odrůdy
V souvislosti se šlechtěním a povolováním nových odrůd je třeba upozornit na některé rizikové faktory. V posledních letech byly mírné zimy a průběh povětrnostních podmínek vyhovoval západoevropským odrůdám pšenice, především z Francie, Nizozemí a Velké Británie (odrůdy Ritmo, Versailles, Corsaire, Rialto), které ve státních registračních zkouškách dávaly vysoké a stabilní výnosy. Logicky to vede ke zvyšování podílu západoevropských odrůd v našem sortimentu (z 53 registrovaných odrůd je 18 západoevropských). Západoevropské odrůdy však mají vesměs nižší zimovzdornost, a protože jsou vytvářeny pro humidnější klima, mají pro naše podmínky mnohdy nevhodně kombinovanou odolnost proti houbovým chorobám. Při jejich rozšiřování v praxi se zvyšuje riziko vymrzání porostů nebo nižších výnosů v důsledků sucha, případně problémů s ochranou porostů. Značná šíře odrůdového sortimentu na druhé straně umožňuje výběr vhodných typů odrůd do různých pěstitelských podmínek i pro různé využití produkce podle zařazení do jednotlivých kategorií jakosti (připravovaná norma pro potravinářskou pšenici rozlišuje podle účelu využití produkce pšenici pekárenskou a pečivárenskou). I přesto, že se počet domácích odrůd snížil na polovinu jejich množení bylo v roce 2000 prováděno na 70 % množitelských ploch.
Závěr
Odbyt a zpeněžení produkce pšenice se v roce 2000 zlepšily. Přesto je třeba stále hledat možnosti úspor a využívat rezerv, umožňujících zvýšit efektivnost způsobů hospodaření a pěstitelských technologií.
Ukazuje se, že máme podmínky na to, abychom se v budoucnosti v rámci EU s produkcí pšenice i ostatních obilnin uplatnili. Vstup do EU může pěstování a produkci obilnin stimulovat. Perspektiva pěstování obilnin a zvláště ozimé pšenice v ČR je proto dobrá. Prvovýrobci však musí klást větší důraz nejen na výnos, ale také na kvalitu zrna.
V příštích letech lze v ČR očekávat další diferenciaci pěstebních technologií. Zřetelnější orientaci pěstování pšenice ke krmivářským, technickým, případně energetickým účelům při co největší rentabilitě přímých vstupů (low input hospodaření) ve vyšších polohách a v méně příznivých oblastech (LFA), kde již v současnosti není všechna orná půda dostatečně obhospodařována. V produkčních podmínkách řepařské a kukuřičné výrobní oblasti bude naopak pšenice ozimá pěstována stále intenzivněji (analogicky s trendy produkčních oblastí EU) s cílem dosažení co největšího výnosu kvalitního zrna a zisku z hektaru.
Doc. Ing. Jan Křen, CSc.,
MZLU v Brně,
Zemědělský výzkumný ústav
Kroměříž, s.r.o.
