Pěstování brambor v ekologickém zemědělství

Základem ekologického zemědělství je holistické chápání přírody, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje. Počátky ekologického zemědělství v ČR sahají do konce roku 1990, kdy bylo založeno pět svazů sdružující ekologické zemědělce. V roce 1993 již bylo registrováno 135 ekologických podniků, které hospodařily na ploše kolem 15 tisíc hektarů. V roce 1999 se ekologicky obhospodařovaná plocha zvýšila na 98 tisíc hektarů a počet registrovaných podniků se zvýšil na 365. Ekologicky hospodařící podniky v roce 1999 tak představují 2,3 % plochy zemědělské půdy v ČR. Od počátku se všechny ekopodniky řídily metodickými pokyny pro ekologické zemědělství a v roce 2000 vstoupil v platnost i „Zákon č. 242 / 2000 Sb., o ekologickém zemědělství“ a následně „Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 53/2001 Sb.“, kterou se zákon provádí.

Osvědčení o původu bioproduktu vydává kontrolní orgán a produkt je označen tak, že k jeho názvu je přidáno slovo „bio“ a - nevylučuje-li to povaha bioproduktu - i grafický znak.
Brambory jsou neodmyslitelnou součástí pěstovaných plodin v ekologickém podniku. Nedosahují velkých ploch a většinou se plocha biobrambor v jednom podniku pohybuje pod hranicí jednoho hektaru.. Celkem jsou biobrambory v ČR pěstovány na ploše kolem 200 ha. Výnosy biobrambor jsou ovlivněny celou řadou faktorů a v porovnání s výnosy dosaženými při konvenčním pěstováním jsou až o 39 % nižší, jsou silně závislé na ročníku a mohou být i vyšší.
Snížení variability výnosu a výtěžnosti tržních hlíz u brambor v ekologickém pěstování a také snížení rozdílu výnosů mezi oběma způsoby pěstování – ekologickém a konvenčním - - vyžadují dodržení zásad, které omezí negativní projev neovlivnitelných činitelů.

Osevní postup

Celý systém osevního postupu biofarmy je zaměřen na hospodaření se živinami a jejich efektivní využití. Brambory patří k plodinám, kde je export organické hmoty poměrně velký – až 65 %, z půdy tedy více odčerpávají nežli zanechávají. Náhradu exportované organické hmoty v osevním postupu je to nutné řešit jetelovinami, jetelotrávami a luskovinami.
Na předplodinu jsou brambory nenáročné, ale jsou náročné na stav zaplevelení, které předpolodina zanechává. Naopak brambory jako předplodina po správně prováděné mechanické kultivaci zanechávají ornici v dobrém kulturním stavu. Při pěstování brambor na stejném pozemku je doporučována minimálně tříletá přestávka. Při menším odstupu se zvyšuje nebezpečí výskytu kořenomorky bramborové, plísně bramborové, mandelinky bramborové a případně i intenzita zaplevelení.
Brambory jsou řazeny převážně po obilninách a dovolí-li to podmínky, je vhodné jejich nižší předplodinovou hodnotu zlepšit pěstováním meziplodin. Zelené hnojení příznivě ovlivní zpracování půdy a fyzikální vlastnosti zvláště u těžších půdy.
Velmi důležitý je výběr pozemku. Vhodné jsou pozemky, kde je dobré proudění vzduchu, které je významné pro rychlé osychání rostlin. Nevhodné jsou údolní pozemky s nebezpečím mrazíků, s pomalejším osycháním rosy a větším tlakem plísně bramborové. Vhodné jsou půdy s dostatečnou mocností ornice, které udržují dobrý vzdušní a vodní režim. Těžké, lehké, kamenité a mělké půdy jsou nevhodné.

Zpracování půdy

Brambory vyžadují dobře prokypřenou ornici, která dává možnost růstu stolonů a zvětšování objemu hlíz. V utužené půdě se opožďuje vzcházení, vyvíjí se slabý kořenový systém a hlízy bývají deformované.
Nenahraditelným zásahem po sklizni obilnin je podmítka, která šetří půdní vláhu, má plevelohubný účinek a ulehčí zpracování půdy na podzim. Podzimní orbou zapravujeme organická hnojiva. Provádíme ji za vhodného vlhkostního stavu tak, aby byla schopna drobit. Postačuje středně hluboká orba nebo orba na plnou mocnost ornice bez zvyšování podílu kamene.

Hnojení

Základním hnojivem pro ekologické pěstování brambor je chlévský hnůj, který je hlavním zdrojem potřebným makro i mikroprvků. Čím čerstvější (méně uleželý) je hnůj, tím dříve a v menších dávkách by měl být aplikován. Porost brambor nemá trpět nedostatkem živin a dávka hnoje (25 - 50 t.ha-1) má odpovídat potřebě rostlin v závislosti na druhu půdy a její úrodnosti. Chlévský hnůj zapravujeme na podzim. Zapravení na jaře může v letech s nižším úhrnem srážek zhoršit zásobení rostlin vodou a zvyšuje i nebezpečí výskytu strupovitosti hlíz – zejména u odrůd s nižší odolností vůči strupovitosti. Kejdu používáme opatrně a vždy kvalitní s požadovaným obsahem sušiny (minimálně 8 %). Po aplikaci kejdy je obvyklý vyšší výskyt plevelů. Močůvka zhoršuje chuť brambor a může způsobit šednutí dužniny. Sláma je méně vhodným organickým hnojivem. Po jejím zaorání se setkáváme s výrazně vyšším výskytem strupovitosti.

Výběr odrůdy a sadba

Volba vhodné odrůdy, kvalitní sadba a její příprava jsou předpokladem dosažení optimálního výnosu a kvality hlíz při pěstování brambor v ekologickém zemědělství.
Pro ekologického zemědělce jsou vhodné odrůdy s kratší vegetační dobou, proto volí odrůdy s rychlým počátečním růstem, které nasazují menší počet hlíz a vykazují vyšší odolnost proti chorobám – zvláště proti plísni bramborové. U produkce, kde jsou hlízy tržně upravovány (praní, kartáčování), je třeba volit odrůdy, které tyto úpravu snáší.
Předpokladem využití výnosového potenciálu odrůd je použití kvalitní sadby. Zákon
č. 242 / 2000 Sb., o ekologickém zemědělství předpokládá, že od 31. 12. 2003 již nebude možné v ekologickém zemědělství použít jiný rozmnožovací materiál než ekologického původu. Zde bude ještě nutné vysvětlit a dopracovat podmínky tvorby rozmnožovacího materiálu v ekologickém zemědělství.
Vlastní sadba se většinou vysazuje bez přetřídění. Přesto se vyplatí ji velikostně přetřídit. Práce sazeče je pak kvalitní, s menším počtem „dvojáků“ nebo naopak vynechaných míst. Odklíčení sadby v průběhu skladování a těsně před výsadbou je nevhodné a nelze je doporučit.
U sadby pro ekologické pěstování brambor je biologická příprava významné opatření, které zvyšuje stabilitu výnosu a následně výtěžnosti konzumních hlíz. Pěstitel brambor v ekologickém zemědělství by proto měl vždy použít sadbu biologicky připravenou naklíčením nebo narašením.
Naklíčení a narašení hlíz se projeví:
- zkrácením období mezi sázením a vzcházením,
- snížením nebezpečí mezerovitosti,
- dosažením rychlého růstu kořenové soustavy a natě,
- podporou alterresistence – odolnosti stářím
- nárůstem hlíz konzumní velikosti.

Výsadba

Optimální hustota porostu je asi 42 - 44 tisíc rostlin na 1 hektar. To vytváří podmínky pro osychání porostu a oddaluje výskyt plísně bramborové. Při určení termínu sázení by mělo být respektováno staré pořekadlo „Zasaď mě brzo, vzejdu, až budu chtít, zasaď mě v pravý čas, vzejdu brzo“. Toto pořekadlo poukazuje na význam dostatečného prohřátí půdy před sázením nad 8 °C.

Ošetření po výsadbě a regulace plevelů

Účinné je střídání proorávky a vláčení. Tento postup lze bez obtíží provádět až do vzejití. Zvláštní opatrnosti je třeba při vzcházení (vzhledem ke křehkosti klíčků). Po vzejití spočívá další ošetření v kypření meziřádků pomocí pleček nebo hroubkovačů. Vzhledem k nebezpečí poškození rostlin platí: čím větší je bramborový trs, tím opatrněji plečkujeme. Posledním kultivačním zásahem by mělo být hrůbkování s dobrým zformováním hrůbků, které omezí výskyt plísně bramborové na hlízách, výskyt zelených hlíz a vznik dalších škod.
Ochrana proti chorobám a škůdcům při ekologickém pěstování brambor spočívá v dodržování odstupu v pěstování, kvalitě agrotechnických zásahů a kvalitě sadby. Přípravky proti plísni bramborové a mandelince bramborové mohou být voleny jen z těch, které jsou uvedeny v seznamu přípravků a ostatních prostředků na ochranu rostlin, publikovaném ve Vyhlášce č. 53 / 2001 Sb., kterou se provádí zákon o ekologickém zemědělství.

Sklizeň

Mechanické zničení natě je možné provést za podmínek, kdy rozbitá nať velmi rychle zaschne, což zabrání napadení hlíz plísní bramborovou. Obecně lze doporučit ukončení vegetace, když nať je napadena plísní bramborovou v rozmezí 10 - 20 %. Ukončení vegetace při vyšším napadení natě je možné připustit pouze je-li delší období beze srážek, je rychlé osychání rosy a nejedná se o rizikové lokality.
Časový odstup dvou týdnů od zničení natě je dostačující pro vyzrání – dostatečné zpevnění slupky. Vyorání by se nemělo provádět při teplotě pod 5 °C a nad 25 °C. Hlízy jsou více citlivé na mechanické poškození. Sklizeň za deště a krátce po dešti přináší zvýšené nebezpečí mechanického poškození.
Třídění je třeba provádět při teplotě hlíz nad 10 °C. Také balení a další manipulace při teplotě nad 10 °C snižuje poškození hlíz.

Skladování

Předpokladem dobrého skladování je nízké poškození hlíz, oschnutí a zahojení hlíz v krátké době (2 týdny). Dvoutýdenní hojící období je charakterizováno tvorbou korkového pletiva na poraněných místech a zvýšeným dýcháním. Teplota hlíz by měla být postupně snížena až na optimální skladovací teplotu, která je rozdílná podle účelu využití brambor: 4 – 5 oC pro dlouhodobé skladování konzumních brambor 5 – 8 °C pro krátkodobé skladování konzumních brambor.

Doc. Ing. Jiří Diviš, CSc..
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích,
zemědělská fakulta