Vičenec ligrus je zajímavým druhem, který lze využívat k pícním účelům, především v teplejších částech naší republiky. Navíc jeho bohatý kořenový systém je zdrojem organické hmoty. Na výsušných, mělkých vápenitých a opukových půdách je bezkonkurenční plodinou a v takových podmínkách překonává i vojtěšku setou.
Vičenec ligrus Onobrychis viciifolia SCOP. je také znám pod názvem esparzeta. S jeho pěstováním se započalo v 16. století ve Francii, odkud se postupně rozšířil do celého světa. Jedná se o víceletou až vytrvalou bylinu s mohutným kořenovým systémem. Hlavní kořen se mělce větví a jednotlivé větve rychle pronikají do půdy. Touto rychlostí předčí i vojtěšku. Vedle toho má mohutnou síť postranních kořínků, které se rozkládají již v ornici a pronikají i do sebenepatrnějších štěrbinek ve skalách.
Popis rostliny
Výhodou bohatého kořenového systému v povrchových vrstvách ornice je to, že může okamžitě reagovat na dešťové srážky a dále obohacuje ornici o velké množství organické hmoty. Na koříncích vičence setého se ve srovnání s jinými jetelovinami vytváří relativně více kořenových hlízek. To vše staví vičenec do role všestranně výhodné zlepšující předplodiny.
Kvalitní píce
Kvalita píce a její chutnost je velmi dobrá. Předností píce vičence je, že nenadýmá, stejně jako píce štírovníku růžkatého. Je proto velmi dobrou komponentou směsek pro pastvu koní. Vyznačuje se poměrně vysokým obsahem snadno stravitelných živin. Inkrustace lodyhy ligninem je podstatně nižší než u vojtěšky seté a štírovníku růžkatého.
V prvním užitkovém roce se doporučuje sklízet porosty na zeleno až v době plného květu, protože v době květu se v kořenech ukládají zásobní látky. Tím porosty zesílí, což se v dalších letech příznivě projeví na výnosnosti a také na vytrvalosti. V dalších letech se sklízí stejně jako ostatní jeteloviny na počátku kvetení. Píce vičence se velmi dobře suší a odrolování jeho lístků při sušení bývá nižší oproti jiným jetelovinám. Při použití vičence jako komponenty pastevních směsí je jeho předností, že pastvu snáší lépe než vojtěška, avšak při časté a zejména nízké pastvě jeho porost silně prořídne. Zvláště silně mohou být porosty poškozeny při pastvě ovcí v raných vývojových fázích.
Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu "Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity", Jeteloviny a ostatní pícniny, VÚP Troubsko 1834/2017-MZE-17253/6.2.2. a z prostředků DKRVO, číslo REg. Č. MZE-RO1720, financovaného Ministerstvem zemědělství.
Ing. Daniela Knotová, Ph.D.1
Ing. Jan Pelikán, CSc.2
1Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o.
2Zemědělský výzkum, spol. s r. o., Troubsko
Více si můžete přečíst ve Farmáři č. 9/2020.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Super plodina
Těším se že ji vyzkoušíme v EZ.
Na Lounsku a Mostecku je obvykle velké sucho tak uvidíme.
Dále naseji čirok Ruzrok a mrkev krmnou.
Navíc nás doba motivuje pěstovat více druhů plodin najednou.
Což se nám líbí. Máme zájem o spolupráci se šlechtiteli a výzkumnými ústavy.
Sláma tel. 778 079 039