Vyvážené hnojení minerálními a organickými hnojivy je zárukou nejen stabilních výnosů zemědělských plodin, ale i udržení půdní úrodnosti. Organická hnojiva stájová (hnůj, močůvka, kejda, apod.) či ostatní statková (sláma, řepný chrást a další rostlinné zbytky) jsou důležitou součástí koloběhu živin v zemědělském podniku. Jsou hlavním zdrojem přívodu organických látek do půdy a náhradou za rozloženou organickou hmotu vprocesu její mineralizace.
V období po roce 1990 se vzhledem ke snížení spotřeby minerálních hnojiv stala organická hnojiva důležitým a často jediným zdrojem rostlinných živin, zvláště fosforu a draslíku. Ve stájových hnojivech přicházejí do půdy živiny ve vhodném poměru a půda je obohacována aktivními látkami. Největší vliv organického hnojení, což potvrzují výsledky polních pokusů, je v bramborářské a pícninářské zemědělské výrobní oblasti. Ale i v kukuřičné a řepařské výrobní oblasti má organické hnojení příznivý vliv na výnosy plodin.
Poklesy stavu hospodářských zvířat se promítly i do hospodaření s organickými hnojivy. V posledních letech ubývá hlavně chlévského hnoje v důsledku poklesu stavů skotu. Z hlediska návratu organických látek do půdy tedy stále více převládají tzv. doplňkové zdroje, jako jsou sláma, řepný chrást. zelené hnojení atd. Uplatnění kompostů je v současné době minimální hlavně z důvodů vysoké nákladovosti jejich výroby.
Stájová hnojiva jsou důležitým zdrojem nejen organických látek, ale zejména rostlinných živin. Po odpočtu odhadovaných ztrát ve stájích a při skladování stájových hnojiv je v průměru ČR k dispozici ke hnojení asi 23 kg N, 15 kg P2O5 a 24 kg K2O na jeden hektar zemědělské půdy. Skutečný přívod těchto živin do půdy v konkrétním zemědělském podniku však závisí na počtu a druhu hospodářských zvířat, technologii jejich ustájení, včetně krmení, způsobech manipulace se stájovými hnojivy, tedy jejich skladování a aplikaci. Ztráty živin ve stájích a při skladování stájových hnojiv jsou při použití různých technologií často rozdílné. V případě dusíku mohou představovat u kejdy okolo 25 %, u hnoje dokonce 35 až 50 % celkového obsahu dusíku. Další ztráty nastávají po aplikaci stájových hnojiv na pozemcích. Podpovrchovou aplikací kejdy či včasným zaoráním kejdy či hnoje je však lze do značné míry eliminovat.
Cukrovka je plodinou s vysokými nároky na rostlinné živiny, zvláště z tzv. staré půdní síly. Dobře reaguje na organické hnojení a vápnění. Příjem jednotlivých živin a jejich využití je různé. Na výnos 50 tun bulev cukrovka odebere z půdy zhruba 250 kg N, 60 - 80 kg P2O5 a 250 - 350 kg K2O. Návratnost živin v chrástu zanechaném na poli je vysoká a dosahuje 50 - 60 % (P, N, Mg) a až 70 % v případě draslíku (K).
Za současného stavu, kdy se hnojí hlavně dusíkem, je důležité sledovat bilanci dalších živin, hlavně fosforu a draslíku. Bylo zjištěno, že pokles zásob přístupného P a K v půdě je obecně rychlejší v podnicích bez chovu dobytka, kde chybí vnitřní koloběh živin ve stájových hnojivech. Naopak, při pravidelném používání hnoje, např. v dávce 35 t.ha-1 jednou za čtyři roky, můžeme počítat s průměrným ročním přívodem živin ve výši 20 - 27 kg P2O5 a 53 - 62 kg K2O podle kvality hnoje. Při hnojení dalšími organickými hnojivy (kejda, močůvka, komposty, ale i sláma, chrást apod.) je údaje nutné upřesnit vzhledem k dávkám a kvalitě hnojiv (tabulkové hodnoty, popř. výsledky analýz). I kejda může být cenným hnojivem, i když spíše způsobuje problémy se skladovacími kapacitami. Pokud je kejda v dobré kvalitě správně aplikována, jsou živiny dobře využity rostlinami. Důležité pro správné využití kejdy je stanovení rozvozového plánu s přihlédnutím k rozdílným požadavkům pěstovaných plodin. Při bilancování živin v zemědělském podniku využívajícím kejdu k pravidelnému hnojení je kromě dusíku vhodné sledovat i přívod draslíku (u kejdy skotu) či fosforu (u kejdy prasat).
V podniku hospodařícím bez chovu hospodářských zvířat lze v osevních postupech s cukrovkou využívat posklizňových zbytků, tedy zaorávat veškerou slámu zrnin a chrást cukrovky. Průměrný roční odběr živin všemi plodinami v rámci takového osevního postupu se pohybuje v rozmezí 40 - 70 kg P2O5.ha-1 a 100 - 170 kg K2O.ha-1 orné půdy. Pokud je veškerý vedlejší produkt ponecháván na poli jako organické hnojení, navrací se zpět do půdy 5 - 10 kg P2O5.ha-1 a 50 - 60 kg K2O.ha-1. Zbylou část „sklizených“ živin je pak třeba uhradit minerálními hnojivy. Zvláště draslík je však nyní čerpán z půdy, přičemž se spoléhá na určité zásoby vytvořené v minulém období a na částečné uvolňování draslíku při zvětrávání půdních minerálů.
Hnojení dusíkem musí respektovat požadovanou kvalitu cukrovky. Přehnojování je nevhodné - nadbytek dusíku snižuje cukernatost a zvyšuje obsah technologicky škodlivých forem dusíku v bulvách. Dávky dusíku v průmyslových hnojivech by měly být stanovovány se zřetelem na využitelný dusík v půdě, pocházející z aplikovaných organických hnojiv, popřípadě reziduální dusík po sklizni předplodiny. Doporučované dávky průmyslových dusíkatých hnojiv k cukrovce, ke které byl na podzim zaorán hnůj, se pak mohou pohybovat například v rozmezí 60 - 100 kg.ha-1.
Pokud následuje po cukrovce sladovnický ječmen, je třeba počítat s uvolňováním dusíkuze zaoraného chrástu cukrovky (obsah 3,5 - 4,0 kg N.t-1, hnojivá účinnost v prvním roce 40 - 60 %). Na zásobování následné plodiny dusíkem se může rovněž projevit i reziduální efekt stájových hnojiv použitých k cukrovce (bez vlivu chrástu, který byl odvezen z pole), jak je patrné z výsledků dlouhodobých výživářských pokusů v Praze - Ruzyni, s rozdílným organickým hnojením a stupňovanými dávkami živin v minerálních hnojivech (grafy 1 a 2).
Při používání organických hnojiv je třeba respektovat i požadavky ochrany životního prostředí. Jedním ze zákonů řešících tuto problematiku je zákon o hnojivech č. 156/1998, ve znění pozdějších předpisů (novela v roce 2000). Obecná ochrana vod bude i u nás řešena ve shodě se směrnicí o dusičnanech Rady Evropy (Nitrate Directive, 91/676/EEC). Hlavními body je vymezení oblastí citlivých na dusičnany a zavedení tzv. Kodexu správné zemědělské praxe (Code of Good Agricultural Practice). Nejdůležitějším opatřením je požadavek, aby každá farma měla dostatečnou kapacitu na uskladnění statkových hnojiv pro období, kdy není povolena jejich aplikace na půdu. Používání hnojiv musí být založeno na bilancování živin a požadavcích jednotlivých plodin, přičemž roční aplikace dusíku ve statkových hnojivech nesmí překročit 170 kg N.ha-1.
Ing. Jan Klír, CSc.,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Praha - Ruzyně
