Organická hmota představuje pouze malý podíl půdy, avšak tvoří celkem složitou složku, která se skládá z živých a neživých rostlinných, mikrobiálních a živočišných těl, později v různých fázích rozpadu a heterogenní směsi stabilních organických látek propojených s minerálním podílem půdy. Základem správného hospodaření je vyrovnaná bilance organických látek (uhlíku). Je však důležité, abychom doplňovali různé formy organických látek, jelikož jednotlivé složky organické hmoty v půdě jsou vzájemně provázané.
S problematikou půdní organické hmoty se setkáváme stále častěji. Témat, které se k této významné složce půdy vztahují, je v posledních letech mnoho. Mezi nejdiskutovanější patří například zvyšování obsahu organické hmoty za účelem zadržování uhlíku v půdě, resp. CO2 z atmosféry (tzv. sekvestrace uhlíku). Dlouhodobě se také hovoří o vlivu půdní organické hmoty na zadržování vody v půdě, a to v souvislosti se suchem, nebo naopak přívalovými srážkami a následnou erozí půdy či povodněmi. Jen za poslední měsíc se oba extrémy rychle vystřídaly (sucho na konci srpna, povodně v polovině září). Je organická hmota „všemocná“, aby mnohé problémy vyřešila? Její význam je nesporný, avšak často se setkáváme s nesprávnými, někdy až naivními představami o utváření, přeměnách či funkcích půdní organické hmoty.
Největší část běžných půd je tvořena minerálním podílem, který vznikl zvětráváním hornin a minerálů a vytvořil tzv. půdotvorný substrát. V něm se postupně začaly vyskytovat mikroorganismy, později rostliny a další živé organismy, které produkují různé organické látky. Jejich podstatou jsou uhlíkaté sloučeniny. Odumřelé zbytky původně živých organismů se v půdě rozkládaly, přeměňovaly a postupně docházelo k akumulaci těchto organických látek. Jejich nejvyšší obsah bývá obvykle ve vrchních vrstvách půdy. Základem současného obsahu organické hmoty v půdě je proto především historický (dlouhodobý) vývoj půd a půdně-klimatické podmínky, které akumulaci organických látek v půdě ovlivňovaly. Ve většině běžných půd však představuje obsah organických látek jen malý podíl z celkové hmotnosti pevné fáze půdy, nejčastěji pouze 2–5 %. Zbytek představuje minerální podíl. Proto je důležité o organickou hmotu neustále pečovat tak, aby z půdy neubývala.
Hospodařením na zemědělské půdě totiž také významně ovlivňujeme obsah organické hmoty, přičemž můžeme přispívat k jejímu mírnému navyšování nebo rychlejšímu úbytku. Nejrychleji ubývá organická hmota z pozemků, resp. jejich částí, které jsou vystaveny erozi (zejména vodní), kdy smyvem ornice, původně obohacené o organické látky, o tuto drahocennou půdu přicházíme. Proto jakékoliv agrotechnické postupy, které omezují erozi jsou důležité. Opětovné obohacení půdy o trvalou organickou hmotu trvá totiž desítky až tisíce let.
Ing. Jindřich Černý, Ph.D., prof. Ing. Jiří Balík, CSc., dr. h. c., Ing. Ondřej Sedlář, Ph.D., doc. Ing. Martin Kulhánek, Ph.D., Ing. et Ing. Simona Procházková, Katedra agroenvironmentální chemie a výživy rostlin, FAPPZ, ČZU v Praze
Celý článek najdete v časopisu Farmář č. 10/2024.
