Sója je zdrojem oleje, bílkovin a podobně jako další druhy z čeledi bobovitých je schopná za pomoci hlízkových baktérií obohacovat půdu o vzdušný dusík ve sloučeninách přístupných pro další plodiny. Ve světovém měřítku patří mezi významné strategické plodiny. U nás však zatím nepřekračuje pěstitelskou plochu deset tisíc hektarů a podobně jako další luskoviny má rezervy ve výnosech.
„Pokud porovnáme spotřebu bílkovinných rostlinných zdrojů, sójové boby budou na prvním místě se značným předstihem,“ zdůrazňoval Ing. Jiří Holeček, CSc., ze Zemědělské agentury, s. r. o., na semináři, který na konci roku uspořádala Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin (APZL). Více než dvě třetiny spotřebovaných bílkovin pochází se sójových bobů. Mnohem menší podíl připadá na další zdroje – na řepkové semeno, bavlnu, slunečnici nebo ryby.
Nevelké plochy i výnosy
Největšími producenty sóji ve světě jsou Spojené státy americké, Brazílie, Argentina a Čína. Státy Evropské unie pěstují sóju málo. Jednou z příčin může být zamítavý postoj unie k pěstování geneticky modifikovaných odrůd, které u sóji na americkém kontinentu převládají. Největšími pěstiteli této plodiny v Evropě jsou Itálie a Rumunsko.
Za posledních pět let se plochy sóji v České republice pohybují od 7,5 do 9,5 tisíce hektarů s tím, že v loňském roce byly sklizňové plochy na spodní hranici tohoto intervalu. Jak několikrát zaznělo na semináři APZL, všechny luskoviny pěstované na našem území mají rezervy ve výnosech. Nižší sklizeň je do značné míry limitující pro rozšiřování ploch luskovin. Příčinou nízkých výnosů u sóji není podle Ing. Holečka málo tepla, jak se občas uvádí, ale spíše nedostatek vláhy. To potvrzují povětrnostní podmínky několika posledních ročníků. Dalším hlediskem je délka vegetační doby. V některých letech přichází zima dost brzy a pěstitelé mají problém se sklizní i ranějších odrůd sóji. Přitom pozdnější odrůdy jsou schopné poskytovat právě vyšší výnosy. Rozmezí výnosů se v roce 2007 pohybovalo od 1,2 t/ha v okolí Prahy, kde sója trpěla suchem, po 3,5 t/ha na Ostravsku, což byl lokálně vysoký výnos. Odrůdy pěstované v České republice mají ale geneticky podmíněný ještě vyšší výnos.
Sója namísto dřeva
Sója slouží jako zdroj bílkovin a olejů k výživě jak lidí, tak hospodářských zvířat. Rostliny velkosemenných odrůd sóji mohou být přes 200 cm vysoké. Běžné odrůdy sóji, které můžeme úspěšně pěstovat i v některých oblastech u nás, dorůstají výšky okolo 50 cm. Čím vyšší rostliny, tím náchylnější jsou pochopitelně k poléhání nebo zlomení. Americkým šlechtitelům se však podařilo najít ze skupiny velkosemenných odrůd sóji zástupce, který je odolný vůči poléhání i při výšce přes 200 cm.
Na celulózu bohatá biomasa stonků by mohla také sloužit podobně jako jiné energetické plodiny. Spalování rostlinných zbytků vyšlechtěné sóji může poskytnout množství tepla srovnatelné s jinými zdroji, jako jsou dřevo, hnědé uhlí nebo biomasa z jiných druhů.
