Výnosová schopnost špičkových liniových odrůd a restaurovaných hybridů v podmínkách maloparcelkových pokusů dosahuje 7 - 8 t.ha-1. V poloprovozních pokusech, které každoročně realizuje Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin (SPZO) na 30 - 33 lokalitách, je výnosnost nižší, ovšem více koresponduje s výsledky dosahovanými na velkých provozních plochách. Odhadujeme, že výkonnost odrůd roste každoročně s pokrokem v genetice a šlechtění v globálním měřítku o 3 %.
Porovnání výkony odrůd v pokusných podmínkách a v provozu ukazuje graf 1. Můžeme z něj dedukovat, jak je výnosové schopnosti využíváno v praxi. V minulých letech jsme toto využití odhadovali na 50 - 60 %. V tom smyslu je zajímavý pohled na rozsah sklizňových ploch členů SPZO podle dosaženého výnosu za roky 1999 a 2000 (výsledky z roku 2001 neuvádíme z důvodu malé odlišnosti souboru). Jde o reprezentativní rozsah pěstování v rozsahu 132 872 až 140 689 ha (tabulka 1). V tabulce 2 je porovnáván rozsah pěstování a dosažené výnosy u členů SPZO, dále mimo členy SPZO a celkem v České republice.
V Německu dosahují špičkové podniky výnosu v průměru 5 t.ha-1 a v pokusných podmínkách až 6 t.ha-1. Nejvyšší dosažený výnos byl v roce 1999 na úrovni 7,16 t.ha-1 (Alpmann L., Sb. Hluk 2001). Ing. Jan Škeřík v uvedeném sborníku referuje o sledování špičkových výnosů v rámci SPZO u 42 podniků s celkovou výměrou 1462 ha a s rozsahem výnosů 3,80 - 5,36 t.ha-1 a s průměrným výnosem 4,47 t.ha-1. Rozdíl ve výnosech je vyvolán ročníkem, podmínkami prostředí, odrůdou, výší vložených prostředků a hlavně úrovní agronoma a managementu: V tomto sdělení se zaměříme na nejvýznamnější redukující faktory vyvolané škodlivými činiteli.
Co se změnilo v produkci řepky
Struktura rostlinné výroby
Především se změnila struktura rostlinné výroby. Je menší diverzita pěstovaných plodin a poklesl objem živočišné výroby. Projevilo se to v razantním snížení ploch pícnin na orné půdě, v menších plochách brambor, cukrovky, luskovin a přadného lnu při současném nárůstu ploch obilnin a ozimé řepky.
Osevní plochy řepky dosahují v posledním období 330 - 350 tisíc ha, což odpovídá podílu kolem 11 - 12 % orné půdy, který je jednoznačně nejvyšší v Evropě. Tento celostátní průměr však nemá velkou vypovídací schopnost, protože v sobě skrývá podnikové a regionální extrémy.
Zastoupení řepky na o. p.
Z biologického a pěstitelského hlediska lze za optimální považovat 11,5% podíl řepky na orné půdě, který umožňuje její pěstování i pěstování dalších brukvovitých druhů každých osm let. Ve velmi příznivých podmínkách a po omezené časové období je ještě průchodný podíl řepky 20 - 25 % s tím, že na stejný pozemek přichází řepka každý čtvrtý až pátý rok. Ovšem ve skutečnosti řepku velmi často pěstují na 33 % orné půdy při sledu ozimý ječmen - ozimá řepka - ozimá pšenice. Není výjimkou pěstování pouze dvou kultur, tj. 50 % řepky a 50 % pšenice. Výjimečně se již objevuje řepka i jako monokultura na 100 % půdy a někdy se ponechává plocha řepky z výdrolu na další užitkový rok.
Častá je zkušenost, že pěstitelé začátečníci dosahují prvním až druhým rokem, někdy i třetím rokem vynikajících výnosů s minimální redukcí výnosové schopnosti, ovšem v dalších letech je tato úroveň udržitelná jen za předpokladu velkých vkladů do nákupu hnojiv, pesticidů a při vysoké agronomické dovednosti.
Střídání plodin se stává jednou z hlavních částí racionálního systému pěstování. Ukazuje se, že pěstování řepky bez soustavy střídání plodin a pod vlivem nárůstu škodlivých činitelů (plevele, škůdci, choroby) a v důsledku porušení harmonické výživy porostů je biologicky i ekonomicky velmi náročné. Pozorujeme, že ve výkonném prostředí a při dostatku vláhy nastává útlum později, v sušších a méně výkonných podmínkách dříve (Úroda 11/2001). Nerespektování zásad střídání plodin ilustruje také kalamitní výskyt slimáčků, hrabošů a v posledních letech například ve Francii také rozmnožení nebezpečného rostlinného parazita - zárazy větevnaté (Orobanche ramosa L.) (Oleoscope 2001, Květy olejnin 1/2001).
Půda a hnojení
Destrukce půdní struktury, zhutnění ornice vlivem těžkých mechanismů, zhoršení odtokových podmínek, vymáčení rostlin, nedostatek vzduchu v půdě, nedostatek organického hnojení (statkových hnojiv i zeleného hnojení) vyvolává onemocnění řepky, při němž lze obtížně určit, zda převládají například při padání klíčků příčiny fyziologické, nebo patologické, vyvolané fómovým černáním, fuzariózami, rhizoctonií či jinými patogeny. Určitým východiskem může být omezení počtu vstupů do porostů, uplatnění mulče a půdoochranné technologie, ale podle druhu půdy i hluboké kypření.
Jako důsledek porušení rovnováhy při zásobování rostlin základními živinami (N, P2O5, K2O, MgO), dále i nedostatku vápníku a absence hnojení statkovými hnojivy často nastupuje deficience mikroprvků (bóru a molybden), ale hlavně se objevuje deficit síry. Nedostatečná výživa sírou se stává zdravotním problémem (tabulka 3). Podíl plodin náročných na síru (hlavně řepky) se v osevním postupu zvýšil. Pokročilo odsiřování elektráren, a tak poklesl spad oxidu siřičitého, který byl významným zdrojem síry.
Je také zjištěno, že jednostrannou a luxusní výživou řepky dusíkem stoupá poškození živočišnými škůdci, narůstá infekční tlak houbových chorob a klesá pravděpodobnost úspěšného přezimování. Východisko: Hnojit podle rozborů půdy, stanovení Nmin, etapové hnojení dusíkem zjara. Pro omezení výskytu slimáčků jsme vyzkoušeli aplikaci vápnodusíku úspěšně používaného zejména v zelinářství. Tento zásah se nám neosvědčil z důvodu přísunu neúnosně vysokého množství dusíku na podzim, ale hlavně z důvodu vysoké ceny hnojiva (výrobek Perlka - SKV Trostberg).
Odrůdy
Projevuje se také změna odrůdové skladby, kdy jedním z negativních jevů „00“ odrůd je v porovnání s tradičními erukovými odrůdami jejich větší citlivost na škodlivé faktory, hlavně na komplex houbových chorob. Například v 60. až 70. letech minulého století se v Československu nevyskytoval nyní nejnebezpečnější patogen řepky - fómové černání stonku. Jeho výskyt se uvádí i v Holandsku, Francii a na Novém Zélandu (dr. Nováková, 1963).
Je tady i problém stability v přezimování a posouzení zimovzdornosti registrovaných odrůd. Stanovení LT50, kdy odumírá 50 % jedinců v laboratorních podmínkách, je cenná metoda, ale nezastupitelnou informací je i četnost let s nepříznivým průběhem zimy a předjaří. Nezbytností je také používání metody polní bonitace (poslední rok se značným rozsahem zaorávek 25 % byl ročník 1995/96). Druhotně vlivem mrazových škod a i vlivem mechanického poškození stoupá infekční tlak některých chorob (fóma, plíseň šedá a další).
Poklesem výskytu síry, prvku s fungicidním účinkem, a genetickou blokací při ukládání síry do generativních orgánů (šešule, semena) klesá rezistence řepky proti některým patogenům.
Probíhá intenzivní šlechtění na zvýšení odolnosti proti houbovým chorobám (hlavně fómě) s cílem dosáhnout v rezistenci úrovně bezerukové odrůdy Jet Neuf. Ukazuje se vyšší rezistence u trpasličích a polotrpasličích forem řepky (osobní informace z Francie - dr. Renard). Úspěchy šlechtění na rezistenci jsou evidentní, ale stabilita této rezistence je vlivem pěstování určité odrůdy na velkých plochách a při existenci variability kmenů fómy malá.
Šíření plevelů
V poslední době zaznamenáváme rozšířování obtížných druhů plevelů, jako jsou heřmánkovité, svízel přítula, chundelka metlice, mák vlčí, úhorník mnohokvětý a další, vedle rozšíření plevelných druhů nižších pater, jako jsou ptačinec žabinec, violka a brukvovité plevele. Signalizuje se objevení částečné rezistence vůči herbicidům Gallant super (haloxyfop) a Agil (propaquizafop), menší riziko je u Butisanu (metazachlor), Kerbu 50 W (propyzamid) a pro účinné látky clomazone a propyzamid (Pramen: Biologische Bundesanstalt, DLG 1/2002). Silně fytotoxické pro brukvovité druhy jsou exudáty pýru plazivého (Mikulka J., 2002).
Obtížnější se jeví boj proti výdrolu obilnin, který poškozuje podzimní vývoj řepky. V ranějších oblastech pěstování, jižní Slovensko a jižní Morava, kde sklizeň řepky probíhá ve druhé až třetí dekádě července, umožňuje mělká podmítka jejich mechanickou likvidaci, ovšem v oblastech, kde je krátké meziporostní období mezi sklizní pšenice a setím řepky, je jediným řešením aplikace graminicidů.
Minimalizace zpracování půdy
Rozšíření půdoochranných a minimalizačních technologií zpracování půdy spolu s hospodařením se slámou i mulčem přispívá bezesporu ke zlepšení struktury půdy, obsahu humusu v půdě, ke snížení spotřeby pohonných hmot, pracovních nákladů a u řepky hlavně umožňuje zasetí v agrotechnické lhůtě.
Ovšem spolu s uplatněním těchto nových metod přípravy půdy má zvláštní význam osevní postup, zdůrazňuje se vliv fytokarantenních opatření (sklizňové zbytky, vzdálenost honů jednotlivých ročníků řepky apod.). Jak u ozimé pšenice, tak u řepky se diskutuje o nebezpečí přenosu infekce ze zelených i odumřelých rostlin na nové porosty. Doporučuje se zařazení klínového orebného nářadí a hlubší použití talířových bran.
Byl sledován výskyt brouků i larev dřepčíka (Psylliodes chrysocephala) při konvenční a minimalizační přípravě půdy a při setí do nezpracované půdy. Nejmenší výskyt byl zjištěn u minimalizační technologie a při přímém setí. Vysvětlením je zřejmě skutečnost, že na půdě rovně zpracované a s malým počtem hrud má škůdce k dispozici menší počet úkrytů (Schierbaum - Schichler a ostatní, Raps 3/2001).
Publikovány byly i předběžné výsledky s pozorováním vlivu různého výsevku (30 a 60 rostlin na 1 m2) na napadení rostlin larvami dřepčíků (Psylliodes chrysocephala). Bylo pozorováno, že samičky kladou různý počet vajíček při různém počtu rostlin, které jsou k dispozici. To znamená, že při menším počtu rostlin kladou samičky větší množství vajíček na jednotlivé rostliny. Ovšem rostliny při malém počtu jedinců bývají mohutnější a přitom u nich například 18,9 larvy na rostlinu při 30 rostlinách na 1 m2 nepůsobil větší škody. Nutí nás snad tento poznatek omezit výsev extrémně nízkého počtu jedinců hlavně u restaurovaných odrůd? (Nuss H. a kol., Raps 3/2001).
Pěstitelské technologie
Změna pěstitelské technologie řepky u porostů s nízkým počtem rostlin na 1 m2 (u liniových odrůd 60 - 70, u hybridů 40 - 50) podstatně ovlivňuje i výskyt škodlivých činitelů. V raných fázích vývoje má řepka nižší konkurenční schopnost vůči plevelům, později velká listová plocha hlavně u hybridů zakryje půdu a plevele potlačuje. Nižší počet rostlin řepky bývá méně napadán houbovými chorobami (hlavně fómou), z hlediska dřepčíků a slimáčků bude nižší počet rostlin vyžadovat účinnější ochranu (moření, celoplošnou aplikaci insekticidů) podle náletu dřepčíků a rychlosti růstu řepky.
Vazba fyziologických škodlivých činitelů, škůdců a chorob
Klasifikace výskytu škůdců
V roce 1993 znázornil dr. Šedivý (in Fábry a kol. Olejniny, 1992) graficky výskyt škůdců během vegetace, klasifikoval škůdce s každoročním výskytem, s cyklickým výskytem a rozdělil výskyty na potenciální a náhodné. Tato klasifikace vznikla v době, kdy se ozimá řepka pěstovala na ploše 105 tisíc ha (1991/92) a ještě převládalo pravidelné střídání plodin. Když ji konfrontujeme se situací o deset let později, kdy se sklizňová plocha prakticky zvýšila třikrát na 341 tisíc ha, kdy pravidelné střídání plodin a delší osevní postupy jsou jen výjimkou, najdeme vysvětlení pro současnou situaci.
Lze konstatovat, že část škůdců charakterizovaná cyklickým a náhodným výskytem v posledních létech škodí pravidelně, i když různou intenzitou podle povětrnostních podmínek určitého ročníku. Týká se to pilatky řepkové, osenice polní, dřepčíka olejkového (Psyllioides chrysocephalla) a dřepčíků z rodu Phyllotreta, krytonosce šešulového a slimáčků. Objevují se dále škůdci, které entomologové znali, ale vyskytovali se sporadicky, jako krytonosec zelný (Ceutorhynchus pleurostigma), krytonosec černý (Ceutorhynchus picitarsis), poškozující kořenový systém a listovou růžici spolu s dřepčíky. Tato změna vyvolala v celé Evropě nutnost moření a často i podzimní plošnou aplikaci pyretroidů. Kalamitní začíná být výskyt slimáčků a hrabošů, jejichž přemnožení částečně souvisí s minimalizačními technologiemi zakládání porostů. Zajímavý je námět aplikace limacidu proti slimáčkům k předplodině (v obilnině).
Přímou škodlivost škůdců řepky nelze oddělit od následného výskytu houbových chorob, kdy často poškození pokožky a vodivých pletiv vytváří vstupní bránu pro patogeny. Hospodářský efekt aplikace insekticidů je větší, než náklady na jejich aplikaci.
Opylování
Se zvláštním typem poškození se setkáváme při produkci osiva a pěstování hybridů, kdy redukovaný počet samčích rostlin produkuje relativně malé množství pylu, které musí oplodnit velký počet samičích rostlin. V této souvislosti je velmi významná i opylovací činnost včelstev a výběr relativně neškodných insekticidů.
Ochrana proti škůdcům
Ochrana proti živočišným škůdcům podstatně komplikuje pěstování jarní řepky, na kterou hromadně nalétávají škůdci ozimé řepky. Podobně lze pozorovat, že při pěstování odrůd řepky s různou délkou vegetace škůdci hromadně přelétávají na nejpozdnější odrůdu.
Zajímavý vývoj boje proti škůdcům řepky se rýsuje v budoucnosti využitím společenství jejich biologických nepřátel, jako jsou lumci a střevlíci, kteří aktivně pronásledují housenky škodlivých motýlů. Některé druhy se živí slimáčky a housenkami různých motýlů. Jde o zvláštní bioindikátory řepky (Timmermann, Raps 4/2001).
V literatuře najdeme identifikaci druhů, které parazitují na larvách krytonosce čtyřzubého, dřepčíků, blýskáčka, bejlomorky kapustové (Nissen, Raps 2/1999). Diskutuje se o významu těchto druhů v integrované ochraně i s perspektivou ekologizace pěstování řepky. V této souvislosti se objevují problémy s aplikací insekticidů a limacidů proti slimáčkům, hlavně na okraji polí a souvratích.
Výskyt hlízenky (Sclerotinia sclerotiorum) se v posledních letech stává při produkci řepky limitujícím faktorem. Rýsuje se možnost biologické ochrany, na kterou se zaměřil i SPZO. Od roku 1999 je v Německu registrován přípravek Contans WG, který obsahuje spory houby Coniothyrium minitans, jež v půdě parazituje na sklerociích hlízenky. Přípravek (houba) se aplikuje na strniště předplodiny, nebo před setím řepky do půdy. Omezuje se tak škodlivé působení zdrojů infekce z půdy. Další zdroje infekce je nutné řešit registrovanými fungicidy před nebo v období kvetení řepky.
Nálet škůdců ze zimovišť, resp. z předchozích porostů řepky je soustředěn na obvod pozemků do hloubky asi 50 metrů, ze strany náletu na 100 metrů v závislosti na intenzitě náletu a směru větru. Umožňuje to soustředit aplikaci insekticidů na okraj pozemků a jen další aplikace bývá celoplošná. V 80. letech jsme zkoušeli biologickou ochranu řepky obsevem v šíři 12 - 15 m raně kvetoucí bezerukovou odrůdou Brink a později Idol. Ranější odrůdy obsevu přilákaly škůdce poupat a šešulí (blýskáček řepkový, krytonosec šešulový, bejlomorka kapustová) a stačil postřik insekticidy jen na okraji. Problémy se vyskytly v tom smyslu, že často jedna okrajová aplikace nestačila a bylo nutné provést ještě jednu celoplošnou aplikaci. Ranější odrůda také vyžadovala zvláštní ranější sklizeň okraje, který pravidelně poskytoval nižší výnos (Fábry a kol., Olejniny 1992). Později z důvodu ranosti jsme přistoupili k obsevu ranější odrůdou ozimé řepice Rex, která do tvorby pupenů a květu přichází asi o jeden týden dříve než odrůdy ozimé řepky. Tento postup nelze doporučit z těchto důvodů:
1. Odrůda ozimé řepice Rex poskytuje výnos nižší o 15 – 20 % v porovnání s ozimou řepkou.
2. Obsev vyžaduje sklizeň před sklizní hlavní části produkční plochy. V případě společné sklizně obsevu i vlastní produkční plochy dochází k velkému výdrolu semen řepice a k zaplevelení pozemku řepicí na dlouhé roky dopředu.
3. Odrůda ozimé řepice Rex není čistou „00“ odrůdou. Produkt neodpovídá z hlediska obsahu glukosinolátů požadovaným kvalitativním hodnotám, které jsou 20 µmol GSL.g-1 semen u osiva, resp. 25 µmol.g-1 semen u merkantilu. Podle analýz ÚKZÚZ v období let 1986 - 1988 se obsah glukosinolátů v jednom gramu semen u osiva pohyboval v tomto rozmezí: 1986 = 49,9 µmol, 1987 = 41,0 µmol, 1988 = 37,6 µmol.
4. Hrozí akutní nebezpečí kontaminace půdy nestandardním materiálem jak na množitelských plochách, tak i na běžných pěstitelských plochách řepky. Necháváme otevřenou otázku, jak souvisí výskyt rostlin řepice v minulých letech na množitelských a běžných plochách řepky s výsevem odrůdy ozimé řepice Rex.
Souhrn
Naším záměrem bylo posoudit retrospektivní analýzou vzestup tlaku škodlivých činitelů při pěstování ozimé řepky a jeho vliv na redukci výnosové schopnosti. Jde o systémový přístup porovnání vzájemného vlivu pěstitelských opatření a souboru opatření na ochranu rostlin.
1. Česká republika dosahuje v uplynulých letech vynikajících výsledků při produkci řepky. To však neznamená, že jde o růst bezproblémový.
2. Tradiční struktura rostlinné výroby v ČR se změnila, významně poklesla živočišná výroby, v řadě případů dochází k nepřiměřenému růstu podílu obilnin a řepky. Vysoký podíl řepky na orné půdě neumožňuje nutný systém střídání plodin se všemi nedostatky z toho vyplývajícími.
3. Zvyšují se nároky na přísun průmyslových hnojiv, herbicidů a pesticidů a stoupají náklady na jejich nákup (tabulka 4).
4. Dochází k přemnožení živočišných škůdců, zvyšuje se tlak houbových chorob a vysoké zastoupení specializovaných druhů plevelů. Objevují se škůdci v minulosti se vyskytující sporadicky.
5. Nárůst škodlivých činitelů vede k neúměrnému počtu zásahů do porostů, což naráží z hlediska pracovního, finančního a ekologického na hranici únosnosti.
6. Změna ve způsobu přípravy půdy při uplatnění minimalizačních a půdoochranných technologií vyžaduje adekvátní změnu boje proti škodlivým činitelům.
7. Objevují se signály rezistence vůči některým plevelným druhům, rezistence živočišných škůdců proti pyretroidům (blýskáček, šešuloví škůdci), rezistence houbových chorob (hlízenka) proti účiné látce carbendazimu (negativní dopad se řeší aplikací triazolu, jako jsou Horizon či Caramba a přípravků na bázi imidů), je signalizována rezistence mšice broskvoňové a zelné proti insekticidům, v důsledku čehož byl na velkých plochách v Německu i u nás zjištěn výskyt žlutého vodnicového viru (Turnip Yellow Virus, Garbe 2000, 2001).
8. V závislosti na povětrnostních podmínkách určitého roku se zvyšuje kalamitní výskyt slimáčků a hrabošů. Objevují se zprávy o parazitické rostlině záraze větevnaté ve Francii (Oleoscope 2001).
9. Velké plochy extenzivně pěstované řepky (setí - sklizeň) při minimální ochraně prakticky zatěžují celou ornou půdu výdrolem (i řepice), úpornými pleveli, škůdci a chorobami.
10. Objevují se možnosti biologického boje proti škodlivým činitelům (SPZO zkoušený Contans WG proti sklerotinii) a evidence biologických škůdců - antagonistů škodlivých činitelů.
Doporučení
Nerozšiřovat plochu řepky, ale na dané, nebo menší ploše dopěstovat potřebné množství řepky při vyšší rentabilitě a při zásadě „menší plocha - vyšší výnos“. Pří vyšších výnosech a menší ploše je z ekonomického hlediska lepší poměr konstantních a variabilních nákladů.
Orientovat se na rozšíření struktury pěstovaných plodin s možností pravidelného střídání plodin při posuzování ekonomiky celého osevního postupu a ne jednotlivých jeho částí.
Střídat plodiny. Zlevňuje to výrobu, ozdraví naše pole a zajistí trvalý růst produkce (viz příspěvek Úroda 11/2001). Ceníme si předplodinové hodnoty řepky pro ozimou pšenici a systémového přístupu při pěstování řepky směřujícího k integrované ochraně rostlin (tabulky 5 a 6). Je neúčelné spoléhat se na jednotlivá „zázračná“ opatření vytržená z komplexu.
Pro konkrétní výrobní podmínky na základě vlastních zkušeností, studia literatury a objektivního poradenství vytvářet vlastní postupy - neexistuje celostátní doporučená pěstitelská technologie.
Skloubit agrotechnický boj proti škodlivým činitelům s racionální chemizací a volbou odrůdové skladby. Nejsou doposud vyčerpány všechny možnosti snížení nákladů na chemizaci.
Používat uznané osivo registrovaných odrůd (vyšší výnos, kvalita). Snižuje to rozšíření houbových chorob přenášených osivem (čerň řepková, sklerocia hlízenky a mikrosklerocie). Používat mořené osivo.
Striktně respektovat použití jen registrovaných přípravků a doporučení ÚKZÚZ.
V nejbližších letech se budeme orientovat na optimální intenzitu (výši vkladů) s cílem dosáhnout slušného příjmu pro podnik. Z agronomického hlediska není výše finančních vkladů výlučně určujícím faktorem při tvorbě zisku. Je to pouze předpoklad, protože rozhodujícím intenzifikačním faktorem je činnost člověka. Jde o úroveň managementu při řízení výroby a při uplatnění vysoké odbornosti a technologické kázně a o provedení všech pracovních operací ve správný čas a v odpovídající kvalitě. Systém výroby řepky za hlavního nositele intenzifikačních snah, i když nepodceňuje finanční vklady, považuje činnost agronomů „řepkařů“.
Prof. Ing. Andrej Fábry, DrSc.,
doc. Ing. Petr Baranyk, CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Slyšel jsem že v německu existuje zákon který zakazuje pěstovat řepku v určité vzdálenosti od měst a obydlených míst (obcí atd.). Protože kvetoucí řepka je jeden z nejsilnějších alergenů pro lidi i pro zvěř. Jsou známy případy kdy srnky po proběhnutí řepkou jsou omámeny a dezorientované. Často tak zapřičiní nehodu na silnici kde k jejich výskytu dířve nedocházelo. Napište mi prosím jaká je pravda o působení pylu řepky na lidi trpící alergii. Děkuji a přeji pěkný den Jirka