Do roku 1974 byl ozimý ječmen plodinou zcela nevhodnou pro pěstování v klimaticko-půdních podmínkách České republiky. Důvodem byla nedostatečná odolnost odrůd vůči poléhání, listovým chorobám a především jeho zimovzdornost. Jestliže nedostatečná zimovzdornost a odolnost proti poléhání poškozovaly vlastní plodinu, náchylnost k listovým chorobám byla zdrojem primární infekce pro jarní ječmen.
Z tohoto důvodu některé státy s dominantním pěstováním jarního ječmene (například Dánsko) zakazovaly pěstování ozimého ječmene. Obdobná situace nastala i v České republice, a to tak vyhraněná, že v roce 1974 bylo šlechtění ozimého ječmene úplně zrušeno. Ve státních odrůdových zkouškách hned v roce 1976 dosáhly odrůdy ozimého ječmene Erfa, Miraj a Kiruna o 100 % vyššího výnosu než jarní ječmen. Tato skutečnost obnovila zájem o ozimý ječmen a již v roce 1980 bylo šlechtění ozimého ječmene v tehdejším Československu obnoveno.To vyžadovalo vytyčení zcela nových šlechtitelských cílů.
Šlechtitelské cíle u ozimého ječmene
Ve šlechtitelských cílech pro ozimý ječmen má velmi důležité postavení odolnost vůči listovým chorobám, a to vyvážená komplexní rezistence vůči všem houbovým chorobám. Geny velkého účinku nesoucí specifickou rezistenci jsou obtížně dostupné a jejich využití diskutabilní i z toho důvodu, že není možné využívat genů odolností, s nimiž pracují šlechtitelé jarního ječmene. Určitou nadějí mohou být nové geny získané z planých forem ječmene.
Odolnost vůči houbovým chorobám
Padlí travní
Všechny již registrované odrůdy a odrůdy současně zkoušené ve státních odrůdových pokusech (SOP) se vyznačují polní odolností vůči padlí travnímu (Blumeria graminis, syn. Erysiphe graminis). U ozimého ječmene není napadení padlím travním v raných růstových fázích tak nebezpečné jako u jarního ječmene. Je však zdrojem infekce pro jarní ječmen. Naopak na základě výsledků empirických pozorování v Kroměříži můžeme konstatovat, že u přehoustlých porostů padlí travní ve spodních patrech způsobuje redukci listové plochy, prosvětlení porostu, zesílení spodních internodií a tím i zvýšení odolnosti vůči poléhání. Ze současného sortimentu registrovaných odrůd se jeví jako nejodolnější víceřadé odrůdy Carola a Merlot, z dvouřadých odrůda Duet (tabulka 1).
Rez ječná
Tato choroba Puccinia hordei má velkou škodlivost při epidemickém rozšíření. Rozsáhlá infekce se však projevila naposledy v roce 1983. V našich podmínkách se vyskytuje téměř každý rok, avšak míra její škodlivosti je závislá především na době nástupu epidemie. Pozdní epidemie jsou pro ozimý ječmen méně nebezpečné. Časnější rozvoj choroby je třeba potlačovat aplikací fungicidů. U žádné odrůdy registrované v ČR není zabudována specifická rezistence, ale všechny odrůdy vykazují polní rezistenci. Ze současného sortimentu registrovaných odrůd lze za nejodolnější považovat víceřadé odrůdy Carola, Merlot, z dvouřadých pak odrůdy Duet a Monaco (tabulka 1).
Hnědá skvrnitost
Škodlivost choroby Pyrenophora teres se v posledních letech zvyšuje a kromě síťovitých skvrn se objevují i tečkovité skvrny. Tyto příznaky lze zaměnit za projev polní odolnosti vůči padlí. Tato choroba se stala velmi nebezpečnou v roce 1996 a její epidemický výskyt byl jednou z rozhodujících příčin historického poklesu výnosu ozimého ječmene v České republice. Průměrný výnos v uvedeném roce dosáhl pouze 3,3 t.ha-1. K odrůdám s nejvyšším stupněm rezistence lze zařadit Merlot, Jolante a Monaco (tabulka 1).
Závažnější jsou výskyty v průběhu sloupkování, kdy výživa a povětrnostní podmínky v příslušné lokalitě mohou vést ke ztrátě polní odolnosti, a tím vytvořit podmínky pro vznik epidemie. V polovině sloupkování je proto nutné porosty sledovat, především v chladnějších a srážkově bohatších letech a ve vlhčích oblastech. Silnější výskyt hnědé skvrnitosti bývá pravidelnější po některých předplodinách, což úzce souvisí s vyšší zásobou dusíku v půdě. Odrůdy s vysokou výkonností, jako jsou Luxor a Kromir, budou zvláště v ohrožených oblastech nebo na přehnojených pozemcích zcela jednoznačně vyžadovat preventivní postřik fungicidem, nejlépe v období těsně před metáním.
Rynchosporiová skvrnitost
Rhynchosporium secalis se vyskytuje pravidelně, avšak v podmínkách České republiky nezpůsobuje epidemie. Může být vážnější chorobou v chladnějších a vlhčích letech. Významným činitelem pro celkový vzestup této choroby je i rozšíření ploch ozimého ječmene. Šíření choroby je podporováno vydatnými srážkami, kdy dochází k rozšiřování spor do okolí, takže během krátké doby se z několika malých ohnisek může infekce rozšířit na celý porost, a tak způsobit úplnou destrukci všech listů, včetně praporcových. Výnosové ztráty pak odpovídají stupni napadení. V současném sortimentu registrovaných odrůd ozimého ječmene vykazují nejvyšší stupeň odolnosti vůči této chorobě odrůdy Angela, Lomerit, Agrilo, Camera a Tiffany (tabulka 1).
Fungicidy a jejich vliv na choroby
V pokusech při ověřování vlastností registrovaných odrůd ozimého ječmene vedených v ročníku 2000 - 2001 na pozemcích Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž byly použity dva systémy pěstování:
o se základní intenzitou, kde bylo pro výsev použito mořené osivo bez následného ošetření porostů fungicidy a morforegulátory, s celkovou dávkou dusíku 70 kg.ha-1 a
o se zvýšenou intenzitou pěstování, kde bylo kromě mořeného osiva a celkové dávky dusíku ve výši 90 kg.ha-1 použito během vegetace i dvojí ošetření fungicidy (4. května - Tilt 250 EC v dávce 0,5 l.ha-1 a 14. května - Tango super v dávce 1,0 l.ha-1) a byl aplikován morforegulátor Terpal v dávce 2,5 l.ha-1 v době plného sloupkování.
V obou systémech bylo ošetřeno herbicidy - na podzim přípravky Glean 75 WG (7 g.ha-1) a Brodal 50 EC (0,25 l.ha-1), na jaře Starane (0,5 l.ha-1) a Granstar (25 g.ha-1). Pokus byl vyset v agrotechnickém termínu optimálním pro řepařský výrobní typ (25. 9. 2000) po předplodině ozimé řepce. Výsevek činil čtyři miliony klíčivých zrn na jeden hektar. Předkládaný text prezentuje výsledky jedné lokality a jednoho ročníku, během něhož byla prováděna vegetační pozorování podle metodik ÚKZÚZ, který je koordinátorem pokusů ORO. Mimo jiné byl v parcelách hodnocen výskyt padlí travního, rzi ječné, hnědé skvrnitosti a rhynchosporiové skvrnitosti.
Výnosový potenciál byl u jednotlivých odrůd o 0,7 - 3,2 t.ha-1 vyšší než v základní intenzitě, což představovalo v relativním porovnání všech testovaných odrůd nárůst o 29,4 %. Z tabulky 2 a grafu je patrná významná reakce všech odrůd na zvýšenou intenzitu pěstování, která se nejvíce projevila u víceřadé odrůdy Okal (143,9 % na výnos v základní intenzitě). U dvouřadého ječmene byl nejvyšší efekt zaznamenán u odrůdy Duet s výnosovým přírůstkem 144,9 % vůči neošetřené variantě. Nejnižší pozitivní efekt intenzifikačních faktorů na výnos zrna byl zjištěn u odrůdy Camera - 107,9 % vůči základní intenzitě pěstování. Výsledky polního hodnocení ukazují, že jestliže při základní intenzitě byly v napadení listovými chorobami, padlím a rzemi rozdíly dva až tři body, tak při zvýšené intenzitě pěstování byly tyto rozdíly vlivem aplikace fungicidů eliminovány. Zůstaly však rozdíly v komplexu napadení listovými skvrnitostmi.
Při hodnocení výskytu padlí travního v základní intenzitě byla zjištěna průměrná hodnota 8,0 bodu u všech sledovaných odrůd. Nejnižší odolnost byla zaznamenána u odrůdy Tiffany s klasifikací 5,7 bodu. Aplikace fungicidů ve zvýšené intenzitě pěstování měla za následek v hodnocení výskytu padlí travního zlepšení odolnosti o 0,8 bodu v porovnání se základní intenzitou.
Nejnižší stupeň odolnosti vůči rzi ječné v neošetřené variantě pokusu vykazovala dvouřadá odrůda Jolante s hodnocením 5,7 bodu. Ze šestiřadých odrůd to byly shodně Okal a Silke vykazující střední odolnost s bodovým hodnocením 6,0. Průměrná hodnota všech testovaných odrůd v základní intenzitě činila 7,3 bodu. Ošetření fungicidy ve zvýšené intenzitě pěstování pak prokázalo 100% účinnost, kdy všechny sledované odrůdy byly klasifikovány hodnotou 9,0.
V průběhu vegetace nebyl v pokusu detekován výskyt hnědé skvrnitosti ani rhynchosporiové skvrnitosti a proto napadení parcel hnědými skvrnami jako takovými, bez ohledu na jejich původ, bylo hodnoceno jako komplex hnědých skvrnitostí. Při hodnocení vlivu aplikace fungicidů nebyly v tomto případě zjištěny významné rozdíly mezi základní a zvýšenou intenzitou pěstování. Jedinou odrůdou, která vykazovala znaky odolnosti ke komplexu hnědých skvrnitostí byla odrůda Jolante s bodovým hodnocením 9,0.
Závěr
Ozimý ječmen byl v minulosti obilninou, u které se v rámci pěstebních technologií jen v malé míře využívaly prvky ochrany. Dosažené výsledky ale i dlouhodobé pokusy a výzkumy ÚKZÚZ jednoznačně prokázaly, že sortiment odrůd ozimého ječmene se vyznačuje vyváženou rezistencí proti listovým chorobám. Při porovnání rezistence víceřadých a dvouřadých odrůd ozimého ječmene proti listovým chorobám jsou dvouřadé odrůdy obecně mírně odolnější než víceřadé. V případě odolnosti vůči padlí travnímu je tomu naopak.
Ozimý ječmen má vysoký výnosový potenciál, zvláště je-li využito intenzifikačních faktorů, které mají pozitivní vliv jak na výnos, tak i na kvalitu produkce. I když předkládané výsledky jsou souhrnem údajů pouze jedné lokality a jednoho ročníku, jsou v souladu s výsledky podobných pokusů organizovaných ÚKZÚZ a publikovaných v Přehledech odrůd obilnin za rok 2000 a 2001, ve kterých sortiment registrovaných odrůd dosahoval při intenzivním pěstování přírůstek výnosů v rozmezí 10 - 20 %. Aplikace fungicidů eliminovala výskyt rzí, výrazně omezila nebo redukovala škodlivost výskytu padlí a listových skvrnitostí.
Diskutabilními zůstávají listové skvrnitosti houbového či nehoubového původu. Velmi často je totiž pozorována ztráta listové plochy po vymetání a je velmi obtížné určit, zda jde o důsledek napadení listovými chorobami nebo jiných vlivů, například fyziologického stárnutí listů. Bylo však potvrzeno, že po aplikaci fungicidů zůstaly listy zdravé, s delší dobou fotosyntetické aktivity, čímž nedošlo k redukci výnosu.
Ing. Jaroslav Špunar, CSc.,Ing. Zdeněk Nesvadba, PhD.,
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s. r. o.
