S makovým olejem se člověk nesetká tak často, zato makové buchty či koláče nabízí snad v každé pekárně. Stejně tak si asi každý snadno vybaví výrazné rudé květy vlčích máků v obilných lánech, nebo bíle kvetoucí makoviště máku setého. Ale odkud a jak se vlastně mák dostal do Evropy? Co může za tu výraznou barvu lehounkých okvětních plátků? Na tyto a další otázky hledají odpovědi studenti a vědečtí pracovníci.
Ačkoliv je mák v některých zemích vnímán především jako zdroj opia a opiátů a jeho pěstování zakázáno, tak se jedná o významnou léčivku a semena máku setého (Papaver somniferum) patří k ceněným potravinám, protože obsahují kvalitní oleje a spoustu minerálů (zejména mangan, měď, vápník, hořčík, fosfor, zinek). Maková semena je možné upotřebit nejen k posypání pečiva či k přípravě nádivky do buchet a koláčů, ale též jako zdroj kvalitního oleje. V České republice má pěstování máku setého i jeho potravinářské využití dlouholetou tradici. Podle Situační a výhledové zprávy: Olejniny (2021) patří Česko dlouhodobě mezi hlavní pěstitele máku pro potravinářské účely a co do výměry je mák druhou nejpěstovanější olejninou v ČR. Uživatele návykových látek asi zklame, že běžně pěstované odrůdy se vyznačují velmi nízkým obsahem morfinanových alkaloidů.
Na rozdíl od všech dříve domestikovaných plodin (obilovin, luštěnin a lnu), o nichž se předpokládá, že počátky tohoto procesu sahají do jihozápadní Asie, tak v případě máku setého se odborníci domnívají, že k jeho domestikaci došlo v západním Středomoří, kde má původ a roste i dnes jeho předpokládaný předek Papaver somniferum subsp. setigerum.
S informací, že k domestikaci máku přispěli značnou měrou švýcarští farmáři a tam, kde dnes stojí podzemní garáže opery v Curychu, kdysi kvetly makové lány, přišli vědci z univerzit v Basileji a Montpellier, kteří prostřednictvím analýzy semen z archeologických nalezišť byli schopni podpořit hypotézu, že se na domestikaci máku podíleli prehistoričtí zemědělci v celých Alpách, a to zhruba od roku 5500 před Kristem.
Podle Dr. Ferrana Antolína z Universität Basel a Deutsches Archäologisches Institut v Berlíně nebylo dlouho možné přesně určit, kde byla zahájena domestikace máku setého, protože neexistovaly metody k rozlišení makových semen domestikovaných a planých poddruhů z archeologických nálezů. To se před pár lety podařilo díky metodě, kterou vyvinula archeoložka Ana Jesus v rámci své doktorandské práce, zahrnující měření počtu buněk, velikosti a tvaru semen pomocí konturové analýzy s cílem zachytit jemné rozdíly mezi domestikovanými a planými variantami. Metodu vědci otestovali u 270 semen devíti druhů máku (30 semen/druh) odebraných ze sbírek semen basilejské univerzity a Muséum national d´historie naturelle v Paříži. Testy ukázaly, že klasifikace semen máku touto metodou byla spolehlivá v 87 % případů.
