Loňská sklizeň silážní kukuřice a její srovnání s těmi předcházejícími patřila v roce 2003 mezi jeden z výzkumných úkolů vědeckých pracovníků z Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Ti se dlouhodobě zabývají výzkumem pěstování kukuřice v našich středoevropských podmínkách.
Brněnská univerzita se tak účastní celosvětového úsilí odborníků o zvýšení efektivity v pěstování této plodiny, o navýšení jejích celkových výnosů a zlepšení jejího využití mimo jiné i při zkrmování. Za poslední čtyři roky se do šlechtění a definování genetického kódu této rostliny vložilo v celosvětovém objemu více než 1,5 miliardy dolarů.
Mnozí zemědělci považují kukuřici za odolnou plodinu, která není příliš náročná na pěstování. Ve skutečnosti je stejně citlivá na klimatické podmínky a dostatek vody a živin v půdě jako ostatní zemědělské rostliny a pro skutečně dobré výnosy a efektivní výsledky hospodaření je třeba dodržovat optimální režim výživy. Stejně tak je důležité správně načasovat její sklizeň a nepodcenit ani dostatečnou konzervaci a uskladnění.
Výsledky výzkumu
Nejnovější výsledky totiž přinesly neradostné zjištění, že v roce 2003 došlo ve srovnání s předcházejícím rokem k podstatnému snížení stravitelnosti organické hmoty v silážích kukuřice a to dokonce až 6 %. Odborníci z Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity to připisují mimořádným klimatickým podmínkám, které panovaly v loňském roce v České republice a měly výrazný vliv také na pěstování kukuřice. Vlivem klimatických podmínek na její výživu se zabývají Prof.Ing.Rostislav Richter, DrSc. a Prof.Ing.Jaroslav Hlušek, CSc. Během pokusů provedených v letech 2002 a 2003 prokázali, jak na výživu reagují různé hybridy kukuřice. K výsledkům jejich výzkumů se ještě vrátíme v další části tohoto článku.
Pro pěstitelský rok 2003 byly charakteristické časté povětrnostní změny, sucho, nedostatek vláhy a teplotní výkyvy. To se projevilo především na tvorbě a kvalitě komplexu vlákniny kukuřice. Asimilace škrobu – hlavního energetického zdroje v silážích – totiž byla v důsledku těchto klimatických podmínek předčasně ukončena, což mělo za následek nižší koncentraci energie v konzervovaných silážích. Také jejich kvalita z hlediska hygieny byla nižší.
Vyšší obsah sušiny
Pro loňskou sklizeň tak byl charakteristický vyšší obsah sušiny a ve srovnání s předcházejícím rokem i větší náchylnost ke kontaminaci plísněmi a kvasinkami, především během uskladnění v silech a to i navzdory dobrému zakonzervování. Tato kontaminace je nebezpečná pro zdraví hospodářských zvířat, která mohou po požití krmiva z napadených siláží onemocnět a například mykotoxiny mohou být sekundárně nebezpečné dokonce i pro člověka. Vyšší obsah sušiny má svůj vliv i na kvalitu produkovaného masa a mléka.
Vyšší obsah sušiny je navíc doprovázen i odpovídajícím podílem palice na sušině celé rostliny a dále problémem předčasného ukončení asimilace škrobu a vyšším stupněm vegetace. Kukuřičné siláže jsou potom zejména pro skot hůře stravitelné. Odborníci proto doporučují věnovat zvýšenou pozornost správnému načasování sklizně, správnému odhadu obsahu sušiny a zejména správnému uskladnění.
Sklizeň silážní kukuřice se doporučuje v období, kdy se obsah její sušiny pohybuje v rozmezí od 28 do 33 %. Tyto hodnoty jsou totiž optimální pro asimilaci škrobu v zrnech a pro pozdější dobrou konzervaci silážováním. Pokud obsah sušiny přesáhne v době sklizně 40 %, následné zkrmování hospodářských zvířat touto siláží může představovat určité zdravotní riziko.
Odhad obsahu sušiny
Provozně nejsložitější částí každého silážování je co nejpřesnější odhad obsahu sušiny naskladňované hmoty. Právě tento ukazatel je rozhodující pro výběr správného chemického konzervantu. Existuje řada pouček, jak obsah sušiny stanovit, ale dosud se jedná o metody dosti nepřesné a navíc zatížené subjektivní chybou. Žádná z nich nedokáže spolehlivě odhadnout sušinu přímo na poli, protože úroveň sušiny je odlišná jak na různých místech pole, tak i na povrchu či spodu každého řádku.
Zemědělci obsah sušiny většinou zjišťují pouhým stlačením v dlani a to až před samotným silážováním. Informace o co nejpřesnějším odhadu by však potřebovali znát mnohem dříve, nejlépe už během sklizně. Německý odborník na sušinu Dr.Michel Wattiaux za základě dlouhodobých výzkumů dokonce sestavil tabulku, která by měla zemědělcům pomoci v orientaci: Pokud stlačená hmota v dlani pouze pouští štávu, obsah sušiny je pravděpodobně menší než 25%. Pokud šťávu nepouští, ale hmota po rozevření dlaně drží stlačený tvar, obsah sušiny se pohybuje mezi 25 až 30%. Pokud se hmota jen pomalu roztahuje, sušina je vyšší – 35 až 45%. V případě, že hmota se po rozevření dlaně roztáhne a rozpadne, obsah sušiny se pohybuje nad 45 %.
Nová metoda
Existují i jiné metody ještě přesnějšího stanovení obsahu sušiny, ale jejich vyhodnocení je většinou složité a přichází pozdě. Při sklizni je ale nutné se rozhodovat okamžitě. Jedna z nových metod odhadu, vyzkoušená při loňské sklizni, spočívá ve vážení sběrných vozů. Nutno však dodat, že tato metoda byla zatím vyzkoušena pouze u píce.
Při určení odhadu sušiny touto metodou se vychází ze skutečnosti, že na svozném voze je vždy stejný objem navážené píce, ale jeho váha je odlišná v závislosti na úrovni sušiny. Na první svozné vlečce se stanoví hmotnost píce a skutečný obsah sušiny. Tím se získá základní údaj určující vztah mezi hmotností sklízeného druhu píce na vlečce a obsahem sušiny. Následně se propočte obsah předpokládané sušiny pro různé hmotnosti. Podle skutečného vážení tak je znám přibližný obsah sušiny na každé vlečce a operativně je možné rozhodovat, jestli píce patří do žlabu nebo ne.
Podmínky uskladnění
Další důležitou podmínku pro produkci kvalitního krmiva odborníci z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity vidí v přísném dodržování režimu uskladnění sklizené kukuřice v silážních silech. Především je podle nich třeba zamezit změnám na uskladněných kukuřičných silážích v důsledku jejich aerobní nestability v teplejších obdobích roku. Lze jim předejít přidáním roztoku organických kyselin a nebo jejich vodného roztoku. Ochranný nástřik má však jen omezenou působnost, maximálně jen dva dny. Jeho opakovaná aplikace proto musí být sladěna s pravidelným a správně prováděným odběrem kukuřičných siláží ze sila.
Odebraná dávka by přitom neměla být přechodně uskladněna na jiném místě, ale měla by putovat rovnou do krmných žlabů. Optimální je přitom stav, kdy je krmivo ze sil odebíráno pravidelně třikrát denně. Pozornost je třeba věnovat také technice odběru. Je totiž nutné zajistit takzvanou kompaktnost stěny siláží po odběru a brát přitom v úvahu také venkovní teplotu.
Krmiváři by neměli podcenit ani význam pravidelných kontrol, zvláště těsnosti žlabů, zastřešení, nebo teploty. Ani v případě zhoršení kvality siláží není vše ztraceno. I přesto totiž mohou tyto nahromaděné zdroje zůstat využitelné. Pouze se v krmných dávkách musí zředit s jiným druhem krmiva.
Možnosti snížení zdravotních rizik při vlastním zkrmování již hotových, nekvalitních siláží jsou navzdory nejrůznějším chemickým přípravkům stále velmi omezené. Pokud jsou v krmných dávkách zjištěny toxiny nebo struktury plísní, je možné k jejich eliminaci použít různé adsorbenty. Avšak touto cestou se pouze snižuje rozsah škod. Lepší cestou je jim předcházet. Řešení spočívá ve zlepšení technologických postupů již při samotné sklizni, konzervaci, skladování, fermentačním procesu a zařazením siláží do krmných dávek.
Důležitá je výživa
Vlivem klimatických podmínek na výživu kukuřice se dlouhodobě zabývají brněnští odborníci Prof.Ing.Rostislav Richter, DrSc. a Prof.Ing.Jaroslav Hlušek, CSc. Během pokusů, provedených v letech 2002 a 2003, prokázali, jak na výživu reagují různé hybridy kukuřice. Specializovali se přitom především na hybridy Daina a Romario.
Kukuřice se od ostatních zemědělských rostlin neliší tím, že by byla méně náročná na pěstování. Přesto o ní mezi mnohými zemědělci existuje právě taková představa. Spíše jde o specifickou plodinu, při jejímž pěstování je třeba dodržovat trochu jiná pravidla zavlažování a výživy, přizpůsobená především klimatu a fázím růstu. Správně zvolená výživa v jednotlivých fázích růstu u jednotlivých hybridů má totiž rozhodující vliv na její zdravý růst a výslednou kvalitu.
V první fázi se kukuřice vyznačuje pomalým, jen pozvolným růstem. To je období, kdy je pro její další zdravý vývoj důležité především dostatečné množství vody. V této etapě ji neprospívají nižší teploty, kterým může být kukuřice ve střední Evropě vystavena zvláště v první polovině května v době takzvaných ledových mužů. Nedostatek vody, vzduchu a nižší teploty totiž mohou v této fázi omezit její růst. V tomto období totiž převládá příjem všech živin nad tvorbou sušiny.
Výzkumy dále potvrdily, že v následující fázi dvou až čtyř listů je dobré rostlinu podpořit přidáním fosforu. Ve třetí fázi pak postupně dochází k diferenciaci vegetačního vrcholu, kdy se formují odnože a tvoří se základy generativních orgánů. Čas pro poslední přihnojení tuhými nebo kapalnými hnojivy nadchází při výšce porostu kolem půl metru.
Stálý dostatek vody a přísun živin z půdy kukuřice vyžaduje v celém následujícím období intenzivního růstu, které trvá až do období sklizně. V době kvetení pak plodině prospívá vyšší vzdušná vlhkost a nižší teploty, které společně vytvářejí ideální prostředí pro vysokou fertilitu pylu. Optimální obsah vápníku a zinku v tomto období působí příznivě na opylení a vytváří předpoklady pro dobrý výnos.
Z popisu průběhu jednotlivých fází je zřejmé, jak důležitou roli kromě přihnojování, zavlažování a zpracování půdy sehrávají také povětrnostní a klimatické podmínky, které však nelze nijak ovlivnit.
Právě v tom spočívá velká přednost kukuřice, která je proti výkyvům počasí a klimatu skutečně odolnější než většina ostatních plodin. Pokud není nepříznivým podmínkám vystavena trvale, dokáže se s nimi při dobré agrotechnice vyrovnat. V případě teplotních výkyvů, ať už směrem dolů či nahoru, platí rovnice, že případné poškození rostliny je součtem intenzity a délky výkyvu. Pokud je tedy kukuřice zasažena pouze krátkodobým, byť výrazným teplotním výkyvem, dokáže se s ním poměrně snadno vyrovnat. Musí být však po celou dobu pěstování dobře vyživována a to i za pomocí přihnojování. Dostatečný přísun živin z ní potom činní rostlinu skutečně odolnější než ostatní.
