Od roku 1999 jsou do naší zemědělské praxe zaváděny odrůdy sóji kanadské firmy Prograin - Korada a OAC Vision. Podle šlechtitele jde o odrůdy rané (Korada - vegetační doba 120 dnů) až velmi rané (OAC Vision - 113 dnů), nižšího až středního vzrůstu, relativně chladuvzdorné a odolné proti poléhání a fytoftoře.
Odrůda Vision OAC se v porovnání s Koradou jen velmi málo větví, je však náchylnější ke chloróze. Tyto odrůdy jsou značně přizpůsobivé (plastické) a poskytují vysoké a poměrně stabilní výnosy zrna se středním až vysokým obsahem bílkovin (OAC Vision 39 %). V Kanadě jsou zmíněné odrůdy pěstovány zejména v provincii Quebec, na 45° až 48° severní šířky.
Z hlediska geomorfologie je zmíněné území klasifikováno jako nízko položený plošinatý reliéf štítů se silnou glaciální modelací. Jde tedy převážně o rovinatý terén (vytvořený ledovcem) s malou nadmořskou výškou. Z geologického hlediska jsou zastoupeny převážně prahorní a ostatní předkambrické nerozlišené sedimenty, méně již ordovické a silurské sedimenty a ve východní části provincie karbonské sedimenty. Půda vzniklá na těchto sedimentech je zrnitostně lehčí až středně těžká, často s vyšší hladinou spodní vody.
Podnebí oblasti je boreální, s vlhkými a studenými zimami. Přechodná roční období (jaro, podzim) jsou krátká. Roční úhrn dešťových srážek se pohybuje ponejvíce v rozmezí 750 - 1100 mm, přičemž jejich rozdělení v průběhu roku je rovnoměrné. Například Montreal má průměrnou nadmořskou výšku 30 m, průměrnou teplotu v lednu –9 °C, průměrnou teplotu v červenci 22 °C a roční úhrn srážek 999 mm.
Zeměpisnou šířkou, a tím i délkou dne, na kterou sója velmi citlivě reaguje, se toto území nejvíce blíží oblasti jižní Moravy. Půdně a především klimaticky je však výrazně odlišné, neboť na Znojemsku, Břeclavsku a Hodonínsku v dlouhodobém ročním průměru spadne pouze asi 510 - 580 mm srážek, přičemž jejich rozdělení je velmi nerovnoměrné. Podobná klimatická situace je i v severozápadních Čechách, v dešťovém stínu Krušných hor a Doupovských vrchů, zejména na Kadaňsku, Podbořansku, Žatecku a Lounsku, kde je srážkový normál ještě nižší a pohybuje se od zhruba 420 do 500 mm ročně.
Ze sledování dále vyplývá, že v této oblasti, v porovnání s jižní Moravou, jsou limitujícím faktorem pro pěstování sóji nejen srážky, ale i délka dne. Například proti Břeclavsku leží Žatecko asi o 160 km a severní část Litoměřicka dokonce asi o 190 km severněji. Směrem na sever se prodlužuje den, v důsledku toho krátkodenní sója prodlužuje vegetaci, a tudíž i později dozrává. Úzká závislost délky vegetační doby sóji na zeměpisné šířce je dobře patrná i z údajů uvedených v tabulce.
Při sledování růstu a vývoje porostů kanadských odrůd sóji firmy Prograin v odlišných výrobních podmínkách, zejména v oblasti severozápadních Čech, jsme získali tyto zásadní poznatky:
Přestože růst a vývoj sóji, včetně délky vegetační doby, byl hlavně v roce 2001 nepochybně ovlivněn rozdílnou úrodností stanovišť, úrovní agrotechniky a abnormálním průběhem počasí (především v době dozrávání), z dosažených poznatků jednoznačně vyplývá, že se zvyšující se zeměpisnou šířkou se prodlužuje nejen vegetační doba, ale i vlastní období dozrávání sóji. Na stanovišti Liběšice (Litoměřicko), které je 138 km severněji než stanoviště Osek (Strakonicko), sója podstatně prodloužila nejen svoji vegetační dobu, ale i vlastní dozrávání bylo velmi pomalé (rozvleklé) a nestejnoměrné.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že výraznější prodloužení vegetační doby sóji v našich klimatických poměrech je se zřetelem na termín a kvalitu sklizně značně rizikové. Ukazuje se, že sója by měla plně dozrát nejpozději v polovině září, aby mohla být spolehlivě (bez větších organizačních problémů) sklizena v době příchodu podzimní anticyklony, tzv. babího léta, tj. do konce září.
Ze sledování vyplývá, že pro zmíněné odrůdy sóji je délka dne asi na 49°00´ - 49°30´ severní šířky značně limitujícím faktorem z hlediska délky jejich vegetační doby, a tím i jejich praktického využití v našich geografických podmínkách.
Odrůdy sóji Vision a Korada se vyznačují značně vysokým produkčním potenciálem. V provincii Quebec běžně poskytují výnos 3,0 až 3,5 t.ha-1. V řadě případů jsme se setkali i s výnosy kolem 5,0 t.ha-1. V příznivějších přírodních podmínkách, při vhodném založení porostů, avšak za cenu pozdnější doby sklizně bylo i v oblasti severozápadních Čech dosaženo více než uspokojivých výnosů (Agrokomplex Ohře, a. s., Bohušovice nad Ohří - odrůda Korada 3,3 t.ha-1 z plochy 20 ha, pěstována v úzkých řádcích, bez závlahy).
V provozních podmínkách byla prokázána dobrá chladuvzdornost obou sledovaných odrůd. Při této příležitosti považujeme za vhodné uvést, že v jednom případě byla odrůda Korada pěstována v nadmořské výšce asi 430 m, v tzv. mrazové kotlině, a přesto nebyla v průběhu jarního období významněji poškozena nízkými teplotami.
V prvních letech pěstování jsme u sóji nepozorovali významnější výskyt chorob a škůdců. Lokálně, v menším rozsahu, jsme však zjistili výskyt svilušky chmelové a poruchy růstu rostlin z nedostatku síry a částečně i dusíku.
Nepochybně největším nedostatkem obou uvedených odrůd sóji je ta skutečnost, že vzhledem k agroekologickým podmínkám místa svého původu a prvotního uplatnění, kterou je provincie Quebec, tyto odrůdy nebyly a ani nemusely být prošlechtěny na suchuvzdornost. Jejich pěstování v aridních podmínkách, zejména na Kadaňsku, Podbořansku a Žatecku, je proto problematické. Lze je pěstovat, po důkladném zvážení, především v údolních polohách, na půdě s dobrou vodní jímavostí, s vyšší hladinou spodní vody a samozřejmě na pozemcích, kde lze využít závlahy.
Závěr
Je třeba poznamenat, že zavádění a ověřování kanadských odrůd v našich podmínkách je nesporným přínosem. Sóju lze právem označit za plodinu budoucnosti a to nejen pro ozdravění osevních postupů, zvýšení úrodnosti půdy a ostatní agronomické efekty, ale pro její nutriční a biologickou hodnotu ve výživě lidí a zvířat. Nelze přehlédnout ani její význam pro průmysl chemický, farmaceutický, kosmetický atd. Je proto nutné neustále intenzivně vyhledávat a ověřovat nové výkonné odrůdy, které by co nejvíce vyhovovaly našim podmínkám.
Považujeme proto za velmi prospěšné vyzkoušet v ČR i odrůdy, které jsou pěstovány v kontinentálních částech Kanady, v poněkud vyšší zeměpisné šířce, například v provincii Saskatchevan, jejíž přírodní podmínky lze stručně charakterizovat takto:
- klima je „stepní“ s většími výkyvy teplot v průběhu roku, s ročním úhrnem srážek do 500 mm,
- přirozenou vegetaci reprezentují stepní a prérijní rostliny,
- hlavním geologickým substrátem (matečnou horninou) půdy jsou křídové sedimenty,
- převládajícími půdními typy jsou černozemě, hnědé a kaštanové půdy.
Z uvedeného vyplývá, že tyto přírodní podmínky jsou značně obdobné podmínkám našich aridnějších oblastí, kterými jsou především severozápad Čech a jižní Morava. Lze proto předpokládat, že odrůdy z vnitrozemských částí Kanady by se u nás lépe osvědčily a mohly by velmi výrazně urychlit rozvoj pěstování a využití sóji v naší republice.
Autoři děkují za pomoc při vyhodnocení dosažených poznatků agronomům příslušných zemědělských podniků, a to zejména inženýrům Rodinovi, Bulínovi, Čepelákovi a Grindlerovi.
Daniel Štranc,
Ing. Jaroslav Štranc, CSc.,
ZEPOR+, Zemědělské poradenství
a soudní znalectví Žatec,
Ing. Přemysl Štranc,
Česká zemědělská univerzita v Praze
