Ochrany proti plevelům se v minulosti dotkla celá řada významných objevů a byly v ní zavedeny nové progresivní technologie. Systém regulace plevelů se skládá z mnoha pěstebních opatření, včetně zpracování půdy a využití herbicidů.
V posledních letech se na systému regulace zaplevelení projevilo především výrazné zúžení počtu pěstovaných plodin. To mělo za následek rozpad klasických osevních sledů, které udržovaly bohatší diverzitu plevelných druhů. Zachování diverzity rostlinných druhů je cílem ekologů na celém světě. Pěstování pouze několika plodin nese rizika z pohledu reakce plevelných druhů na našich polích. Přemnožují se plevele s vysokou reprodukční schopností a plevele vysoce konkurenčně schopné. Do popředí se dostávají tyto plevele: heřmánkovec přímořský, svízel přítula, rdesna, violka rolní, chundelka metlice, laskavce, merlíky a jiné.
Mezi další faktory ovlivňující zaplevelení patří zpracování půdy. Z pohledu regulace plevelů je nejvhodnější klasické zpracování půdy, tedy podmítka a hluboká orba. Dochází k pravidelnému obracení ornice, podporuje se provzdušnění půdy, semena plevelů rychleji odumírají a kořenový systém vytrvalých plevelů je silně poškozován. Několikaleté zanedbávání zpracování půdy v devadesátých letech mělo za následek výrazný nárůst výskytu vytrvalých plevelů i přemnožení plevelů jednoletých. Výskyt vytrvalých plevelů, například pcháče rolního, pýru plazivého, čistce bahenního a celé řady dalších, se stává limitujícím faktorem pěstování některých plodin na orné půdě. Technologie minimálního zpracování půdy, jsou-li aplikovány na zaplevelených pozemcích, významně napomáhají nárůstu zaplevelení.
V chemické ochraně proti plevelům nejsme svědky výrazného pokroku v počtu nových účinných látek s vlastnostmi, které předčí herbicidy používané v současnosti. Existuje však široké spektrum herbicidů do většiny polních plodin, které účinnou ochranu proti plevelům umožňuje. Jistým problémem však zůstávají polní zeleniny a další minoritní plodiny. Sortiment herbicidů je pro ně nedostatečný.
Technická úroveň aplikační techniky se koncem devadesátých let výrazně zlepšila, takže lze dodržovat požadovanou kvalitu zásahů herbicidy.
Vzhledem k postupnému oteplování v posledních letech jsme svědky rychlého šíření teplomilných plevelů severněji proti jejich původnímu výskytu. Typickým příkladem jsou ježatka kuří noha a ostatní prosovité trávy (rosička krvavá, bér zelený aj.), které se nyní vyskytují i v podhorských oblastech. Podobně se šíří laskavec ohnutý a laskavec Powellův. Rychle se šíří bolehlav plamatý, lilek černý a durman obecný, na jižní Moravě postupně čirok halabský.
Vlivem chyb, které byly v minulosti v chemické ochraně proti plevelům dělány, došlo k rozšíření populací plevelů rezistentních vůči herbicidům. Tyto populace se nyní vyskytují na celém území naší republiky. Jejich regulaci komplikuje obtížná determinace a křížová rezistence. U některých druhů jsou rezistentní populace plevelů rozšířeny velkoplošně (laskavec ohnutý), u jiných pouze ojediněle (rdesno červivec). V oblastech nebo lokalitách, kde byly tyto plevele již prokázány, je nutné brát při jejich hubení tuto skutečnost v úvahu.
Největší nebezpečí hrozilo u plevelů rezistentních vůči triazinům. Používání herbicidů s těmito účinnými látkami je však v současnosti již omezeno. Spíše je nutné věnovat pozornost používání sulfonylmočovin. Přípravky na jejich bázi jsou velmi účinnými herbicidy s příznivou cenou. V poslední době je hlášen stále vyšší počet jednoděložných plevelů s rezistencí vůči některým graminicidům. Monokulturní pěstování plodin s delším používáním herbicidů se stejnou účinnou látkou vede podle evropských průzkumů ke vzniku rezistence plevelů. V tabulce uvádíme přehled některých rezistentních plevelů, jak byly popsány v evropských zemích.
Do budoucna lze předpokládat zlepšení kvality zpracování půdy a lepší dodržování pravidel používání herbicidů. Klasické osevní postupy se už ale na naše pole pravděpodobně nevrátí. Proto je nutné přistupovat k ostatním opatřením velmi odpovědně a co nejvíce eliminovat nedostatky ve střídání plodin.
Ing. Jan Mikulka, CSc.,
RNDr. Daniela Chodová, CSc.,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Praha - Ruzyně
