Základní látky přinášejí nové možnosti bezpečné ochrany rostlin. Pojem 'základní látky' je nový odborný termín, který vychází z nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic rady 79/117/EHS a 91/414/EHS. Tento termín je používán pouze v zemích EU a označují se jím látky, které lze obecně používat v ochraně rostlin nebo zemědělských produktů, či k dezinfekci prostor a nářadí či nástrojů.
Pro jednoduché vysvětlení pojmu 'základní látky' (dále ZL) lze uvést citaci článku 23 příslušného nařízení, podle kterého se ZL schvalují, a ve kterém se mimo jiné praví, že se „základní látkou se rozumí účinná látka, která není látkou vzbuzující obavy, která nemůže svými vlastnostmi způsobit narušení činnosti žláz s vnitřní sekrecí ani nemá neurotoxické nebo imunotoxické účinky, jejímž hlavním využitím není použití v přípravcích na ochranu rostlin, ale lze ji nicméně použít pro ochranu rostlin, a to buď přímo, nebo v přípravku složeném z dané látky a obyčejného ředidla a která není uváděna na trh jako přípravek na ochranu rostlin. Pro účely tohoto nařízení se považují za ZL ty, které splňují kritéria pro potraviny stanovená v článku 2 nařízení (ES) č. 178/2002“.
Proč se registrují základní látky? Zjednodušeně řečeno, po staletí se lidé snaží bránit škodlivým činitelům všemi možnými způsoby – od historicky známých aplikací extraktů z rostlin využívajících pesticidních vlastností biologicky aktivních látek obranného mechanismu (některé z nich jsme si představili ve Farmáři 5) přes novodobější způsoby, jako je šlechtění rostlin na rezistenci, až po současné, tolik diskutované geneticky modifikované organismy.*
Ing. Roman Pavela, Ph.D.
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně
Více si můžete přečíst ve Farmáři č. 7/2018.
