Šlechtění nových odrůd polních i jiných plodin má vzrůstající význam a je jednou z mála reálných možností zvýšení kvality produkce, intenzity výroby nebo jejího udržení při omezování vstupů nežádoucích látek do životního prostředí a potravinového řetězce. Šlechtěním zvyšujeme přirozenou odolnost proti chorobám, škůdcům a abiotickým stresům, vhodnost pro pěstování a pro přímý konzum, použití ve zpracovatelském průmyslu, krmivářství apod.
Analýza vývoje výnosů a hospodářských vlastností odrůd, provedená na základě odrůdových pokusů za padesát let existence Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, Brno (dále ÚKZÚZ), prokázala rozhodující vliv odrůdy na růst výnosů, ale i poznatek, že zdaleka nebylo dosaženo hranice možností dalšího zlepšování hospodářských vlastností odrůd. Lze dokonce konstatovat, že tyto hranice ještě neznáme. Výsledky odrůdových pokusů provedených ve stejném období v Německu (R. Jordens, 1999), v Rakousku (M. Oberforster, 1999), ale i v dalších evropských zemích tak, jak byly prezentovány na konferenci v rakouském Gumpensteinu, dokladují, že odrůda se svými geneticky zakódovanými vlastnostmi podílí na kvalitě produkce pěstovaných plodin rozhodujícím způsobem, na výnosovém pokroku pak v rozmezí 40 - 50 %.
Odrůda je tedy nejen nejdůležitějším, ale také nejlevnějším intenzifikačním faktorem rostlinné výroby, a to na všech úrovních pěstování, včetně ekologického způsobu (Petr a kol.). V Německu provedl Schuster detailní analýzu významu šlechtitelského pokroku u ozimé pšenice na základě výsledků zkoušek odrůdového úřadu Bundessortenamt Hannover z let 1952 - 1993 a konstatoval průměrné roční zvýšení hektarového výnosu vlivem šlechtitelského pokroku 0,074 tuny, u cukrovky 0,5 tuny, u ozimé řepky pak za období let 1970 - 1986 0,043 tuny. Ke stejným závěrům dospěl i Fischer v Rakousku. V obou těchto státech se šlechtitelský pokrok bezprostředně promítá do výsledků praxe.
V ČR tento trend ovlivňuje prozatím rostlinnou výrobu v omezené míře, neboť celková úroveň agrotechniky, výživy a ochrany v posledních letech poklesla, popřípadě stagnuje, a procento využití výnosového potenciálu nových odrůd dosahuje v některých oblastech sotva 50 %. Výsledky odrůdových pokusů ÚKZÚZ však jednoznačně dokladují progresivní změnu odrůdové skladby, a to nejen v kvantitě, ale i v kvalitě. Typickým příkladem je ozimá řepka, která se vlivem zásadní změny kvalitativních parametrů (minimální obsah kyseliny erukové a snížení obsahu glukosinulátů) stala hlavním faktorem změny výživových vlastností obyvatelstva, a to náhradou živočišných tuků rostlinnými oleji a ztuženými tuky. Současně trvale rostou i výnosy řepky, následně export a tím i ekonomický přínos pěstitelům a zpracovatelům. Přínos odrůd je u této olejniny jednoznačný. Téměř všechny pěstované odrůdy byly registrovány v posledních pěti letech a vedle tradičních odrůd se výrazně prosazují hybridy, které posouvají celkovou úroveň výnosu semen ozimé řepky o 10 % výše.
Také u lnu, tradiční technické plodiny vyšších poloh, se zásadním způsobem změnila odrůdová skladba a všechny odrůdy zapsané ve Státní odrůdové knize byly registrovány až po roce 1990, a to včetně nejlepších zahraničních. Výsledky zkoušek ÚKZÚZ však dokazují, že odrůdy registrované v posledních třech letech představují pro pěstitele i zpracovatele další podstatné zvýšení výnosu stonků, ale současně i novou kvalitu danou vyšším obsahem a tím i výnosem dlouhého vlákna. Tento vývoj umožňuje podpořit současné oživení tuzemské produkce lnu setého přadného právě na základě komplexního zlepšení hospodářských vlastností pěstovaných odrůd.
Nejvíce podkladů o odrůdové problematice je jednoznačně k dispozici u obilnin, především pšenice a ječmene, kde soustavné šlechtění, výzkum a zkoušení započaly již v 19 století. Systematické a dlouhodobé ověřování odrůd v pokusech ÚKZÚZ dokladuje vysokou úroveň domácího šlechtění obilnin, které svými odrůdami tvoří stále základ našeho sortimentu, a dává možnost posoudit přínos odrůd i v přímém porovnání se špičkovými zahraničními materiály. U ozimé pšenice, nejvýznamnější domácí obilniny, se výnosová úroveň i u skupiny s nejvyšší kvalitou (tj. E a A) posunula nad hranici deseti tun z jednoho hektaru při současném zlepšení dalších důležitých hospodářských vlastností (odolnost proti poléhání, zdravotní stav, hmotnost zrna apod.). Zkoušení odrůd respektuje i posun v cílené výživě a ochraně rostlin a souhrnné informace i z takto vedených pokusů potvrzují nezastupitelné a dominantní postavení odrůdy v rostlinné výrobě.
Odrůda je natolik významným intenzifikačním faktorem v zemědělství, potravinářském průmyslu i v mezinárodním obchodu, že úroveň odrůdové skladby i podíl domácího šlechtění jsou měřítkem vyspělosti jednotlivých států. Využívání odrůd je proto vázáno na speciální zákony, odrůdy jsou předmětem soustavného zkoušení, registrace, ochrany práv a kontroly jejich rozmnožovacího materiálu státem. Konkurenční schopnost našeho zemědělství úzce souvisí s jeho schopností využít potenciálu registrovaných odrůd. Je nutné konstatovat, že v tom směru jsou pro naše zemědělce i zpracovatelský průmysl u všech plodin k dispozici špičkové domácí i zahraniční odrůdy.
Ing. Pavel Pařízek, Ing. Daniel Jurečka,
Ústřední kontrolní a zkušební
ústav zemědělský, Brno
