Dlouhodobé pokusy přinášejí mnohostranný užitek pro vědu i zemědělskou prvovýrobu. Sice se nejedná o jednoduchou ani levnou záležitost, ale v konečném důsledku se určitě mnohostranně vyplácejí. Na našem území byly nejstarší z nich založeny v polovině padesátých let minulého století.
Na danou problematiku se zaměřovala videokonference Význam dlouhodobých pokusů a kvality půdy v podmínkách změny klimatu. Akci uspořádaly Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., (VÚRV) a Česká technologická platforma pro zemědělství. Ve stacionárních pokusech se kromě výnosů a kvality při různých technologiích pěstování sleduje i řada množství parametrů.
Nejstarší v Ruzyni
Ředitel VÚRV RNDr. Mikuláš Madaras, Ph.D., připomněl, že pokusy v Praze-Ruzyni, zaměřené na ověřování různých variant výživy rostlin, probíhají nepřetržitě od roku 1955. V roce 1956 došlo k založení dlouhodobých pokusů na několika dalších stanovištích.
Ruzyňský stacionární pokus se zaměřuje na výzkum působení rozmanitých druhů organických hnojiv v kombinaci s minerálním hnojením v různých osevních sledech. K hlavním cílům pokusů patří optimalizace hnojení, přičemž se sleduje i řada dalších ukazatelů.
V době založení pokusné stanice v Ruzyni v padesátých letech minulého století se lokalita nacházela za hranicí Prahy. Později došlo k připojení k hlavnímu městu. Na pokusnickou činnost včetně stacionárního pokusu má negativní vliv rozšiřování stavební činnosti v okolí. Od konce minulého století plochou dlouhodobých pokusů prochází dálnice. Budoucnost není nejasná kvůli plánovanému rozvoji letiště.
Sleduje se vliv hnojení
Na dlouhodobé polní pokusy ruzyňského ústavu se zaměřila Ing Eva Kunzová, CSc., z VÚRV. Uvedla, že kromě nejstaršího pokusu v Praze-Ruzyni založeného v roce 1955 probíhají jen o jeden rok mladší experimenty také v Ivanovicích na Hané, v Čáslavi a v Lukavci u Pacova. Na několika dalších stanovištích běží o něco mladší stacionární pokusy.
Cílem dlouhodobých pokusů je sledování vlivu statkového, organického a minerálního hnojení na výnosy vybraných plodin v různých půdně-klimatických podmínkách v odlišných oblastech České republiky.
Navíc se sleduje dlouhodobý vliv různého hnojení na obsah živin v půdě a půdní kyselost. Také se stanoví bilance živin, dodané a odebrané množství. Vyhodnocují se výrobní oblasti, odrůdy, kvalita produkce, meteorologická data a další údaje.
Tři hlavní faktory
V ruzyňských stacionárních pokusech se sledují tři hlavní faktory. Jedná se o 1. osevní postup, 2. statková plus organická hnojiva a 3. minerální hnojiva. Pokusy probíhají na pěti honech, přičemž každý z nich pojme 24 variant hnojení vždy ve čtyřech opakováních.
Uplatňují se tři různě sestavené osevní postupy. První představuje klasický devítihonný, kde se střídá dva roky vojtěška, pšenice ozimá, cukrovka, ječmen jarní, brambory, pšenice ozimá, cukrovka a ječmen jarní s podsevem. Jedná se o 45 % obilnin, 33 % okopanin a 22 % pícnin.
Druhý osevní postup, obilní, je také devítihonný. Střídá se dva roky vojtěška, dva roky pšenice ozimá, ječmen jarní, brambory, dva roky pšenice ozimá a ječmen jarní s podsevem. V tomto případě jde o 67 % obilnin, 33 % okopanin a 22 % pícnin. Třetí osevní postup je dvouhonný, střídá se pšenice jarní s cukrovkou. Jak obilniny, tak i okopaniny mají poloviční zastoupení.
Pokus v Čáslavi
V Čáslavi v letech 2018 až 2021 zakládali pokusy s ozimou pšenicí odrůdy Julie, ve kterých se vyhodnocovaly kromě výnosu zrna i slámy také ukazatele jakosti. Na kontrolní nehnojené variantě se v průměru tří let docílilo výnosu zrna 3,86 t/ha. Hnojení hnojem k okopanině vedlo k navýšení na 4,61 t/ha. U varianty s hnojem a minerálním hnojením se podařilo dosáhnout nejlepšího výsledku, a to 7,71 t/ha.
Také výnos slámy byl nejvyšší při hnojení hnojem i minerálními hnojivy, kdy dosáhl 6,84 t/ha. U této varianty byl zjištěn i nejvyšší obsah dusíkatých látek v pšeničném zrnu. Organické a minerální hnojení podstatně zlepšovalo i další ukazatele jakosti. Způsob hnojení významně ovlivňoval obsah prvků v zrnu.
V pokusech se jako nejlepší ukázala varianta aplikace hnoje a NPK, která nejen stabilizovala produkci a udržovala ornici v optimální kvalitě, ale také zvyšovala schopnost adaptace půdy při měnících se klimatických podmínkách.*
