Význam vytrvalých plevelů na orné i zemědělské půdě v posledních deseti letech výrazně vzrostl. Jejich podíl v druhovém složení plevelových společenstev co do poměru vytrvalých plevelů vůči jednoletým plevelům výrazně stoupl a též vzrostl počet plevelných druhů významně se vyskytujících na zemědělské půdě. V posledním desetiletí se staly významné některé plevelné druhy, které se dříve na orné půdě vyskytovaly pouze nevýznamně (pelyněk černobýl, šťovíky aj.).
Čistec bahenní
Stachys palustris je vytrvalá rostlina, úporně setrvávající na stanovišti Vyskytuje se roztroušeně především v podhorských a horských oblastech. V posledních letech je pozorován významný vzestup výskytu. Vzhledem k vytrvalému charakteru se vyskytuje ve všech kulturních rostlinách, nejlépe mu však vyhovují okopaniny. Výskyt je podporován špatnou péčí o půdu, vyhovuje mu pokles úrovně zpracování půdy a špatná skladba osevních sledů. Patří mezi nebezpečné plevele Konkurenční schopnost je vysoká, má vysoké nároky na vodu i živiny. Škodí ve všech kulturních rostlinách, které nejsou při silném výskytu schopny tomuto pleveli konkurovat.
Mléč rolní
Sonchus arvensis je vytrvalá rostlina, úporně setrvávající na stanovišti, kde tvoří tzv. hnízda. Roztroušeně je hojný po celém území od nížin do horských oblastí. Upřednostňuje vlhčí stanoviště, vyskytuje se však i na sušších lokalitách. Je velmi často indikátorem utuženosti ornice. Úspěšně roste ve všech kulturních rostlinách, prosadí se i v obilninách, velmi nebezpečný je v okopaninách. Šíření podporuje špatná péče o půdu, nedostatky ve zpracování půdy a špatné střídání kulturních rostlin v osevním postupu. Patří mezi velmi nebezpečné plevele. Konkurenční schopnost tohoto plevele je vysoká. V místech silného výskytu potlačí všechny kulturní rostliny, má vysoké nároky na vláhu a živiny.
Pýr plazivý
Elytrigia repens je vytrvalá rostlina setrvávající na stanovišti mohutným kořenovým systémem s vysokou regenerační schopností oddenků. Je to středně vysoká až vzrůstná tráva setrvávající v půdě článkovými oddenky. Na každém článku je patrný pupen krytý šupinou. Rostliny vytvářejí vzpřímená stébla dlouhá až jeden metr. Jsou zakončena lichoklasem skládajícím se z 15 – 20 klásků. Listy jsou sytě zelené až šedozelené. Kvítky jsou sestaveny po pěti do klásků. Rozmnožuje se generativní a vegetativní cestou. Kvete od června do srpna. Obilky jsou dlouhé až 7 mm a po dozrání mají poměrně dobrou klíčivost. Na jednom stéblu se může vytvořit až 100 obilek. Klíčí nejlépe z hloubky kolem jednoho centimetru. Rostliny vzešlé v srpnu a září do zimy vytvoří kořenový systém schopný vegetativní reprodukce.
V polních podmínkách převládá především vegetativní způsob rozmnožování. Oddenky mají obrovskou regenerační schopnost. Z jednoho segmentu dlouhého 10 cm je rostlina schopna vytvořit v průběhu vegetace až 30 m oddenků. Kořenový systém je uložen poměrně mělce, zpravidla v hloubce do 20 – 30 cm. Přestože vegetativní způsob rozmnožování na orné půdě převládá, je nutné nepodceňovat generativní rozmnožování obilkami.
Vyskytuje se na 70 – 80 % orné půdy, velmi rozšířený je ve všech oblastech a ve všech kulturních rostlinách pěstovaných na orné půdě i ve speciálních plodinách. Šíření podporuje pokles úrovně zpracování půdy a minimalizace agrotechnických opatření. Pýru vyhovují osevní postupy s vysokým zastoupením obilnin a řepky. Jeho konkurenční schopnost je vysoká. Při silném výskytu dokáže úplně potlačit všechny kulturní rostliny. Do půdy vylučuje alelopatické látky, čímž potlačuje ostatní rostliny. Jde o glykosid agropyren, který je uvolňován z živých i odumírajících rostlin. Proto jsme svědky deprese zemědělských plodin i po použití účinných herbicidů proti pýru plazivému. Významně škodí ve všech kulturních rostlinách. Patří mezi velmi nebezpečné plevele.
Pcháč rolní (oset)
Cirsium arvense je vytrvalá rostlina, úporně setrvávající na stanovišti, na polích tvoří tzv. hnízda, kde základem byla rostlina vzešlá ze semene. Následným zpracováním půdy a kultivací z rozrušeného kořenového systému vzniká celá řada rostlin, jejichž kořeny se navzájem prolínají. Zpravidla se vyskytují v těchto seskupeních buď samičí, či samčí rostliny. Vyskytuje se po celém území od nížin až do horských oblastí. Osidluje zemědělskou i nezemědělskou půdu. V posledních letech četnost jeho výskytu rychle stoupá. Vyskytuje se ve všech kulturních rostlinách pěstovaných na orné půdě, v sadech, vinicích, chmelnicích i na loukách a pastvinách či ve speciálních plodinách.
Šíření podporuje špatná péče o nezemědělskou půdu, což umožňuje nálet nažek na pozemky a půdu dosud nezaplevelenou. Pcháč oset reaguje velmi citlivě na kvalitu zpracování půdy a nevhodně provedené aplikace herbicidů, což se projeví rychlou regenerací z kořenového systému. Patří mezi velmi nebezpečné plevele. Jeho konkurenční schopnost je vysoká, má vysoké nároky na odběr vody a živin. V případě silného výskytu působí ztráty při sklizni kulturních rostlin, nebo sklizeň znemožňuje. Při silném výskytu dokáže úplně potlačit kulturní rostliny, vylučuje kořeny alelopatické látky, které působí inhibičně na kulturní rostliny a plevele. Škodí ve všech kulturních rostlinách, žádná kulturní rostlina není schopna se s konkurencí pcháče vyrovnat.
Pelyněk černobýl
Arthemisia vulgaris je vytrvalá rostlina vytvářející husté trsy vyskytující se ve velmi často v hustých porostech. Je hojně rozšířen po celém území. Osidluje zemědělskou i nezemědělskou půdu. V posledních letech četnost jeho výskytu rychle stoupá. Vyskytuje se převážně v sadech, vinicích, na zanedbaných loukách a pastvinách. V posledních letech osidluje i ornou půdu, kde se prosazuje ve všech kulturních rostlinách. Šíření podporuje špatná péče o nezemědělskou půdu, což umožňuje nálet nažek na zemědělskou půdu. Šíření podporuje též nedostatečná kvalita zpracování půdy. V současné době patří mezi velmi nebezpečné plevele. Jeho pyl je silně alergenní. Někdy je sbírán též jako léčivá rostlina. Konkurenční schopnost má velmi vysokou. Při silném výskytu dokáže velmi silně potlačit kulturní rostliny. Škodí ve všech kulturních rostlinách, komplikuje též jejich sklizeň.
Rdesno obojživelné
Polygonum amphibia patří přes lokální význam mezi velmi nebezpečné plevele. Rostliny vytvářejí středně vysoké lodyhy, vystoupavé, hustě olistěné vysoké až 60 i více cm. Vytvářejí se dva morfologicky odlišné biotypy, suchozemský a vodní. Suchozemský typ tvoří pouze sterilní lodyhy. Listy jsou dlouze řapíkaté a kopinaté. Květy vytváří pouze typ vodní. Jsou narůžovělé a tvoří lichoklas.
Pro zemědělství má význam pouze suchozemský typ, který se rozmnožuje jen vegetativní cestou z kořenového systému, který je tvořen silnými horizontálními a vertikálními oddenky, jež mají vysokou regenerační schopnost. Tento plevel setrvává na poli především na vlhčích stanovištích. Rostliny tvoří tzv. hnízda, ze kterých se šíří po pozemku zpracováním půdy.
Vyskytuje se po celé republice od nížin po podhorské oblasti, především na vlhčích stanovištích a ve všech plodinách. Na pole proniká z okrajů vodních toků a zavlažovacích či odvodňovacích kanálů. Hojný je na vysušených či zavezených rybnících. Šíření podporuje pokles úrovně zpracování půdy a utuženost pozemků, což způsobuje podmáčení polí. Na ornou půdu se může dostávat závlahovou vodou nebo při povodních a zátopách. Ve vysušených rybnících může být ještě značná zásoba semen v půdě. Konkurenční schopnost rdesna obojživelného je vysoká, má vysoké nároky na vodu a živiny. Prosadí ve všech kulturních rostlinách i v hustě setých obilninách.
Rukev lužní
Rorippa sylvestris je vytrvalé rostlina. Vyskytuje se po celém území především na vlhkých stanovištích, v pobřežní vegetaci a na okrajích lužních lesů. V poslední době se hojně objevuje i na orné půdě na vlhčích stanovištích. Rychle se šíří na podmáčených pozemcích. Dříve to byl méně významný plevel lokálního významu, nyní jeho význam stoupá. Konkurenční schopnost je vzhledem k vytrvalému charakteru vysoká. V obilninách neškodí, nepříjemně však škodí v kukuřici a cukrovce.
Šťovík tupolistý
Rumex obtusifolius vytváří víceleté až vytrvalé rostliny. V posledních letech je velmi hojný, vyskytuje se od nížin do horských oblastí. Nejrozšířenější je na loukách a pastvinách, postupně osidluje i ornou půdu. Příčina současného rozsáhlého výskytu spočívá v nedostatečné péči o louky a pastviny, nesečení porostů. Nažky se šíří v zimě větrem po sněhu na velké vzdálenosti, dále se šíří suchým a čerstvým krmením a statkovými hnojivy (kejda). Šíří se též nevyčištěným osivem jetelovin. Je to velmi nebezpečný plevel. Jeho konkurenční schopnost je velmi vysoká. Škodí na loukách a pastvinách. Při nedostatečném obdělávání škodí i na orné půdě ve všech kulturních rostlinách.
Důvody šíření vytrvalých plevelů
Způsoby péče o půdu výrazně ovlivňují celkovou zaplevelenost polí. Především vytrvalé plevele rychle reagují na nevhodné střídání plodin, nedostatky v agrotechnice a na nevhodnou aplikaci herbicidních přípravků. Z neudržovaných pozemků se na pole šíří celá řada plevelů, jejichž semena jsou přenášena na pole, kde se následně rozšiřují.
Způsoby rozmnožování
Generativní rozmnožování je nejpřirozenějším způsobem šíření plevelů na zemědělské půdě. Z hlediska reprodukce je nejvýznamnější množství semen, jejich životnost v půdě, dormance semen a způsoby šíření. Nejnebezpečnější je šíření semen větrem na velké vzdálenosti. Tak se šíří především pcháč rolní, mléč rolní a pelyněk černobýl. Úbory pcháče a mléče však bývají často parazitovány a počet živých nažek nepřesahuje 10 – 15 % z celkového objemu nažek. Čistec bahenní a šťovík tupolistý mají semena poměrně velká a těžká, takže se před sklizní či při sklizni uvolňují a padají na povrch půdy s posklizňovými zbytky. Část semen se však může dostat i do sklizeného materiálu a hrozí nebezpečí šíření nekvalitním osivem a šíření na dosud nezaplevelené pole. Semena rukve lužní jsou drobná a vypadávají před sklizní. Proto se jimi tento plevel šíří pouze do nejbližšího okolí.
Vegetativní způsob rozmnožování převládá především na půdě, která je pravidelně obdělávána. Soustavné poškozování kořenů a kořenových výběžků vyvolává rychlou regeneraci z pupenů. To má za následek rychlé vytvoření mohutného kořenového systému, který velmi agresivně konkuruje kulturním rostlinám. Vyrašené výhony mají vysokou konkurenční schopnost a prosadí se i v konkurenčně silných porostech kulturních rostlin, jako jsou obilniny. Velmi nebezpečná je intenzivní regenerace pupenů na kořenech a kořenových výběžcích v období studených a vlhkých period v měsících červen a červenec, kdy je konkurenční schopnost obilnin na ústupu.
Zemědělská činnost a výskyt vytrvalých plevelů
Extenzivní způsoby hospodaření obecně umožňují snadnější reprodukci plevelů na rozdíl od intenzivního pěstování kulturních rostlin. Při extenzívním pěstování bývá zpravidla druhové spektrum širší. Intenzita při pěstování nese riziko přemnožení některých plevelných druhů, kterým právě tyto způsoby vyhovují. Při malém počtu druhů se může regulace plevelů zkomplikovat přítomností jednoho obtížného plevelného druhu, který uniká aplikovaným metodám hospodaření.
Způsoby regulace
Z pohledu vytrvalých plevelů stojí za pozornost porovnání klasického zpracování půdy a technologií minimálního zpracování půdy. Klasická orba více rozrušuje kořenový systém a výrazně potlačuje především pelyněk černobýl, rukev lužní a šťovíky, jejichž kořenové systémy jsou poměrně citlivé na poškození a jsou hlubokou orbou zaklopeny a silně poškozeny. Též pcháč rolní, mléč rolní a čistec bahenní hluboká orba poškodí. Ovšem u těchto plevelů je nutné využití dalších způsobů (účinné herbicidy). Technologie minimálního zpracování by měly být prováděny na pozemcích s minimálním výskytem vytrvalých plevelů. Mělké zpracování půdy poškozuje pouze svrchní část kořenového systému. Toto poškození vyvolává velmi silnou regeneraci, což vede k rychlému přemnožení vytrvalých plevelů. Regulace vytrvalých plevelů na takto zaplevelených polích je složitá, úspěšná je pouze při použití účinných herbicidů, což výrazně zvýší náklady.
Mechanické způsoby regulace plevelů v obilninách jsou omezené. Kultivace je však možné využívat v kukuřici, cukrovce, bramborách a zeleninách. Bohužel z pohledu regulace plevelů se i tyto plodiny pěstují zpravidla bez kultivace, kdy hlavním regulačním opatřením je použití speciálních herbicidů.
Při hubení pýru plazivého je nutné aplikovat účinné herbicidy v době vytvoření listů, či výhonů do délky 10 – 20 cm, nebo je možné využít dělených aplikací, které přinášejí poměrně spolehlivý efekt. Pro hubení pcháče rolního a ostatních vytrvalých plevelů je nutné použití účinných herbicidů v návaznosti na ostatní metody regulace. Herbicidy je nutné použít pouze ve vhodnou růstové fázi (listová růžice – fáze lodyhy 15 cm) a v horní hranici povolené dávky. Aplikace herbicidů v ranějších růstových fázích nebo aplikace nižších dávek výrazně ovlivní regeneraci, což se projeví masivním rašením nových výhonů, a v mnoha případech se dostaví kritické zaplevelení. Vhodné je též použití předsklizňových aplikací herbicidů, kdy je možné dosáhnout velmi dobrého účinku na pýr plazivý v obilninách i řepce.
Závěr
Pro dosažení dokonalého eradikačního efektu při regulaci vytrvalých plevelů je nutné využít všech způsobů a metod regulace více let po sobě tak, aby jednotlivá opatření na sebe navazovala, kořenový systém plevelů se postupně vysílil a zásoba semen v půdě byla minimalizována. Pozemky čisté od vytrvalých plevelů se udrží pouze při dodržování všech zásad regulace plevelů na orné půdě a každoroční péčí o půdu. Velmi důležité je udržovat bezplevelné okolní plochy a zabránit tvorbě semen a jejich šíření na pole.
Ing. Jan Mikulka, CSc.,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Praha - Ruzyně
