Až do severní části Jutského poloostrova, který je geograficky nejpodstatnější částí Dánského království, se letos sjeli oráči ke svému v pořadí již 48. světovému šampionátu. Jeho konkrétním dějištěm byl katastr farmy, na níž hospodaří pan Birger a paní Vibeke Schutteovi. Ta leží na geograficky zajímavém území, na "poloostrově na druhou". Z území poloostrova Jutského tam vybíhá výběžek do Skive fjordu a na jeho části už 132 let žije a hospodaří rod pana Schuttea.
Orba jako sport
Z mnoha lidských činností, které dříve sloužily k pouhému zabezpečení základních potřeb, nezbytností a někdy i ke spáse života jedince (sprint před dravou zvěří, lov oštěpem, zneškodnění hladového kanibalského souseda dobře mířeným K.O.), se časem staly sportovní disciplíny. Napůl to platí i v případě orby. Tu druhou polovinu existence soutěžní orby lze zdůvodnit i estetickým dojmem z pohledu na mistrovské brázdy, i když i tato stránka je (naštěstí pro orbu) především výsledkem měřitelných hodnot. A orba si drží své místo v agrotechnice navzdory tlaku "bezorebných" nebo "minimalizačních" technologií. Právě z "masového zázemí" oráčů z farem i farmiček desítek zemí vyrostou občas opravdoví páni oráči a ti si to pak každoročně rozdávají na světovém šampionátu. Soutěží při něm dvě "formule": zatím převládají klasické pluhy, pravidelně však přibývá soutěžících s otočnými pluhy.
Do Dánska jich přijelo celkem 55 a reprezentovali 29 zemí Evropy, Ameriky, Afriky a největší exoti přijeli až z Austrálie a Nového Zélandu. Mezi soutěžícími nechyběli ani naši oráči: Miroslav Ondrůšek z Vlčnova a Antonín Krátký z Kobylnice v Polabí. Oba soutěžili v kategorii klasických pluhů. Na svých Zetorech měli zavěšeny pluhy Kverneland. Tato značka měla ve startovních listinách obou kategorií nejpočetnější zastoupení.
Mistři světa: Dán a Francouz
Dán Henry Thegen obhajoval na domácí půdě - což bylo možné vzít takřka doslova, protože ze všech soutěžících to z bran své dvaašedesátihektarové farmy u města Randers měl do centra všeho dění nejblíž - titul světového šampiona v kategorii konvenčních pluhů z roku 2000. Rozhodující pro úspěšnou obhajobu byl jeho bodový náskok z prvního dne, kdy soutěžící orali strniště. Druhého dne se o výsledek viditelně bál, protože věděl, že jeho největší soupeři – Rakušané - jsou ve druhé disciplíně, orbě louky, tradičně velmi dobří.
Jeho soustředění na orbu bylo - zejména během druhého dne - přímo pekelné. Nekomunikoval s okolím, odmítal pohledy do kamer, během přestávek jen odběhl obhlédnout brázdy svých největších konkurentů. Tím větší radost ale dal najevo při večerním závěrečném ceremoniálu, když pořadatelé vyhlásili nejprve třetího Rakušana Josefa Reindla a pak po dramatické a napětí zahušťující pauze druhého, rovněž Rakušana Haralda Gadermayra. V tu chvíli bylo jasné, že stupínek nejvyšší, vyhrazený pro mistra světa, "zbyl" pro reprezentanta Dánska. Hala v městečku Jebjern bouřila. A pak prý jsou seveřané chladní.
Naši dva oráči, kteří rovněž soutěžili v této kategorii, obsadili 19. a 27. místo. Zejména průnik Antonína Krátkého do první dvacítky (na louce byl přitom čtrnáctý) by mohl být počátkem návratu našich oráčů i na ještě lepší umístění.
Kategorii otočných pluhů vyhrál Francouz Freddy Bohr před Belgičanem Krisem t,Seyenem a Gordonem Beatle z Irska.
Bohatý dvoudenní program
Soutěžní orba má v některých zemích i početné fanoušky. Ti jezdí se svými favority na soutěže, vozí s sebou vlajky a transparenty, ale na rozdíl od fotbalových křiklounů jsou objektivní, uznale pokývají hlavou nad brázdami soupeřů, někdy s sebou mají na povzbuzování klaksony, ale neslyšel jsem je pískat.
Takovému srocení oráčů, jejich příbuzných a známých, ale i fanoušků a také náhodných zájemců o soutěž z okolí místa děje je třeba zajistit i doprovodný program. V menších i větších stanech probíhala výstava zemědělské techniky (převládaly pochopitelně pluhy), nechyběly však ani nabídky služeb a prezentace dalších organizací, souvisejících se zemědělstvím.
Zpestřením byly i soutěže oráčů s pluhy taženými párem koní (a v jednom případě, byť mimo soutěž, i čtyřspřežím) a také s historickými traktory. Stovkám diváků bylo třeba zajistit možnost občerstvení (posloužila jedna z hal farmy), zajímavý a poučný program mohly absolvovat i ratolesti návštěvníků. Jen dohoda se svatým Petrem nějak nevyšla. První den pršelo, což přineslo problémy stovkám aut zaparkovaných na strništi, ale pořadatelé, jimž velely čtyři příslušnice krásnější poloviny lidstva z dánského svazu mladých zemědělců, vše zvládli.
A všude byli vidět i pan Birger Schutte a jeho paní, takže byla možnost poptat se na jeho hospodaření na Eskjaer Hovedgardu.
Farma kolem zámku
Pozemky, na nichž šampionát probíhal, patří farmě Eskjaer Hovedgard. Farmářovo sídlo je v historické budově zámečku z roku 1761 (i když první zmínka o sídle na tomto místě je už z roku 1328!). Ke vchodu s erbem vede historické stromořadí, okolo je vodní příkop. Na panství se vystřídalo několik rodů. Roku 1869 se majitelem stal Ludwig Theodor Schutte.
Současný zámecký pán Birger Schutte se stal majitelem roku 1983. Nyní hospodaří na 460 hektarech, z toho je 298 ha polí, 19 ha luk a 130 ha lesů. Pěstuje především trávy na osivo, brambory, obilniny a hospodaří ve svých lesích. Na farmě pracuje šest až sedm lidí. Prasata prodává farmář přímo zpracovateli bez dalšího prostředníka a není členem žádného odbytového sdružení. Při hospodaření na polích musí zvláště v posledních letech omezovat hnojení, aby se vešel do stanovených limitů.
S historickou budovou farmářova sídla kontrastují moderní hospodářské objekty farmy. V prostorných halách chová pan Schutte 250 prasnic a ročně vykrmí a prodá 5000 prasat. Chová také 45 kusů skotu masného plemene. Pro sportovní vyžití slouží několik koní. V lesích každoročně uloví 30 - 35 kusů srnčí zvěře. Také jeho technika má své místo v halách, které však během mistrovství posloužily jako depo pro závodní stroje a pluhy a také jako restaurace pro návštěvníky.
Ing. Břetislav Koč
Snímky autor
