Rostoucí produktivita a produkce na straně jedné, posklizňové ztráty a škody vzniklé působením škůdců na straně druhé. Nejenom v rozvojových zemích musí čelit problémům, které se objevují v průběhu skladování potravin rostlinného původu. Hmyzí škůdci ohrožují zásoby v celém potravinovém řetězci, všude na světě a je třeba proti nim bojovat efektivními a bezpečnými způsoby.
Roční ztráty obilí způsobené škůdci (hlavně hmyzem a mikroby) se například v rozvojových zemích odhadují na 500 milionů USD až 1 miliardu USD. Od 60. let dvacátého století se v široké míře používaly kapalné a plynné pesticidy k hubení škůdců v různých skladovacích zařízeních, jako jsou sýpky, mlýny, sklady atd., které ale nejsou bez rizika (rezidua, rezistence). Mezinárodní obchod navíc urychlil šíření rezistentních kmenů hmyzu ve skladovaném zboží. Například v Kanadě se hmyzí škůdci rezistentní k malathionu rozšířili převážně prostřednictvím zahraničního obchodu. Podobná situace (s jinými druhy a jinými insekticidy) nastala i v dalších zemích, jako jsou Spojené státy, Írán, Nigérie či Egypt.
Pro kontrolu hmyzích škůdců ve skladovaném obilí se syntetické insekticidy používaly téměř ve všech zemích bez omezení, což vedlo k mnoha problémům, včetně vzniku rezistence některých škůdců a přítomnosti nežádoucích reziduí v potravinářských surovinách. Methylbromid a fosfid hlinitý bývaly dva nejčastěji používané syntetické fumiganty pro ochranu skladovaného obilí, nicméně většina zemí je postupně vyřazuje kvůli poškozování ozonové vrstvy a selhávání účinku. Kvůli nadměrnému používání fosfanu si na něj mnoho škůdců ve většině zemí vytvořilo odolnost. Tyto problémy a rostoucí poptávka po zdravých, čistých, organicky vyráběných potravinách bez reziduí vedou k nutnosti náhrady chemických pesticidů.
Vědci z indické Himachal Pradesh Agriculture University Palampur se věnovali výhodám a nechemickým alternativám pro kontrolu hmyzích škůdců ve skladovaných obilovinách a pokusili se poukázat na možné alternativy.
Detekce a regulace
Různé lapače sloužící k hromadnému odchytu a monitoringu hmyzích škůdců skladovaných zrnin pomáhají poměrně snadno při jejich kontrole. Patří k nim sondové lapače, pasti typu „pitfall“ používané proti hmyzu aktivnímu na horním vrstvě zrn, UV lampy na hubení hmyzu a další prostředky sloužící k detekci a regulaci například korovníka obilního (Rhyzopertha dominica), pilouse rýžového (Sitophilus oryzae), potemníka hnědého (Tribolium castaneum), lesáka skladištního (Oryzaephilus surinamensis) či pisivek (Psocoptera).
Při detekci hmyzu uvnitř zrna je možné využití i zvýšené úrovně jeho vlhkosti, avšak vajíčka hmyzu, mladé larvy či mrtvý hmyz nelze tímto způsobem detekovat. Navíc může jít o metodu časově náročnou. Další možností je využití detekce těkavých látek, které uvolňují larvy a dospělci, pro včasné monitorování zamoření. Kromě toho tato technologie pomáhá při stanovení doby skladování a rozlišení odrůd potravinářského zrna. Pomocí SPME s plynovou chromatografií a hmotnostní spektrometrií již před více než desetiletím detekovali vědci různé těkavé složky z pšeničné mouky a pšeničného zrna napadeného potemníkem skladištním (Tribolium confusum) a pilousem černým (Sitophilus granarius). Tento přístup, také známý jako detekce pachu, zahrnuje odhalování a identifikaci pachů generovaných hmyzem, jako jsou feromony, které regulují chování hmyzu a pomáhají při přenosu zpráv na velké vzdálenosti. Použití různých druhů „elektronických nosů“ je založeno na principu elektronické detekce pachu, při němž jsou těkavé chemikálie hmyzu ve skladech zachycovány sadou senzorů, které na jejich přítomnost reagují změnou elektrických charakteristik a díky integrované databázi rozlišují mezi různými těkavými látkami.
