Před rokem jsme v časopise Farmář upozornili na nebezpečí, které pro lesní hospodářství představují zavlečené choroby lesních dřevin. V průběhu minulého roku bylo u nás nalezeno a prokázáno několik velmi nebezpečných chorob; někteří původci těchto onemocnění mají statut karanténního škodlivého činitele a z toho vyplývá např. i povinnost u majitelů a uživatelů pozemků (lesních i zemědělských) ohlásit výskyt těchto škodlivých činitelů. Rovněž jsou stanovena obranná a ochranná opatření, vedoucí až k eradikaci infikovaných hostitelských dřevin a k omezení či úplnému zákazu distribuce výpěstků (sazenic) ze školek, v nichž se vyskytla karanténní choroba.
Tyto okolnosti podstatně omezují možnosti obchodu, zejména exportu sazenic z okrasných školek, a vyžadují trvalou a systematickou zdravotní kontrolu po několik let i zavedení nejrůznějších hospodářských opatření k tlumení těchto chorob od ochranných opatření např. opakovanými aplikacemi fungicidních přípravků až po již zmíněnou totální eadikaci.
Z hlediska obchodu není však u karanténních chorob a škodlivých činitelů vůbec dostatečným opatřením pouhé omezení rozšiřování v rámci oblasti výskytu a snížení ztrát, ale cílem je úplná likvidace a eradikace původce onemocnění v dané lokalitě, zejména pokud jde o školky. Jinak hrozí nebezpečí šíření původců onemocnění na infikovaných výpěstcích, na semenáčcích, sazenicích, odrostcích i na jiném rostlinném materiálu, na roubovancích, roubech, řízcích, bonsajích a často i na osivu, zejména pokud osivo obsahuje nečistoty, zbytky šišek, plodů, šupin, jehličí nebo dokonce větviček, což nelze vyloučit u individuálního získávání osiva např. sběratelskou výměnou apod., kde někdy zásilky unikají fytokaranténní rostlinolékařské inspekci.
Cesty a způsoby rozvlékání a šíření infekčních chorob
Jestliže se zaměřujeme na lesní dřeviny, pak nejde jen o lesní porosty, protože velká většina dřevin patří k okrasným i funkčně velmi významným a důležitým dřevinám v intravilánech, v městské zeleni, v sadech, parcích, alejích i v zahradách a zahrádkách. Na druhé straně některé houbové choroby, známé především z okrasných dřevin, většinou z dřevin introdukovaných „exotických“, které jsou široce pěstované v nejrůznějších odrůdách a kultivarech, přechází i na lesní dřeviny v porostech. Podstatný rozdíl však spočívá v tom, že tyto dřeviny, které mají zejména funkci okrasnou, jsou vysazovány a pěstovány obvykle jednotlivě nebo jen v malých skupinách, kdežto hospodářské lesní dřeviny jsou v rozsáhlých lesních porostech. Z hlediska ochrany lesů z toho také vyplývá potencionální nebezpečí rychlého šíření infekčních chorob mezi hostiteli v lesních komplexech. U okrasných dřevin je nebezpečí šíření nových nebo zavlečených chorob především v těch případech, kdy intravilánová nebo zahrádkářská zeleň přímo souvisí nebo navazuje na blízké lesní porosty a tak se může infekce přímo rozšiřovat např. z dovezeného infikovaného okrasného materiálu do lesních porostů a samozřejmě naopak, kdy lesní porosty, v nichž se vyskytují infekční choroby, přenosné na pěstované okrasné dřeviny, navazují na intravilánovou zeleň a infekce tak může snadno přecházet z lesních porostů na dřeviny okrasné. Stejné potenciální nebezpečí představují patogenní organismy i pro rozptýlenou zeleň v krajině.
Způsoby šíření a rozvlékání infekčních chorob lesních a okrasných dřevin jsou velmi různorodé a mnohotvárné. V přírodě se infekční choroby šíří především větrem, vodou a živočišnými vektory (přenašeči). Větrnými proudy se mohou šířit patogenní organismy na obrovské vzdálenosti a pak závisí výlučně na tom, jak dlouho si diaspory, zárodky patogenních organismů, uchovají svoji životnost ve vzdušných atmosférických proudech. Zárodky některých organismů v těchto extrémních podmínkách brzy hynou, jiné mohou přežívat velmi dlouhou dobu. Šíření vodou, především deštěm (rozstřikováním v dešťových kapkách), má již vzdálenosti podstatně omezené, ovšem opakovanými rozstřiky při silnějších deštích a lijácích se mohou choroby poměrně rychle a intenzivně rozšiřovat. Řada chorob je v přírodě rozšiřována živočišnými, zejména hmyzími přenašeči.
Ovšem velmi významným šiřitelem houbových i jiných infekčních onemocnění dřevin je člověk, a to jak přímo ve své činnosti, tak i v rámci vnitřního i mezinárodního obchodu. Řada chorob, zejména viróz a bakterióz, se může šířit na nedezinfikovaném zahradnickém nářadí, na nožích, nůžkách, pilách, motykách, rýčích i na přepravkách a kontejnerech, nebo např. i zemními pracemi při odvozu a dovozu zemin, při výkopových pracích a terénních úpravách apod.
Jedním z nejvýznamnějších cest šíření nebezpečných původců infekčních onemocnění je jejich přímé rozvlékání infikovaným rostlinným materiálem, na osivu, sazenicích, řízcích apod., ale i na řezivu, kulatině a na dřevu vůbec a v neposlední řadě i na výrobcích z živého rostlinného materiálu, jako např. z proutí. Řada původců velmi nebezpečných houbových chorob byla zavlečena mezi kontinenty právě těmito cestami, např. rez vejmutovková na infikovaných sazenicích vejmutovky z Evropy do Ameriky, grafióza jilmů na dřevěných obalech z Evropy do Ameriky a agresivní forma původce této choroby, později vylišená jako samostatný druh byla zpětně zavlečena ze Severní Ameriky do Evropy. Ovšem na druhé straně cesty šíření některých chorob nejsou známé; buď se nepodařilo tyto způsoby rozšíření bezpečně zjistit a prokázat a jsou předmětem spekulací, nebo jim nebyla věnována ihned při prvním zjištění dostatečná pozornost a s odstupem doby se již velmi obtížně zjišťují podstatná a prokazatelná fakta. A ještě je třeba zdůraznit, že některé údaje o historii prvních zjištění a prvních prokazatelných nálezů se často velmi podstatně liší. Nicméně však všechny tyto okolnosti ukazují, že nebezpeční škodliví činitelé se rozvlékají a rozšiřují nejrůznějšími cestami a způsoby, z nichž některé může člověk, hospodář, velmi podstatně ovlivnit a omezit nebo zcela vyloučit. Zpravidla vždy zavlečení nové infekční choroby nebo nového škodlivého činitele, např. z řad hmyzu, může znamenat obrovské a neočekávané škody, protože nově zavlečený organismus nemá v nové oblasti rozšíření žádné antagonistické organismy a dále velmi často může přecházet i na jiné, domácí dřeviny. Proto jakékoliv oddálení a omezení rozšíření a usídlení nového škodlivého činitele, třeba jen o krátkou dobu několika let, představuje obrovské finanční úspory, nehledě na ztráty biologické a pěstební.
Historie zavlečených chorob lesních i okrasných dřevin jednoznačně potvrzuje, že velké nebezpečí rozšiřování hospodářsky významných a vysoce škodlivých nebezpečných chorob dřevin spočívá právě v distribuci infikovaných výpěstků, na nichž se původci nebezpečných chorob rozvlékají především v době latentní infekce, kdy je dřevina sice již infikována, ale příznaky onemocnění se ještě symptomaticky vůbec neprojevují. Proto z hlediska obchodu, zejména mezinárodního, jsou vyžadovány fytopatologické certifikáty, které by měly zaručit, že sazenice či jiný rostlinný materiál, podléhající karanténním předpisům, byly vypěstovány nebo pocházejí z oblasti, kde se ten který škodlivý činitel nevyskytuje. Otázkou ovšem stále zůstává, zda je dostatečně přesně a spolehlivě prokázána nepřítomnost uvažovaných škodlivých karanténních činitelů. Latentní infekce u některých chorob může trvat poměrně dlouhou dobu, někdy i rok, než se objeví vnější pozorovatelné příznaky onemocnění, nebo jsou iniciální symptomy onemocnění slabé nebo zprvu i nespecifické, takže první výskyt může uniknout pozornosti i specialistů, fytokaranténních inspektorů. Když se pak projeví onemocnění ve větším rozsahu, je už na případnou oradikaci pozdě a dochází zpravidla už jen ke spekulativním odhadům o původu, době a místě výskytu vlastního prvního ohniska infekce a tedy o základním zdroji této infekce, i o cestě zavlečení původce onemocnění. Jen u velmi mála chorob je přesně známá doba, místo a způsob jejich zavlečení.
I když se podaří zachytit karanténního škodlivého činitele např. na dovážených výpěstcích, ne vždy je zajištěna dokonalá oradikace původce např. zničením převážné většiny dovezených rostlin. K uchycení původce onemocnění v některých případech stačí jen velmi malé množství infikovaného materiálu, což plně platí zejména u chorob asimilačních orgánů, listů a jehličí.
Všeobecné otázky zavlečení nebezpečných houbových chorob lesních a okrasných dřevin jsme uvedli v již zmíněném 4. čísle časopisu Farmář v minulém roce a upozornili jsme i na současné šíření řady chorob v okolních i sousedních evropských státech. Současný obrovský objem mezinárodního obchodu a výměny zboží, turistika, cestování i rychlá mezinárodní doprava zvyšuje i možnosti rychlého zavleční původců onemocnění, vyskytujících se na opačném konci zeměkoule. Právě v posledních letech se v odborné literatuře uvádí, že choroba, která je dnes na jiném kontinentu, může být zítra v Evropě a tedy i u nás. Proto se také zdůrazňuje nutnost věnovat velkou pozornost kontrole zdravotního stavu všeho dováženého rostlinného materiálu, podléhajícího fytokarantenním předpisům, jak to také nařizuje a vyžaduje zákon o rostlinolékařské péči č. 147/1996 Sb. ve znění novely zákona č. 409/2000 Sb. a vyhláška č. 83/1997 Sb. a její novely č. 206/1999 Sb. a č. 41/2001 Sb. o ochraně proti zavlékání škodlivých organismů, kde je také uveden seznam karanténních škodlivých činitelů a konkrétní ochranná opatření.
Jako příklad velmi nebezpečného celosvětového rozšíření původně teplomilného organismu z tropických a subtropických oblastí, lze uvést otázku plísně skořicovníkové Phytophthora cinnamomi Rands, která byla prvně popsána ze skořicovníku v Indonésii na Sumatře a za oblast jejího původního výskytu je také podkládána Nová Guinea a Jižní Afrika, takže s největší pravděpodobností je tato houba původní v oblasti jihovýchodní Asie a v jižní Africe. V 18. století se rozšířila přes Tichý oceán do Jižní Ameriky, není však přesně známo, jak se to stalo, jakými cestami a na čem se do Ameriky rozšířila. Dnes je plíseň skořicovníkovitá všeobecně celosvětově rozšířená a s největší pravděpodobností je nejrozšířenějším druhem rodu Phytophthora; spektrum jejích hostitelských rostlin dosahuje téměř jeden tisíc nejrůznějších rostlinných druhů, od bylin a hospodářských plodin až po lesní dřeviny. Její výskyt v Evropě je udáván zpravidla teprve v posledních třiceti letech minulého století. Tak původní tropický a subtropický element se plně aklimatizoval v mírném pásmu a dnes se běžně vyskytuje v řadě evropských států. Všeobecně je plíseň skořicovníková rozšířena v Asii, Africe, v severní, střední a jižní Americe i v Austrálii a celé Oceánii. A není také zcela jasné, zda ještě vůbec v Evropě existuje oblast nebo oblasti, kde se tato houba dosud nevyskytuje, spíše by se dalo říci, kde dosud nebyla zjištěna a kde nebyla prokázána její přítomnost a škodlivost. Podrobnějším studiem této houby bylo zjištěno, jak dokazují nejnovější poznatky, že s největší pravděpodobností některé choroby, původně připisované jiným druhům hub z rodu Phytophthora, jsou vyvolávané právě plísní skořicovníkovou, nebo se i na těchto chorobách spolupodílí, což platí např. i o tzv. „inkoustové nemoci“.
Na druhé straně se však zatím úspěšně daří zabraňovat šíření nebezpečné choroby dubů, „oak wilt“, vadnutí dubů, ze Severní Ameriky, kdy přísné fytokaranténní předpisy dosud zabránily rozšíření této choroby na jiné kontinenty. Avšak vzhledem k prokázanému rozvlékání jiných houbových chorob mezi kontinenty je toto spíše vzácnou, i když velice důležitou a významnou výjimkou.
Nově zjištěné houbové choroby lesních dřevin v ČR
V již zmíněném příspěvku v časopise Farmář z dubna minulého roku jsme upozornili na několik nebezpečných chorob lesních dřevin a na reálné nebezpečí jejich zavlečení na naše území. V minulém roce byl u nás prokázán výskyt několika z nich. Ukazuje se, že již značně rozšířená je tzv. „červená sypavka“ borovice, jejímž původcem je vřeckatá houba Mycosphaerella pini E. Rostrup, resp. její anamorfní stadium Dothistroma septospora (G. Doroguine) Morelet, zařazená mezi nebezpečné karanténní škodlivé činitele. Tato choroba je v současné době intenzivně studována, protože některé poznatky z našich podmínek plně neodpovídají poznatkům z jiných, zejména z tropických a subtropických oblastí. Samozřejmě lze očekávat určité odchylky v biologickém cyklu a v symptomatice vzhledem k jiným hostitelským dřevinám a jiným klimatickým podmínkám. Zatím se však stále vyskytují některé dosud nedostatečně prostudované okolnosti. Pro lesní hospodáře i pro pracovníky, mající na starosti okrasné dřeviny, je nejdůležitější otázkou, jak chránit ohrožené dřeviny, jak dalece je účinná chemická ochrana i jak a hlavně kdy, ve kterých termínech, je třeba účinné fungicidní přípravky aplikovat. Dokud nebudou známé bližší podklady, zejména biologický cyklus původce choroby a infekční období v našich podmínkách, spočívá chemická ochrana značně na přejímání poznatků z jiných oblastí, v tomto případě ze zahraničních zkušeností. Houba infikuje v našich lesních porostech v současné době především mlaziny borovice černé (např. plantáže vánočních stromků, okrasné školky) a objevuje se i na solitérních černých borovicích ve městech. Na borovici lesní dosud u nás nalezena nebyla. Je však známo, že infikuje nejen převážnou většinu druhů borovic, ale i douglasku, modřín a smrk, zatím však jen spíše výjimečně a ojediněle, takže v současné době má hospodářský význam jen na borovici černé a na některých introdukovaných borovicích a na kleči. Z evropských států, zejména z jižní a západní Evropy, je známá již dlouhou řadu let, u nás byla nalezena teprve v roce 1999 na dovezených odrostcích borovice černé Pinus higra var. Austriaca z podzimu roku 1998 z Maďarska a na dvou dovezených odrostcích borovice lesní Pinus sylvestris Watereri (Růžička 2000). Jiný nález na borovici lesní od nás zatím není znám. Na základě tohoto zjištění byla uskutečněna venkovní šetření a červená sypavka (Mycosphaerella pini) byla nalezena v řadě mlazin borovice černé (Jankovský, Palovčíková 2000) již ve značném rozšíření, takže lze předpokládat, že se u nás vyskytuje již několik let.
Poněkud jiná je situace u dalších nebezpečných chorob jehličí borovice, dalších sypavek. Tzv. „hnědá sypavka“, působená karanténní houbou Mycosphaerella dearnessii M. E. Barr, resp. její anamorfou Lecanosticta acicola (Thumen) H. Sydow, byla dovněž zjištěna na dovážených odrostcích borovice černé z Maďarska (Jankovský, Palovčíková 2000) a lesních porostech je nacházena dosud jen zcela ojediněle (Liška, Soukup, Kapitola a kol. 2000), stejně jako sněžná sypavka borovice, působená houbou Phacidium infestans P. Karsten (Jankovský, Palovčíková 2000). Obě sypavky, působené houbami rodu Mycosphaerella (červená a hnědá), mohou znamenat velké nebezpečí nejen pro lesní porosty, ale především pro okrasné dřeviny ve městech, zahradách a zahrádkách, a zejména ve školkách okrasných dřevin.
Houba Ascocalyx abietina (Lagerb.) Schlapfer-Bernhard byla u nás nalezena v anamorfním konidiovém stádiu Brunchorstia pinea (Karst.) Hohn. začátkem sedmdesátých let na tříletých sazenicích borovice lesní ve školce v západních Čechách (Uroševic, Jančařík 1973); kromě několika málo dalších nálezů v sedmdesátých letech nebyla u nás řadu let vůbec nacházena. V současné době je však velmi silně rozšířena v horských smrčinách našich severních pohraničních hor. V Orlických horách je běžně rozšířena na odumřelých koncových výhonech mladých smrků (Soukup, Pešková 2000) a ojediněle se začíná objevovat i na kleči. Zatím však jde spíš o kolonizaci odumřelých bočních smrkových výhonů, poškozených v důsledku nepříznivých abiotickcýh faktorů. Poněvadž je však z řady oblastí, a to i z Evropy, známá škodlivost této houby jak na smrku, tak zejména na borovicích, jsou velmi oprávněné obavy z jejího potencionálního nebezpečí pro naše jehličnany, zejména v případě její úspěšné aklimatizace a trvalého usídlení. Pak by mohla znamenat velmi vážné nebezpečí nejen pro lesní porosty, zejména ve vyšších polohách, ale i pro řadu jehličnatých dřevin ve všech oblastech našeho státu, ve školkách i v lesních porostech.
Další nebezpečnou chorobou, která byla u nás v minulém roce nově zjištěna, je inkoustová nemoc kaštanovníku (Gregorová 2000), kterou působí houby z rodu Phytophthora a která může napadat kromě kaštanovníku i další druhy listnatých dřevin, zejména duby, buky, habry, javory i některé další dřeviny.
Jednou z nejnebezpečnějších hub, která se dnes stále šíří a je zjišťována v nových a nových oblstech, je již zmíněná plíseň skořicovníková Phytophthora cinnamomi Rands. Je značně rozšířena v okolních i sousedních evropských státech a její parazitické působení je spojováno mimo jiné i s chřadnutím a odumírání dubů, olší i dalších dřevin, na nichž vyvolává odumírání kořenů a jejch hnilobu a rozklad. Dosud blíže neurčený druh houby z rodu Phytophthora byl zjištěn i u nás na kořenech odumírajících bříz v Krušných horách (Mauer, Palátová 2001).
Z rodu Phytophthora je běžně a všeobecně rozšířená plíseň kaktusová Phytophthora cacorum (Léb. et Cohn) Schreet., v lesním hospodářství dobře známá jako „plíseň buková“ vzhledem k její vysoké škodlivosti a explozivnímu šíření na bukových semenáčcích v deštivém období. Ovšem druhy rodu Phytophthora, kterých je zámo jako parazitů nejrůznějších rostlin kolem patnácti, nepůsobí jen odumírání a hnilobu kořenů, ale i nekrotické a rakovinné onemocnění kůry a kmínků i choroby asimilačních orgánů.
Z uvedených poznatků vyplývá nebezpečí, které pro naše lesní dřeviny a pro lesní hospodářství, i pro okrasné dřeviny introdukované a pro městskou zeleň i pro rozptýlenou zeleň v krajině představují zavlečené choroby, především ty druhy, které jsou jmenovitě uvedené v zákonech a nařízeních mezinárodní karantény (Quatantine pests for Europe, CAB International 1997). Ovšem stejně nebezpečné mohou být pro naše lesní dřeviny i choroby, které se u nás již vyskytují a v posledních letech se velmi intenzivně rozšiřují, jako jsou např. četné rzi, jako rez vejmutovková, rez sosnokrut nebo rez jehlicová, jejíž kalamitní výskyt jsme mohli zaznamenat v roce 1998. Dále jsou to druhy, které u nás dosud nebyly zjištěny, ale jsou vážnými hospodářskými škůdci v sousedních a okolních státech, jako je např. švýcarská sypavka douglasky, působená houbou Phyeocryptopus gaeumannii (Rhode) Petrak, nebo některé patogenní rasy a kmeny původců již známých a rozšířených chorob, např. nebezpečné patogení rasy rodu Verticillium. Obáváme se, že otázka zjištění přítomnosti houby Cryphonectria parasitica (Murrill( Barr, původce rakoviny kůry kaštanovníku, na našem území je dnes již asi otázkou blízké budoucnosti.
U řady rozšířených druhů, původců houbových onemocnění lesních dřevin byly vzhledem k vzrůstajícím základním poznatkům zjištěny a vylišeny nové samostatné druhy, dříve pokládané „jen“ za agresivní a vysoce virulentní formy a rasy těchto známých původců chorob. Typickým příkladem je původce grafiózy jilmů, houba Ophiostoma ulmi (Buism.) Nannf., ze které byla odlišena a jako samostatný agresivní druh vyčleněna houba Ophiostoma novo-zlmi Brasier. Dále je to např. sypavka černá Lophodermium pinastri (Schrad.) Sev. a vylišený samostatný agresivní druh Lophodermium sediosum Minter, Staley et Millar, nebo sypavka černé borovice Cyclaneusma niveum (Pers.) DiCosmo, Peredo et Minter (synonymum Neamacyclus niveus Pers.), a nově vylišený patogenní druh Cyclaneusma minus (Butin) Di Cosmo, Peredo et Minter. U řady některých dalších druhů je toto rozlišení již pravděpodobně také otázkou blízké budoucnosti. Studium a rozlišování patogenních ras a kmenů původců houbových chorob je v současné době jednou z nejdůležitějších a nejzávažnějších otázek fytopatologického výzkumu. Lze očekávat, že moderní biologické metody, jako např. izoenzymová a molekulární analýza, studium DNA a intenzivní genetické studie přinesou i v tomto směru zásadní a pro praxi nesmírně důležité poznatky.
Naším příspěvkem bychom chtěli přispět k informovanosti čtenářů časopisu Farmář o současném významu a nebezpečí, které pro lesní a okrasné dřeviny představují nebezpečné zavlečené choroby, zejména ty, které jsou zařazeny mezi karanténní škodlivé činitele. Některé z nich jsou dosud jen v omezeném rozsahu v několika ohniskách, jiné jsou již značně rozšířené na velkém území. Z dosavadních poznatků vyplývá i význam trvalého a soustavného systematického sledování zdravotního stavu dřevin, a to jak v lesních školkách, tak i v městské zeleni, v pěstitelských školkách okrasných dřevin a samozřejmě i v rámci lesního hospodářství v lesních porostech i ve školkách lesních dřevin. Zejména v městské zeleni a v zahradách, sadech, parcích a arboretech je mimo jiné i velmi důležitou otázkou okrasná funkce zeleně a estetická stránka, kterou je nutno zabezpečovat systematickou pěstební i ochranářskou péči. Základním předpokladem pro dodržení tohoto obtížného a náročného úkolu je soustavná péče o dobrý zdravotní stav pěstovaných dřevin. Při každém výskytu houbové choroby je třeba co možno nejdříve zjistit, zda nejde o některou z nebezpečných chorob karanténní povahy a případně jakéhokoliv podezření zajistit i odborné posouzení, popřípadě i terénní šetření pracovníků příslušných referenčních laboratoří Státní rostlinolékařské správy, popřípadě se obrátit i na pracovníky výzkumných ústavů, vysokých škol nebo státní ochrany přírody.
Ing. Vlastimil Jančařík, CSc.
VÚLHM Jíloviště – Strnady
