V posledních letech se výrazně zvýšila plocha geneticky modifikovaných (GM) plodin. Přes mnohé diskuse o možném riziku jejich pěstování se i v dalších letech očekává růst ploch. V roce 1997 se geneticky modifikované plodiny pěstovaly na 11 mil. ha, v roce 2000 vzrostla tato plocha již na 44,2 mil. ha.
Většina geneticky modifikovaných plodin (cca 99 %) se pěstuje v USA, Kanadě, Argentině a Číně. GM plodiny se především vyznačují tolerancí k některému z totálních herbicidů, odolností k hmyzím škůdcům nebo jejich kombinací. U řepky olejné se jedná především o získání rezistence k totálním herbicidům tj. Roundup nebo Liberty (Basta). Předností je to, že jedním zákrokem jsou likvidovány všechny plevele, nemusíme používat mnohdy složité a dražší kombinace selektivních herbicidů. Výhodou a zároveň nevýhodou jsou krátká rezidua těchto totálních herbicidů - nezatěžují sice v takové míře životní prostředí, ale většinou musíme herbicidní aplikaci opakovat. Transgenní šlechtění dává nejen řepce, ale i ostatním rostlinám z čeledi Brassicaceae velké možnosti. Jsou zkoušeny řepky s vyšším obsahem některých aminokyselin (methionin a lysin) pro zlepšení výživné hodnoty řepkových pokrutin. GM řepka dokáže produkovat i některá léčiva a farmakologicky významné látky. Je možné pěstovat GM řepku s upraveným složením mastných kyselin.
Za pomoci transgenóze lze levně produkovat hybridní osiva využitím geneticky řízené samčí sterility. Při výrobě hybridního osiva je do jedné rodičovské linie vnesen gen samčí sterility a gen odolnosti k neselektivnímu herbicidu (A). Druhá rodičovská generace obsahuje gen obnovy samčí fertility a gen odolnosti k neselektivnímu herbicidu (C). Rodičovské komponenty jsou vysévány do bloků. Po vzejití je celá plocha ošetřena neselektivním herbicidem, který zničí nežádoucí (nehybridní) typy a zároveň porost odplevelí. Po odkvětu je mechanicky zlikvidována komponenta C. Sklizeno je velmi výkonné a geneticky vyrovnané osivo F1 generace. Tento postup výroby osiva je velmi efektivní při nízkých nákladech a je využíván hlavně u GM kukuřice a řepky.
Hybridní odrůdy řepky ozimé jsou výnosnější a dosahují lepších výnosových charakteristik oproti klasickým liniovým odrůdám (hmotnost sušiny, kořenový krček aj.). Tyto odrůdy však vyžadují řadu intenzifikačních zásahů tj. aplikace růstových regulátorů na podzim a na jaře, celkovou dávku dusíku kolem 200 kg/ha a více, rostlinný stimulátor, důslednější ochranu proti živočišným škůdcům (použití přípravků s delšími reziduálními účinky), aplikace fungicidu. Ve srovnání s liniovými odrůdami dosahují hybridní odrůdy vyšší výnosy i při nižší úrovni pěstování v důsledku jejich větší vitálnosti (heterózní efekt). Srovnáme-li minimalizaci a intenzitu je patrné, že ve všech sledovaných ukazatelích jsou dosaženy vyšší výnosové parametry u intenzity než u minimalizace.
Vývoj ploch transgenních plodin
Světová populace v roce 2000 přesáhla 6 miliard a očekává se, že počet obyvatel kolem roku 2050 dosáhne až 9 miliard. V tuto chvíli trpí na světe 840 000 milionů lidí podvýživou a 1,3 miliardy žije na hranici chudoby.
Vývoj transgenních rostlin se stal slibnou technologií, jejíž rozvoj se může výrazně podílet na zabezpečení potravin a krmiva v budoucnosti. Rozvoj ploch transgenních rostlin v posledních pěti letech ukazuje na fakt, že i přes mnohé diskuse, poskytují tyto plodiny pěstitelům oproti tradičním odrůdám výrazné výhody. V roce 2000 se transgenní plodiny pěstovaly na 44,2 milionech hektarů, což je rozloha přesahující 2x rozlohu Velké Británie.
Meziroční nárůst pěstování transgenních plodin letech 1999 a 2000 je 11%, což představuje 4.3 millionů hektarů plochy.
Transgenní rostliny jsou dnes pěstovány ve 13 zemích světa (USA, Argentina, Kanada, Čína, JAR, Austrálie, Rumunsko, Mexiko, Bulharsko, Španělsko, Německo, Francie, Portugalsko, Ukrajina, Uruguay).
V roce 2000 se 99% všech transgenních plodin pěstovalo ve 4 zemích: USA, Kanada, Argentina a Čína.
Ing. David Bečka, Doc. Ing. Jan Vašák, CSc.
AF ČZU v Praze