Velkovýrobci fytomasy k energetickým účelům nebudou moci při minimalizaci jednicových nákladů spoléhat na úspory v ekologické oblasti. Současné agrotechnické zásahy musí projít vývojem, zejména v případě vstupů. Alespoň to tvrdí Marion Guillou, ředitelka francouzského Národního institutu pro agronomický výzkum (INRA).
Bude hrát nepotravinářské zpracování zemědělské produkce významnější roli ve výzkumných aktivitách INRA v letošním roce? Došlo proti minulosti ke zvýšení prostředků do příslušných rozpočtových kapitol?
To je jisté. Plánujeme vytvořit několik desítek nových pracovních míst pro oblast zelené chemie, což je pro nás nadále prioritní. V souladu s naší strategií pro období let 2006 až 2009 se ve výzkumu zaměříme především na rozklad lignocelulózových materiálů a využití odpadů z lesnictví.
Jakou pozici ve výzkumných činnostech INRA reprezentuje zelená chemie?
Na dvacet výzkumných jednotek našeho institutu se věnuje výhradně této problematice. Skupiny vědeckých pracovníků jsou organizovány kompetenční síti. To znamená, že se konkrétní výzkumné pracoviště věnuje více směrům vědecké činnosti. Například pobočka INRA v Nancy, specializovaná na studium dřeva, uspokojivě pracuje také na jeho recyklaci, přičemž se zabývá i změnami rezistence stromů způsobených zejména vlivem rychlejších klimatických změn.
Není francouzský výzkum v této oblasti pozadu?
Řekla bych, že doposud jsme prováděli pouze rutinní provozní investice. Jen pro pobavení, vzpomínám si na jednu zahraniční cestu do Spojených států, kde nám naši američtí kolegové představovali plán rozvoje biopaliv financovaný 240 miliony dolarů. Spojené státy evidentně přikládají biotechnologickým produktům vyšší prioritu než my, zejména se zřetelem na napětí na Středním východě.
Které výzkumné směry považujete za nejslibnější? Spíše se zaměřit na bioenergii, nebo upřednostnit biochemii?
Vše závisí na vytyčených cílech. Taková biomazadla nás pochopitelně zajímají, zvláště v možnosti nahrazení fosilních mazadel jejich biodegradabilními protějšky. Zároveň ale víme, že v absolutním objemu je jejich uplatnění nevýznamné. Naproti tomu, pokud v případě zpracování lignocelulózové biomasy, obilovin či olejnin nalezneme možnosti významných úspor z rozsahu, dosáhneme skutečně velkého výrobního potenciálu. Nicméně tyto technologie nedoznají masivního uplatnění, aniž by splňovaly dvě podmínky: udržitelnost a hromadnost výroby. Právě rozvoj technologií zpracování lignocelulózových materiálů umožní využití celé pěstované rostliny a nikoli pouze jejich semen nebo plodů. Nedávno jsme uzavřeli s Čínskou akademií věd dohodu o výzkumu enzymů z hub schopných rozkládat celulózu. Nicméně budeme potřebovat pravděpodobně přes deset let, než dosáhneme jejich uplatnění ve významnějším měřítku.
Nepotravinářské využití zemědělské produkce nachází i své odpůrce – nezřídka přímo v sektoru zemědělství. Stejně tak zemědělská odborová hnutí jsou rozdělena podle toho, kterému typu biopaliva dávají přednost. Soupeří mezi sebou dva koncepty: Buď podporovat surové rostlinné oleje, tedy krátkou vertikálu, anebo průmyslové zpracovatele fungující v rámci delších výrobních vertikál. Účastní se INRA i této debaty?
Řešíme pouze otázku udržitelnosti nových výrobních technologií či celých průmyslových odvětví. Je to jediné kritérium, které bereme v úvahu. Naše role nespočívá v marketingu biopaliv. My hodnotíme technickou a ekonomickou proveditelnost, včetně hodnocení vlivu na životní prostředí. Také nabízíme inovační řešení.
Poslední číslo našeho čtvrtletníku zdůrazňuje, že hodnotit přínosy biopaliv je v současnosti velice obtížné. Zatím totiž málo uvažujeme nad znečištěním životního prostředí intenzivním pěstováním polních kultur k energetickým účelům. Pokud dnes srovnáme celkovou bilanci výroby bionafty (100% MEŘO, pozn. překladatele), zjistíme, že přínosy ze zachování pracovních míst a z uspořených emisí CO2 poskytují v kontextu cen barelu ropy kolem 53 eur pouze lehké pozitivní saldo.
Pokud by Francie plnila svoje cíle v oblasti produkce biopaliv pro rok 2008, podle Národní obilnářské kanceláře (ONIC) by to znamenalo sklidit přibližně dva miliony hektarů olejnin a obilnin. Pracujete na stanovení environmentálních dopadů z kultivace takových ploch?
Ano, jak v oblasti vstupů, tak v počtu zemědělské techniky, kalkulujeme i přepravní náklady zemědělských surovin do zpracovatelských jednotek. Snažíme se získat pozitivní bilanci. Můžeme proto pracovat na genetické výbavě řepky ke zvýšení výnosů nebo upravit agrotechniku na nižší užití vstupů. V této oblasti pochopitelně nevycházíme od nuly. Například počátkem roku 2000 jsme představili možnost kultivace více druhů obilí na jedné parcele. Druhová pestrost obilní směsky umožnila snížit výskyt listové skvrnitosti při zvýšení obsahu proteinů v zrnu. Ale na druhé straně se v zemědělské praxi nepodařilo vyřešit obtíže se sklizní takto namíchaných obilnin. Při uplatňování inovací je nutné vždy brát ohled na všechny výrobní stupně v rámci vertikály.
Jestli tomu dobře rozumím, při úrovni současných agrotechnických zásahů nepovažujete rozvoj pěstování zemědělské produkce k energetickým účelům za proveditelný, zejména se zřetelem na výši materiálových vstupů …
Ano, dá se to tak říci. Velkovýroba zemědělských komodit k energetickým účelům nesmí negativně zasahovat do životního prostředí, protože bude podporována z titulu tří politik – energetické, environmentální a zemědělské.
Přeloženo z časopisu Agra Valor
